Čím si vysvětlujete, že dobrý počin rozšířit ve školách informatické myšlení, tedy vzdělávací oblast informační a komunikační technologie, skončil fiaskem?

Posílit jednu oblast na úkor několika dalších důležitých oblastí je nesprávné a nešťastné. Nedivím se kolegům, že si to takto nepředstavují. Jako historik vidím nejvíc do škrtů v dějepise a také s nimi nesouhlasím. Žijeme v době, kdy význam chápání a používání informačních technologií stoupá. O významu informatiky a potřeby jejího posílení asi nikdo nepochybuje. Je však paradoxní, že právě problematika posílení vzdělávací oblasti informační a komunikační technologie nebyla dobře komunikována, to je evidentní. Je to odborná, nikoli pouze technická záležitost. Vyvstává také otázka, jak vyřešíme potřebnou kapacitu učitelů, kteří by informatiku učili. Představa, že se na to jednoduše transformují ti stávající, není uspokojivá, spíše naivní. Informatiku má smysl posílit promyšleně a kvalitně. V souvislosti se zákonem o pedagogických pracovnících, na nějž se někteří autoři revize odvolávají, se těchto kroků obávám ještě víc. Tento zákon považuji za nekvalitní, vychází spíše z představ a doufání, řada důležitých otázek zůstala při jeho diskutování bez jasné odpovědi, včetně toho, kolik vlastně těch avizovaných odborníků z praxe stojí za dveřmi škol a má zájem popasovat se se všemi radostmi i strastmi výchovně-vzdělávacího procesu, včetně inkluze, aniž by na to byli speciálně připraveni.

Více zde.