Z rozhovoru:
„Jsou lidé v produktivním věku, kteří jsou ve velmi vysoké závislosti péče druhé osoby. Potřebují až 12 hodin denně asistenční služby. Ani nejvyšší stupeň příspěvku na péči ve 4. stupni jim nepokryje tuto potřebnou péči. Bavíme se proto o tom, zda neudělat pro tuto cílovou skupinu nový, pracovně nazvaný 5. stupeň, který by byl individualizovaný a pokrýval by jejich potřebu osobní asistence. Odhadujeme, že jde o celkem pět až osm tisíc lidí. Je to vše věcí dalšího vyjednávání, ale neměli bychom zapomínat na tyto nejpotřebnější.“
„Zapomínáme na dobrovolnictví v oblasti sociální péče. V naší zemi je dobrovolnictví velmi málo oceňováno. Byla jsem před léty v Rakousku na pracovní stáži a tam se mladým lidem do životopisu hodilo, že tam měli třeba, že pracovali rok jak dobrovolník, věnovali se lidem s postižením, dělali třeba osobního asistenta. Pro budoucího zaměstnavatele to byl velký benefit, že si berou člověka, který má i toto nastavení.“
„Sousedské hlídání se nyní legislativně připravuje. Je to v souladu s naším lidoveckým programem. Proto to, aby si rodiče mohli vybrat, jak si chtějí svůj život zařídit, jak chtějí kloubit profesní a soukromý život. K tomu patří i dostatek předškolních zařízeních. V Německu se tomu říká Tagesmutter. Paní by se mohla starat třeba doma ve svém domácím prostředí maximálně o 4 děti, včetně svých. Bude muset splnit minimální podmínky, prostředí a kvalifikace. Bude moci hlídat i kamarádce, sousedce. Chtěli bychom to spustit už v letošním roce.“
„Důchodová reforma se dělá proto, že demografie je jasná. Rodí se nám málo dětí a je větší počet starších lidí a těch, kteří jsou v tom aktivním pracovním procesu. V roce 2002 na jeden důchod pracovali 3 lidi, v roce 2030 to bude 1,5 člověka a roce 2050 to bude už jeden na jednoho. To by musely být velmi velké odvody, abychom utáhli do budoucna financování důchodů. Od 90. let nám chybí asi 900 tisíc dětí, ty už se dnes nenarodí. Chceme, aby budoucí generace, mladí lidé, měli důstojné důchody. Ta opatření nás každého zasáhnou, ale jsou rozložena mezi všechny věkové skupiny a rozložena v čase. Kdybychom teď neudělali nic, tak by pak byl náraz do zdi.“
„Věk odchodu do důchodu se bude odvíjet od délky dožití. Není tam žádné fixní datum, v kolika letech se bude odcházet, diskutovaných 68 let neplatí. Bude záležet na tom, jak se bude prodlužovat věk dožití. Každý rok se bude vycházet z dat Českého statistického úřadu, aby byl pořád průměr věk dožití v důchodu 21,5 roku. Vždy budou lidé vědět od svých 50 let, v kolika letech půjdou do důchodu a už se to pro ně nebude měnit.“
„Je důležité, aby lidé o svých důchodech přemýšleli. Na webu České správy sociálního zabezpečení je už dnes důchodová kalkulačka a tam si každý už dnes může vypočítat, jestli už máte odpracované roky do důchodu, kolik vám chybí a orientačně jaký důchod máte vypočítaný. Kalkulačka se bude zpřesňovat. Takže lidé budou vědět, kdy půjdou do důchodu, jaký asi důchod dostanou. Tedy jestli mu to bude stačit a může přemýšlet, jestli si ještě něco navíc naspořit.“
