Začněme zostra. Co hlavního se vám povedlo udělat pro vaši obec v uplynulém období?
Jako první mě napadá vybudování nového sportovního areálu, i když já sám nejsem nějaký moc velký sportovec. Ta revitalizace přišla na hodně přes 10 milionů korun a Slatinice se v ní hodně angažovaly. Máme teď kompletně nový trávník a elektronicky řízený závlahový systém vodou z potoku. Přibylo hřiště na tenis s oplocením, hřiště pro plážový volejbal s olympijským pískem a workoutové hřiště. Je tam i menší fotbalové hřiště s umělým trávníkem. Máme zde podium na kulturní akce, restauraci. Naše obec v tom výrazně pomohla tím, že na rekonstrukci pracovala obecní firma Služby Slatinice s.r.o., která má vlastní stroje a celé vybavení. Snažíme se jako Slatinice dělat maximum věcí sami, je to samozřejmě výhodnější a levnější.

 
Co ještě pro vás všechno vaše obecní firma dělá?
Tu firmu jsme vybudovali, aby nám mj. spravovala vodovody a kanalizace, ty naštěstí pořád vlastníme a také provozujeme, určitě se toho nevzdáme. Mnoho lidí nás před tím varovalo, ale od té doby, co kompletně provozujeme celý vodovod, vodojem i čistírnu odpadních vod, tak máme ztráty na vodovodu pod pět procent. Povedlo se nám zrekonstruovat vodovodní řad, umístili jsme digitální vodoměry před domy, takže mimo jiné téměř zmizel černý odběr.  To všechno nám umožňuje udržovat nízkou cenu vodného a stočného pro naše občany – pro představu, je to aktuálně 35,85 Kč za vodné a  29,44 Kč stočné za kubík. Nejsou to ale dotované ceny. Nakoupili jsme si techniku, bagry, řezačku, hutnící techniku. Jsme tak v malých stavbách včetně terénních úprav prakticky soběstační, šetříme tím neuvěřitelné peníze.  Na obec naší velkosti a příjmů tak můžeme dělat mnohem více práce.  Jen jako perlička, Služby Slatinice přímo řídí místostarosta, který za to má těžko neuvěřitelných 1500,- Kč měsíčně, já i on jsme si navíc udělali potřebná odborná školení a můžeme tak fungovat i jako odborný  dozor na naší infrastruktuře, což dále obci šetří peníze.
 
Haná byla vždy nadprůměrně teplou oblastí, jak zvládáte prohlubující se sucho?
Sucho trápí i  Slatinice, proto jsme vybudovali dva nové vodní zdroje, položili jsme vodovody a s vodou se snažíme hospodařit maximálně efektivně a v komplexu celé obce. Zároveň s novým vodovodem jsme položili i vodovod na užitkovou vodu, který plánujeme využívat na zalévání zeleně a našim zemědělcům také můžeme zajistit dodávky užitkové vody do extravilánu. Vody z naší čističky odpadních vod plánujeme využít i pro noční zavlažování zelených ploch v obci. Stejně jako vody z našeho potoka Slatinka. Budeme tak mít „uzavřený okruh“ v rámci celé obce, chceme a potřebujeme tu vodu tady zachovat.
 
A jak se perete s prudce rostoucími cenami energií?
Jako jedna z mála místních obcí máme již zpracovanou místní energetickou koncepci, což je naprostý základ, energetiku obecně už řešíme 6 let. V rámci studií analyzujeme, jaké jsou potřeby v obci, firmy, lidé, a jak by se s tím dalo pracovat. Aktuálně plánujeme vybudování odpadové a bioplynové stanice. Pro bioplynku využijeme bio a gastro odpad a naopak materiál z ní zase jako hnojivo na pole pro nás i pro další obce. Uvažujeme i dále do budoucna. Bioplyn bychom mohli využít v kogeneračních jednotkách, které chceme zřídit, a nebo bio plyn vyčistit na zemní plyn a pouštět do sítě, máme blízko regulační stanici, občané by pak odebírali náš plyn. A zase by to byl nástroj, jak regulovat cenu plynu.
Chceme také rozšířit fotovoltaiku na obecních budovách, jako je naše Sokolovna či škola, jde o celkem
velké plochy v řádech stovek metrů čtverečných. V tomto by nám výrazně pomohla legislativa ke komunitní energetice, kterou my lidovci prosazujeme, protože by umožnila sdílet snadněji elektřinu, brát, když je potřeba, a naopak dodávat do sítě, když je jí přebytek. My jako obec uvažujeme nad tím, že poskytneme našim občanům bezúročnou půjčku, aby si mohli fotovoltaiku také pořídit a mohli se zapojit do místní sítě.
 
