Jak zvládáte zkoordinovat práci přednosty, politika, učitele a zároveň být dobrým tátou velké rodiny?
Největší problémy s časem jsem měl, když byly děti malé. Dětem je třeba se věnovat, aby z nich něco pořádného vyrostlo, a já doufám, že jsem nic nepodcenil. Teď už jsou děti dospělé a je to proto podstatně jednodušší. Naši kliniku vedu společně s primářem, takže pokud budu zvolen do sněmovny, máme jasný plán, jak řídit kliniku, a přitom mít dostatek času na práci ve sněmovně.
Jaké rozdíly vidíte v tom, jak bylo ministerstvo vedeno za vás, resp. za pana ministra Němečka, a jak vypadá dnes?
Na ministerstvu jsem byl mezi lety 2014 a 2017. Zabýval jsem se úhradami zdravotní péče a dohledem nad zdravotními pojišťovnami. Snažili jsme se dělat věci transparentně a s maximální erudicí, protože jsme na ministerstvo šli už s praktickými zkušenostmi s managementem ve zdravotnictví. Usilovali jsme o to, aby naše rozhodnutí byla co nejvíce opřená o praxi či vědecké poznatky. Nynější ministerstvo ani není schopno vydat opatření, aniž by mu to nevracely soudy jako na běžícím pásu.
Roku 1994 jste z posledního místa kandidátky poskočil na první. Jaké to bylo, stát se tak mladým politikem?
Pro mě to bylo obrovské překvapení, protože jsem na tu kandidátku šel spíše podpořit své známé. Nicméně jsem to přijal jako velkou výzvu. Bylo zajímavé být v politice devadesátých let, neboť všichni chtěli něco nadšeně zlepšovat a politici ještě nebyli „politiky“. Dnes už to žel často není o té radosti budovat. Snažím se uchovat si chuť měnit věci k lepšímu a starat se o naši společnou zemi co nejlépe. Jsem v tomto tak trochu idealista a pořád věřím, že ideály jsou v politice potřeba. Mým oborem je zdravotnictví a mojí touhou je zlepšit jeho kvalitu včetně většího propojení se systémem sociální péče.
Naučila vás komunální politika něco zásadního?
Jistě. Politika je trošku jako medicína, akorát že u medicíny máte nejdřív šest let školy, kde vám dají spoustu teoretických znalostí. V politice si to musí člověk odžít, vyzkoušet si co jak funguje. Politika mě naučila spoustu organizačních a technických dovedností a vytrvalosti. Když chcete něco prosadit, musíte to vzít do vlastních rukou a jít si za tím.
Jaké máte koníčky mimo politiky?
Myslím, že jsem byl celý život činorodý, stejně jako moji rodiče. Tatínek mě naučil chovat králíky a včelařit a milovat les. Maminka mě naučila chovat psy a díky chovné stanici TERNO jsem se stal nejen milovníkem psů, ale i mezinárodním rozhodčím exteriéru několika plemen, výcvikářem a vystavovatelem psů. S manželkou milujeme hory, a tak cestujeme po horách v Česku i zahraničí. Když je práce hodně a stres, jedu se projet na kole. To mi hodně pomáhalo hlavně v době práce na ministerstvu, kdy jsem každý den jezdil do práce na kole, abych si věci promyslel a načerpal síly.
Rozhovor si můžete poslechnout také jako podcast v našem pořadu Lidovci On Air. A to například přes aplikaci Spotify, Apple podcasts nebo Google podcasts.