Pandemie pouze zvýraznila již dlouho existující problém a ukázala mnohé nedostatky. Chybí krizová centra. Ta existující zůstala v některých případech během pandemie zavřena. Ukázalo se také, že psychologické, psychoterapeutické a psychiatrické služby do budoucna nebudou nejspíše schopny uspokojit nárůst poptávky. Veřejným zdravotnickým službám navíc často chybí nezbytná příprava na léčbu nemocí spojených s duševním zdravím.

Duševní onemocnění mají dopad nejen na jednotlivce a celé rodiny, ale i na zdravotní a sociální systém, zaměstnavatele, společnost a ekonomiku. S duševním onemocněním se podle odhadů potýká více než jedna ze šesti osob a v Evropské unii celkové zdravotní a socioekonomické náklady spojené s duševním zdravím přesahují 600 miliard EUR ročně, což je více než 4 % HDP. Poruchy duševního zdraví jsou tak v současnosti jedním z nejrychleji rostoucích zdravotních problémů.

Následky špatného duševního zdraví mohou být spojené s nezaměstnaností, nízkým příjmem, špatným fyzickým zdravím, sociálními problémy a obecně nízkou kvalitou života. V rámci řešení problematiky duševního zdraví je proto třeba zohlednit nejen zdravotní a sociální péči, ale i širší okruh oblastí, jako je zaměstnanost, vzdělávání nebo bydlení. Přestože je viditelný zásadní a všudypřítomný dopad na jednotlivce i společnost a mnohé vlády tento problém uznávají a zohledňují v rámci svých opatření, na evropské úrovni je tomuto tématu přisuzována relativně nízká priorita, minimálně z hlediska přípravy dlouhodobé a komplexní strategie pro oblast duševního zdraví.

Více zde.