Zmínil jste komunitní energetiku. Můžete prosím trochu rozvést, jaké konkrétní výhody by měla pro obce?
Pokud nám stát rozváže ruce s tím, že ČEZ nás pustí do své distribuce, aby bylo možné zřizovat komunitní sítě, tak to bude výrazná pomoc. Starostové velmi rychle zareagují, když dostanou dotace na energické zdroje, my třeba máme pole, tedy materiál pro bioplynky, a také hodně slunce, jiný mají zase vítr. Stát by měl v tomto výrazně obce podporovat a měly by vznikat svazky měst a obcí, které by si vzájemně sdíleli energie.
Když nás do elektrické sítě ČEZ nepustí, tak uvažujeme na místním kopci vybudovat malou přečerpávací elektrárnu. Ta nám umožní využít efektivně elektřinu, když jí bude přebytek – vodu načerpáme do horní nádrže, a když bude elektřina potřeba, tak ji pustíme dolů přes turbíny a vyrobíme ji tak. Chceme tak dostáhnout maximálně možnou energetickou soběstačnost Slatinic, protože nevěřím, že ceny energií se někdy vrátí na úroveň před současnou válečnou krizí.
Naší výhodou je, že jsme všechny rozvody umístili do země. A to i u veřejného osvětlení. Nyní, když budeme rozvody rekonstruovat budeme moct například umístit silnější kabely. Teoreticky, tak můžeme použít jako vlastní obecní vedení elektrické sítě pro VO.
Musím zmínit i to, že jsme ve Slatinicích vybudovali sběrné středisko pro dá se říci všechny druhy odpadů. Vplatilo se, protože naši občané vloni vytřídili přes 110 tun odpadů.
 

V médiích na jaře zarezonoval váš záměr umístit ve Slatinicích mentálně postižené lidi, které jiné obce odmítly. To je od vás poměrně odvážné. Jak to vzniklo?
Jde asi o 12 lidí původně ze zařízení v Nových Zámcích u Litovle, které postupně odmítli občané v několika obcích našeho regionu. Před časem jsem se zúčastnil besedy ve Lhotě pod Kosířem a odcházel jsem zděšený z toho, jaké hrůzy jsou schopni někteří lidé říct o těch, kteří potřebují pomoc a kteří se nemohou bránit. Věřím, že právě takovým lidem musíme pomoci a já se o to snažím. Navíc tito hendikepovaní jsou velmi dobří sousedé, nejsou hluční, z domu vycházejí maximálně jednou za den, navíc vždy za doprovodu pečovatele.
Proto nyní pracujeme na možnostech převodu našeho domu služeb, kde by tito lidé mohli najít nový domov. Pomoc slabším není podle mě možnost, ale povinnost. Silní musí pomáhat slabším. Proto jsem také rád, že současná česká vláda se jasně postavila proti ruské agresi a že tak výrazně podporujeme Ukrajinu. Jak bychom byli rádi v roce 1938 nebo 1968, kdyby něco podobného udělal někdo pro nás.  
 
Jak byste představil vaši obec? Na co byste třeba pozval lidi odjinud?
Na rovině si tu krásu musíte budovat a hledat. Jednak máme nejstarší fungující lázně na světě, provozovali je zde už Keltové. Chlubíme se také prvním elektrickým mlýnem světě.  Máme tu krásné poutní místo na Malém Kosíři – z něj je vidět na Svatý Hostýn a Svatý Kopeček. Každoročně se tam koná pouť. Před pár lety jsme tu vybudovali novou nádhernou kapli sv. Antonína, kterou z místního dřeva postavil náš zastupitel.
Další malým zázrakem je komunitní zahrada v areálu místní fary, kterou náš farář otevřel pro veřejnost i neziskové organizace. Pár sousedů se prostě rozhodlo, že to udělá pro druhé. Upravili nejen zahradu, ale i přístupové cesty, chodníky a prostory komunitního centra, které slouží pro vzájemné setkávání občanů. Na faře je i galerie a malá kavárna, všechno je dostupné také pro vozíčkáře. Do zahrady může každý prakticky celý týden a potěšující je, že jsme přesto za celé 3 roky nezaznamenali žádné poškození.
 
Vaše obec je položena v srdci úrodné a tradiční Hané. To určitě máte hodně kulturních akcí v průběhu celého roku, že?
Ano, na podpoře a rozvoji spolkového a komunitního života si zakládáme, hodně investujeme do zázemí našich spolků. Máme jich u nás přes tucet. Akcí je u nás opravdu hodně, včetně různých hodů, často jsem někde venku v kroji :-)
Hodně důležitou roli u nás hraje například senior klub, který jsme před pár lety vybudovali. Má 130 členů a je jedním z nejaktivnějších spolků v naší obci. Lidé se tam organizují, i ti co jsou sami, vdovy, vdovci – v covidu bylo vidět, jak doslova umírali žalem, když byli sami, takže je cítit, jak jim to strašně pomáhá, doslova omládli. Klub pořádá přednášky, kulturní akce, výlety, posezení u ohníčku. Cílem je, aby lidé pak nemuseli do domova důchodců, nebo podobných zařízení. Úplně ideální by bylo, abychom jako generace před námi dokázali v naší obci prožit celé životy. Od narození po odchod do nebe. 
 
