Co se u vás v obci povedlo v poslední době? Na co jste pyšný?
Neřekl bych pyšný, spíše mám z něčeho radost. Těší mně, že se nám daří držet kontinuitu našich vizí.  Někdy se říká, že by se starostové měli čas od času měnit, jinak stagnují a s nimi i obec. Ale na druhé straně tím, že jste na radnici tak dlouho jako třeba já, a že vás to baví, tak pak to přináší výsledky. Dnes když chcete přetavit vizi do reality, tak to vyžaduje čas, roky, klidně 4 až 6 let od vize, přes projektovou přípravu, získání financí, přes výstavbu až po finalizaci. A když už máte zkušenosti, vnímáte pak potřeby obce daleko lépe. Znáte ji totiž do hloubky a začnete se na to dívat trochu z nadhledu.  Obecní problematika totiž není jen o obci, ale je to i o pohledu na celý region. Nakonec dospějete k tomu, že je dobré dělat takové projekty, které slouží nejenom domácím, ale má z nich užitek široké okolí.   
 
Jedním z vašich známých projektů je vybudování tzv. Trezoru přírody, který jste ve vaší obci dokončili vloni. O co vlastně jde?
Snažím se o to, aby měl každý záměr nějakou přidanou hodnotu a aby u něj byla možnost dalšího rozvoje.  "Trezor přírody" formou multimediální technologie návštěvníka přenese do nejzajímavějších částí čtyř chráněných krajinných oblastí, které u nás máme. Podíleli se na tom přední čeští přírodovědci a je to zaměřeno na ochranu přírody, ekologii, vzdělávací a výchovné aktivity a posílení vztahu k přírodě jako takové. Slouží také jako společenské a kulturní centrum obce. Je vybudován na tzv. brownfieldu, tj. dlouhodobě nefunkčním pozemku v obci. Trezor přírody by neměl být jenom atrakcí, ale měl by se stát vzdělávacím centrem, zaměřeným na přírodu. Projekt vznikl jako součást přeshraniční spolupráce partnerských obcí Horní Lideč (ČR) a Dohňany (SK), která trvá více než 20 let a zaměřuje se na společnou historii, tradici, kulturu a na prostor ve kterém žijeme, tedy přírodu. Na Trezor přírody v Horní Lidči navazuje projekt partnerské slovenské obce Dohňany s názvem "Dotyk přírody".
 
Dalším vaším nápadem a zajímavým cílem pro turisty bylo zřízení česko-slovenského mechanického betlému. Vy se na spolupráci se Slovenskem asi dost zaměřujete.
Určitě ano, jsme koneckonců téměř poslední obec před hranicemi se Slovenskem a Slováky pořád považuji za naše bratry a sestry a vím, že i oni to tak mají. Přeshraniční spolupráci pěstujeme dlouhodobě, vždyť na Betlému jsme začali pracovat už před 13 lety. Na betlémský příběh jsme naroubovali náš kraj. Snažíme se tím propagovat nejznámější turistická a poutní místa v příhraničí. Na výrobě dřevěných figurek pracovalo 15 řezbářů z Česka i ze Slovenska, včetně Kamila Andrése, který se třeba podílel i na slavném Třebechovickém muzeu betlémů.  S celým konceptem nám pomohla TV Noe, například skvělá dramaturgyně Naďa Urbášková. Díky tomu expozice nabízí nejen statické figurky, ale i nadčasový snímek, který návštěvníky provede všemi etapami historie našeho přeshraničí. Ročně náš Betlém navštíví až 13 000 lidí, což je přes 1000 návštěvníků měsíčně, z toho je třetina ze Slovenska. Výrazně to prospělo naší obci, zviditelnilo nás to, ale samozřejmě to pomáhá i místním podnikatelům. Teď chystáme další inovaci, expozici chceme zpřístupnit i nevidomým a slabozrakým, kteří si budou moci náš betlém prohlédnout za pomocí svých rukou.
 
Na co ještě byste pozval návštěvníky do Horní Lidče?
Můžeme se pochlubit tím unikátem, že ležíme v příhraničním regionu Jižního Valašska a naše obec je obklopena čtyřmi chráněnými krajinnými oblastmi. Jedná se o CHKO Beskydy a CHKO Bílé Karpaty v ČR, CHKO Kysuce a CHKO Biele Karpaty na Slovensku. Takže pozvání určitě do okolní přírody. Také ale chceme nabídnout návštěvníkům celodenní program přímo v obci. Kromě přírody, historie, folklóru, tradic se zaměřujeme také na aktivní trávení volného času. Už před více než 20 lety jsme vybudovali relaxační a turistické centrum Hornolidečska. Je zaměřeno na pohyb, na sport, na aktivní odpočinek, součástí areálu je bowling, tartanová dráha, hřiště s umělým povrchem atd. Na soustředění k nám jezdí sportovní oddíly, fotbalisté, trénují u nás i dobrovolní hasiči, pro které jsme vybudovali krajské tréninkové středisko. Ve výstavbě je cyklostezka, která propojí naše území se slovenskou republikou.
 