„Důchodová reforma je prorodinná. Je tam možnost společného sociálního pojištění manželů, bude to na dobrovolném rozhodnutí manželů. Když jeden z nich se třeba větší část profesního života věnuje péči o děti nebo péči o jinou závislou osobu a ten druhý je živitel rodiny, že si ty role rozdělili, tak si to pak mohou zprůměrovat a potom mít přibližně stejně vysoký důchod. Máme tam i fiktivní vyměřovací základ pro ty, co se starají o děti. Pro dobu pečování o malé děti se bude vypočítávat do důchodu z průměrné mzdy v celé ekonomice.“
„Snažíme se, aby se ukrajinští uprchlíci co nejvíce integrovali a sami se stavěli na vlastní nohy. Chceme, aby pracovali, proto pomoci státu ubývá. Je to naše křesťanská povinnost pomáhat, ale pro Česko je to i ekonomicky výhodné.“
„Připravujeme velkou novelu zákona o sociálních službách. A v něm chceme řešit i víceleté financování sociálních služeb a případné úpravy parametrů příspěvků na péči. Ale nebude nutnost, že by část příspěvků na péči musela jít registrované sociální službě, jak mylně zaznělo v médiích.“
„Zrušení OSPODů se nechystá. Sociálně právní ochrana dětí bude pokračovat. MPSV připravuje úplně nový zákon, má pracovní název zákon o rodině a péči o ohrožené děti. Myslím, že se shodneme, že děti by měli být v rodinách, že ústavní zařízení by měly být až ta nejkrajnější varianta. Nejlépe, když děti mohou zůstat ve svých biologických hodinách, se kterými je třeba pracovat, preventivně ale i provázet je těžkými obdobími. Pak máme možnost náhradní rodinné péče.“
„Covid přinesl nárůst domácího násilí. Mnohdy jsou objektem i přímo děti, ale je i špatně, pokud jsou jen přítomny domácímu násilí na někom jiném, protože si nesou psychické stigma do dalšího života.“
„Neměli bychom si být jistí tím, že žijeme v míru. Nejde jen o vojenskou bezpečnost, ale i o soběstačnost a bezpečnost z hlediska dostatku strategických surovin a potravin. Pokud máme toto zajištěno, tak pak můžeme zkvalitňovat život našich lidí. Měli bychom vytvářet podmínky pro rodiny, aby ony samy se rozhodly, jak chtějí ten život žít, jak chtějí kloubit práci, kloubit rodinu. Abychom ocenili východu dětí, ale kdo bude chtít se dříve zapojit do pracovního procesu, aby mohl. Musíme pracovat na digitalizaci, abychom plno věcí vyřizovali z domu, aby nemusely rodiny, ani senioři ani osoby se zdravotním postižením běhat po úřadech.“
„MPSV je v digitalizaci nejdál ze všech ministerstvech. Ale naše agenda je široká, takže se to posunuje postupně a uprchlická vlna nás malinko v tomto zdržela. Digitalizace nám může umožnit mít více času na sebe a pracovat na svých vztazích v rodinách.“
„Trochu mě mrzí, že v rámci důchodové reformy to vypadá, jak kdyby důchodci byli nějakou přítěží společnosti a díky nim je společnost zadlužená To tak vůbec není. My lidovci si ceníme seniorů. Jsou nedílnou součásti naší společnosti, že nám přináší další poklady a bez nich bychom nebyli takovou společností, jakou jsme. Nejen, co nás mohou naučit, ze svých životních zkušeností. Ale i to, že o ně třeba pečujeme, se stáváme lepšími lidmi. Nejsou to jen objekty, o které se musíme starat a které nás něco stojí, ale jsou i velkým přínosem a obohacením.“
„Osoby se zdravotním postižením se pořád musí přizpůsobovat. Pořád naráží na bariéry, nejen architektonické, ale i sociální bariéry, dlouhé vyřizování příspěvků, na vše musí mít potvrzení. My bychom se měli přizpůsobovat už předem jim, cokoliv vytváříme a stavíme nového, tak bychom měli myslet na osoby se zdravotním postižením.“