Jsem lidovec ve třetí generaci, na což jsem hrdý. Narodil jsem se v Pardubicích, ale už 30 let žiju v Praze. Jsem dvanáctým rokem zastupitelem na Praze 10 a čtvrtým rokem zastupitelem Hl. m. Prahy.  V Praze 10 se mi ve spolupráci s dalšími povedlo uvést do života finanční podporu paliativní péče, určenou blízkým těch, kdo odcházejí na druhý břeh. Poslední tři roky se v Zastupitelstvu hl. m. Prahy v pozici předsedy výboru pro rodinnou a sociální politiku věnuji zejména mateřským, rodinným a komunitním centrům a dobrovolnickým organizacím. Lidí, kteří se v Praze věnují nezištně druhým, je skoro sto tisíc! Třináctým rokem jsem šéfredaktorem lidoveckého celostátního zpravodaje HLAS křesťanské demokracie. Zažil jsem zlatou éru Pavla Bělobrádka kolem roku 2015 i mírně depresivní nálady let posledních. Na základě pravidelného kontaktu s našimi muži a ženami ve velké i komunální politice vím, jak zdravé základy naše strana má. Jsme zdravě konzervativní síla, umíme naslouchat lidem a jejich problémům a umíme je i řešit. Volíme tradiční i inovativní řešení. V hlasování i v rozhodnutích vycházíme z židovsko-křesťanské etiky a naši politici jsou přitom velmi přemýšliví a rozvážní. Nepochybuji o rozumnosti našich postojů ve věcech ochrany důstojnosti lidského života a rodinných vztahů. Od nového lidoveckého vedení očekávám ekonomickou kompetenci a schopnost vést celou naši zemi. Schopnost, která z nás bude vyzařovat. Sebevědomí, které bude korigováno pravidelnými výkazy provedené práce. Lidé nás nevolí kvůli moralizování, ale kvůli zlepšení své sociální či ekonomické situace, lepšímu fungování státu a udržení stability společnosti. Základní otázka ve volební místnosti je ovšem sociální a ekonomická. Pamatujme na to a udělejme pro to letos všechno.