Máte toho za sebou opravdu hodně, ale přeci jen, z minulosti se žít nedám a jak jsem vás měl možnost poznat, zase už určitě něco do budoucna vymýšlíte. Co je to?  
Určitě, plány pořád máme. Chceme vybudovat bydlení pro seniory s 25 byty, které by bylo určeno pro naše občany i široké okolí. Naše obec je také velkou dopravní křižovatkou, jsme i železničním uzlem, kde se protínají dvě dráhy. Směr Púchov a směr Trenčín.  A doprava je i naším hlavním problémem. Jsme průjezdním místem ve směru na Slovensko, což s sebou přináší nadměrný hluk, prach, bezpečnostní problémy. Denně naší malou obcí ve všech směrech projede zhruba 10 000 aut, kamionů i osobních aut, takže si asi dokážete představit, jak nás to trápí.  Horní Lideč i okolní obce proto nutně potřebují, aby se již konečně urychlila stavba dálnice D49, která by nám pomohla tento problém vyřešit. Proto i naše aktivity do budoucna budou hodně zaměřeny na problematiku spojenou s dopravní situací.  
 
Jak se vám vůbec spolužije se sousedy, s bratry Slováky?
Hodně mě mrzelo rozdělení Československa. Ale nakonec to, že jsme se sešli v EU a spolupracujeme ve společném schengenském prostoru, je snad to nejlepší možné řešení, které se pro dnešní dobu nabízí.  Jsme mírně rozdílné národy, každý se svými radostmi i starostmi. Nic nás neomezuje ve spolupráci, a přitom každý si řeší vlastní problémy. Dokážeme nejenom dobře spolupracovat, ale se i navzájem podporovat. Na úrovni obcí, spolků, ale i osobních, rodinných a přátelských vazeb.
 
A jak to máte s občanskou vybaveností?
Jako pověřený úřad 2. typu obsluhujeme území o 7 - 8 000 obyvatel. Máme matriku, stavební úřad, spádovou školu i školku, sídlí u nás policie, slouží nám velké zdravotní středisko s 8 ordinacemi, dům s pečovatelskou službou. Počet obyvatel naší obce je stabilní, což je s ohledem k naší poloze vlastně úspěch.  Hodně si zakládáme na spolkovém životě. Místní spolky a sdružení naše obec silně podporuje, protože spolkový život  a sdružování lidí je to, co dělá obec obcí.
 
Jak se vlastně za posledních 30 let změnila vaše činnost v obci a komunální politika jako taková?
Já jsem se na euforickém začátku 90. let dostal na obec prakticky náhodou. Tehdy bylo potřeba pomoci se stavbou kostela, pomáhal jsem farnosti a obci s organizací výstavby. Hodně jsem se tehdy naučil. Počáteční nadšení ve společnosti bylo postupně vystřídáno určitým vystřízlivěním, i v obci, i v komunální politice. To se ale dalo očekávat. Obecně se dá říct, že je ve vzájemných vztazích mezi občany méně tolerance, pochopení.  Snad to nebude znít moc skepticky, ale mám pocit, že ve společnosti se vytrácí nadhled – lidé jsou dnes nároční, chybí skromnost.  A na tyto neduhy je potřebné umět reagovat i v komunální politice. Univerzální recept ale neexistuje.
 
Co to jsou pro vás lidovecké hodnoty? Čeho bychom se měli držet?
Lidovcům někdy chybí komplexnější pohled na věc. Nemůžeme stavět jen na tradičních osvědčených tématech, jako je rodina, zemědělství, děti, senioři. Velké rezervy máme v ekonomických otázkách.  Máme také rezervy v komunikaci s veřejností. Za největší lidoveckou hodnotu považuji zodpovědnost za budoucnost společnosti. Buďme pravdiví a nebojme se nesnází. 
 
Jak jste se dostal vy k lidovcům a co pro vás lidovci představují?
Já jsem do naší strany vstupoval po revoluci. Můj tatínek byl soukromý zemědělec, v rámci možností byl aktivní lidovec už za minulého režimu. A protože jsme křesťanská rodina, moje angažmá pro lidovce bylo logickým krokem.
 
A co lidovci u vás v obci?
Podpora lidovecké politice je u nás tradičně silná, sedmkrát po sobě jsme vyhráli obecní volby. Máme hodně příznivců, ale počet členů klesá, potřebujeme posílit, získat nové lidi. Problém není dostat se v komunální politice nahoru, ale udržet se tam. Přesvědčit lidi, že naše politika je pro spoluobčany prospěšná.  
 
Vy už pro obec pracujete 30 let. Co je podle vás pro úspěšného starostu nejdůležitější?
Být shovívavý, ale nebát se jít za svým cílem.  A když jste o něčem přesvědčen, že je to správné, tak tomu věnovat maximum.  Musíte být samozřejmě i pracovitý, na obci, zejména malé, se za nic a nikoho neschováte a výsledky nebo nevýsledky jsou hned vidět.  
 
Co vám osobně dodává sílu?
Mám celkem štěstí na lidi kolem sebe. Můžu se opřít o dobré rodinné zázemí i o svoje blízké spolupracovníky. Sám toho člověk totiž moc nedokáže.
 
Děkuji za rozhovor

Petr Kopáček

Profil starosty Josefa Tkadlece:
Josef Tkadlec (63) vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou, pracoval v ZPS Gotwaldov, MEZ Brumov-Bylnice. V letech 1993 - 1998 byl místostarostou obce Horní Lideč, od roku 1998 až dosud je starostou. Starosta Tkadlec je také předsedou Sdružení obcí Hornolidečska. Na koníčky tak nemá moc času, ale po tatínkovi pokračuje ve včelaření. Jeho oporou je rodina: manželka Marie , 2 děti a 4 vnoučata.
Jeho heslem je, že myšlenka je důležitá, ale neméně důležité je obklopit se správnými lidmi a s nimi ji prosadit.