KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Různé Nina Nováková: Hudební šoubyznys byl tvrdá škola
Zpět

Nina Nováková: Hudební šoubyznys byl tvrdá škola

Přidáno 14. 9. 2021
Ilustrační foto
Lidovci On Air

Středoškolská pedagožka Nina Nováková vystudovala Filozofickou fakultu UK, v mládí se ale vrhla do světa hudebního šoubyznysu. Jaké bylo zpívat před tisícovým davem? A kdy se vrátila k učitelství?

Co pro vás znamená, když se řekne senior?
Málo si uvědomujeme, že dnešní člověk je seniorem dvacet až třicet let. Je to stejně dlouhá a pestrá etapa, jako třeba věk od dvaceti do padesáti. Nejšťastnější jsou samozřejmě senioři, kteří se mohou věnovat vnoučatům a pravnoučatům. Mluvit o bezmocném a neinformovaném seniorovi je stejné klišé, jako teorie o nezodpovědných a hloupých mladých. Společnost je citlivý ekosystém, proto nejlepší pomoc je ta, která myslí na všechny. Patříme k sobě bez ohledu na majetek, na vzdělání, bez ohledu na věk. Proč se stydíme říct: Vy mladí a dospělí jste chodili do školy za naše daně, my teď máme důchod za vaše. Nechceme vás v tom ale nechat. Máme čas, trpělivost a radost z toho, když můžeme být užiteční.
 
Je pravda že jste se živila zpěvem?
Ano, zpívala jsem profesionálně od osmdesátých let do devadesátých let. Využila jsem toho, co jsem se od dětství naučila ve špičkově vedeném dětském sboru na Pedagogické fakultě UK. Začala jsem
s Michalem Tučným a u country rocku jsem už zůstala. Založila jsem vlastní skupinu a hráli jsme v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Byla to pro mě hodně tvrdá škola odpovědnosti. Na jevišti jsem byla šťastná. Věděla jsem ale, že mám tři nebo čtyři písničky na to, abych si získala publikum. Country akce byly většinou před několika tisíci „kovboji“, kteří dokázali být nadšení, ale nic nám neodpustili. Nekonečné hodiny jsme trávili jízdami v autě a hrozně jsem se vždycky těšila domů.
 
V mládí jste ale vystudovala učitelství na Filozofické fakultě UK. Kdy jste se k profesi vrátila?
Vždycky jsem chtěla učit, osud mi to ale kvůli komunismu nějakou chvíli nedopřál. Vysnila jsem si, že budu působit na gymnáziu v Brandýse nad Labem, kde jsem sama studovala. Splnilo se mi to trochu náhodou. V rámci oslavy výročí tehdejší ředitel říkal: „My bychom chtěli obnovit slávu gymnázia, ale ke slávě patří latina, protože to je ta pravá vzdělanost. Ale nemáme žádného latináře.“ Hned jsem se panu řediteli ohlásila a učím tam latinu, ZSV a etickou výchovu dodnes.
 
Myslíte si, že se na občanskou výchovu prohlíží jako na zbytečný předmět?
Určitě by to tak nemělo být. Musíme se ve škole připravovat na svůj soukromý život, vztahový život i budoucí profesi. Máme se p připravovat na život občana, na život ve veřejné sféře. Občanská výchova stojí mezi předměty na okraji. Říká se, že občanku muže učit každý, pak se může stát, že se z občanské výchovy stávají promarněné hodiny. Musíme přeci trénovat se nato, že jednou budeme občanem, který bude ovlivňovat chod země, a v našem případě i chod Evropské unie.

Rozhovor si můžete poslechnout také jako podcast v našem pořadu Lidovci On Air. A to například přes aplikaci SpotifyApple podcasts nebo Google podcasts.