Co ještě v obci plánujete do budoucna?
Budujeme zimní kluziště s mantinely a osvětlením, kde bude trvale zabudované umělé chlazení. V areálu je nové posezení s altány, herní prvky pro děti, chodníky i mobiliář. Chtěli bychom vybudovat biotop, protože nám chybí bazén. Ale jdeme ještě dále, budeme chtít brát léčivou vodu z našich pramenů, tu pak shromažďovat v menším bazénu u biotopu, ohřívat ji a díky tomu mít konečně termální lázně.
 
Vaše Slatinice nedávno získaly titul Vesnice roku Olomouckého kraje pro rok 2022. Za co jste to ocenění získali?
Je to komplexní hodnocení kvality života v obcích, a proto si toho ocenění tak cením. Z toho, co jsem už říkal, je jasné, že nejsme líní a opravdu pracujeme. A ono to jde, vidíte to na naší obci.
 
Jak je to u vás s počtem obyvatel, rostete?
Do covidu počet obyvatel rostl, teď v stagnujeme. Ale mně to upřímně nevadí, nechceme obec za každou cenu rozšiřovat. Pak se sem stěhují lidé, kteří neumí žít na dědině – vadí jim hluk, ptáci, slepice, cirkulárka atd. Velký problém je ale spíše zhoršující se zdravotní kondice lidí a hlavně dětí. Máme zpracovánu pohybovou stadii od Univerzity Palackého v Olomouci k pohybu školních dětí a budeme s tím pracovat v naší škole i školce.
 
Zpět k politice. Co to jsou pro vás lidovecké hodnoty? Čeho bychom se měli držet?
Dobře to říká náš lidovecký poslanec Jirka Horák. My jako lidovci bychom měli být lidoví, být lidem blíže. Být ochotni se bavit se všemi, se všemi vrstvami společnosti, dělníky i intelektuály, měli bychom se snažit  spojovat lidi a hledat to, co nás spojuje, ne rozděluje. A nevzdávat to, my jako lidovci bychom měli být vždy lidmi naděje, i v těch nejhorších situacích dávat lidem naději, být hodně aktivní v sociální oblasti, podporovat seniory, rodiny. Na to lidé čekají.
 
Jak během starostování komunikujete s občany? 
Musíte hlavně mluvit s lidmi, nebát se. Děláme pravidelné diskuse s občany na konkrétní témata, zveme na ně i odborníky. A mám tu zkušenost, že když lidé slyší opravdu rozumné argumenty, které trpělivě a otevřeně vysvětlujete, tak to ocení a dají se přesvědčit. Tyto osobní neanonymní diskuse jsou rozhodně lepší cestou, než třeba místní referendum, který považuji za v podstatě alibistický nástroj. Děláme také pravidelné dotazníkové šetření mezi lidmi. Jinak vydáváme náš obecní Slatinický Informáček a Zpravodaj obce Slatinice a Lípy. I to je důležité, lidé si chtějí počíst. 
 
Volby se blíží, opět jste lídr kandidátky KDU-ČSL, jakou kampaň plánujete?
My lidovci jsme zvyklí chodit mezi lidi, bez toho to nejde. Stejně to budeme dělat i v kampani, kdy se zapojí i všichni kandidáti a budou přesvědčovat občany, aby k volbám šli, že to má smysl. S lidmi diskutujeme prakticky pořád, ten osobní kontakt je naprostý základ.
Co je podle vás pro úspěšného starostu nejdůležitější?
Odvaha a velkorysost. A samozřejmě obrovská dávka psychické odolnosti. Musíte prostě mít „kačení žaludek“ jinak Vás komunál požvýká a vyplivne. Mám takovou poučku o tom, co je to vlastně práce starosty. „Je to práce, kterou umí každý dělat lépe, ale ve skutečnosti ji nikdo dělat nechce.“
Je to nevděčná služba lidem, zároveň však natolik rozmanitý úkol, že je pro kreativce takřka snem.
 
Co vás osobně nabijí?  
Je to určitě rodina, mám 3 malé děti, úžasnou ženu, která se o ně stará vlastně úplně sama, já jen občas malinko pomůžu. Ženy a zejména matky jsou „nadlidi“. Mají mou veškerou úctu a obdiv. Přál bych si, aby se moje děti, ale i děti našich občanů, tady měly dobře a i v další generaci aby tady mohly žít dobrá život, to je můj cíl.
 
Děkuji moc za rozhovor
 
Petr Kopáček
 
Profil Ondřeje Mikmeka, starosty Slatinic:
Bc.Ondřej Mikmek (34) je již druhé volební období (předtím byl jedno volební období místostarosta) starostou obce Slatinice na Olomoucku s 1550 obyvateli, která letos získala titul Vesnice roku Olomouckého kraje pro rok 2022.  Je již mnoho let dobrovolným hasičem, o kterých říká, že je to vlastně jediný spolek, který byl založen, aby pomáhal. Ochotníkem v místním ochotnickém spolku. Velkým koníčkem jsou automobiloví veteráni, umění, filmy a trapné seriály. Vystudoval uměleckořemeslné zpracování dřeva a restaurování a posléze logistiku na vysoké škole.