Tato instituce (obecně praktikovaný, schvalovaný a předávaný způsob jednání a vztahů) pro nás znamená sice ne jedinou možnou, ale pro výchovu dětí tou nejlepší formou. Právě manželství by z tohoto důvodu mělo mít exklusivitu v podpoře od státu. Přes rozvodovost zůstává nejstabilnějším uspořádáním soužití rodičů a dětí. Respektujeme i jiné možnosti a tradice. V podstatné části světa existuje manželství např. jako svazek muže a více žen. Chápeme svobodné rozhodnutí lidí spolu svobodně žít v modelu, který jim vyhovuje. Kromě nesezdaných párů a svazků osob stejného pohlaví existují i polyamorní svazky apod. Nehodláme nic zakazovat. Žádné dítě pak nemá být potrestáno za to, jakou formu soužití rodiče praktikují. Tolerance k těmto svazkům patří do svobodné společnosti demokratického státu. Stát nemá zasahovat do soukromí a autonomie rodin, ovšem nemá také podporovat vše. Pouze to nejlepší, nejstabilnější a nejosvědčenější. Víme, že nic na světě není dokonalé a nefunguje ideálně. Struktura nejlépe troj až čtyřgenerační rodiny, kde dochází k pravidelným interakcím a formaci nejmladší generace těmi dvěma až třemi staršími, není pro mnohé možná. Stěhování do velkých měst, zvýšená rozvodovost, přibližně polovina dětí narozených mimo manželství a další společenské fenomény bereme jako fakt. Nic to ovšem nemění na našem názoru. Ten je opřen nejen o zkušenost, ale i o vědecká fakta, že právě manželství jednoho muže a jedné ženy je pro společnost největším přínosem. Právě proto je hodné podpory státu.