U vás v obci je ta zvláštnost, že nemáte klasické kandidátky, ale kandidáti kandidují sami za sebe. Proč? Není pak problém se domluvit?

U nás byla historicky lidovecká kandidátka, ale lidé stárli a byl čím dál větší problém kandidátku sestavit.  Takže jsme se v obci shodli na tomto řešení. Jsou to v podstatě takové primární volby. Každý musel nasbírat i podpisy, aby mohl kandidovat, takže pak kandidují ti, kdo jsou ochotni pro to něco opravdu udělat. Přišlo nám to jako nejčistší způsob. Samozřejmě, kdyby někdo přišel s celou kandidátkou, tak by byl zvýhodněn, ale to jsme nečekali.
 

Orlické Podhůří je specifické ještě další věcí. Obec vznikla po 2. světové válce postupným pospojováním několika původně samostatných osad. Je to dodnes v obci cítit?  

My jsme se sem s manželem přistěhovali před zhruba 13 lety, když jsme hledali bydlení na venkově blízko rodiny a koupili zde staré stavení, místo kterého jsme si postavili nový dům. Osobně jsem vždycky obec vnímala jako jeden celek. Postupně jsem ale zjistila, že zvláště starousedlíci to tak necítí.  I po takové době od tehdy umělého spojení přetrvává určité vnitřní pnutí, což má pozitivní i negativní dopady. Hodně místních se stále identifikuje s místními částmi – ať již je to Dobrá Voda, Kaliště, Perná, Rozsocha, Rviště nebo Říčky, a celou naši obec pak jako celek nevnímají. Koneckonců, ta různorodost naší obce se odráží i v našem obecním znaku, který obsahuje 9 hvězd. Symbolizují šest místních částí, jedna část se dělí na horní a dolní plus dvě samoty.
 

Jak se konkrétně projevuje to, že vaše obec je tak rozdělena?

Obec je v první řadě rozdělena geograficky, máme velký katastr zabírající přes 13 km². Jednotlivé obecní části jsou rozesety kolem údolí, je mezi nimi tedy i značná fyzická vzdálenost a není snadné to dojít pěšky.  Když pořádáme nějaké kulturní akce, tak dostat na ně lidi z dalších částí naší obce je těžké. Přestože jim nabízíme i svoz, tak to ne úplně vždy funguje. A pak to rozčlenění komplikuje i obecní správu, ty samé věci musíme udělat vícekrát, třeba dětské hřiště, kanalizaci atd.
 

Jak se s tím tedy snažíte pracovat a více obyvatele obce z různých částí stmelit?

Začalo s tím už bývalé vedení obce, které pořídilo obecní znak a prapor, tyto symboly hodně používáme.
Snažíme se organizovat různé sportovní a kulturní akce pro celou obec a střídat místa konání vydáváme zpravodaj. Milou akcí jsou přátelské turnaje ve stolním tenise mezi místními částmi. Společnou sounáležitost podporují i místní spolky a škola. Tady musím ocenit naše hasiče. Původně se jmenovali SDH Říčky, mají obrovskou 125 let trvající tradici, ale nedávno se přejmenovali na SDH Říčky - Orlické Podhůří, mají nový prapor. I tímto důležitým způsobem dali najevo, že fungují pro celou naší obec. Jinak důležité jsou i menší projekty. Snažíme se obnovit život v obci, aby se lidé mohli setkávat, potkávat, aby se lidé mohli spolu bavit. Od nás je do Ústí nad Orlicí jen pár kilometrů, takže chceme, aby se do naší obce nejezdilo jen přespávat, ale aby se tady žilo. Povedlo se nám vybudovat nové komunitní centrum. Je plné od podzimu do jara, cvičí se tam, funguje zde klub pro děti, chlapi tam chodí hrát stolní tenis, v centru pořádáme i kurzy vyrábění, besedy, cestovní přednášky.
 

Když se vrátíme k správě vaší obce. Co se vám opravdu podařilo, na čem jste pracovali?

Pracujeme pořád. Vnímáme, že je třeba se starat o krajinu, protože dochází ke změně klimatu. Už teď  pozorujeme náznaky, například v době letních such vysychá náš vodní zdroj, takže se na to připravujeme. Máme již vypracovanou strategii na boj se suchem a hospodaření s vodou. Na tohle se musíme začít připravovat nyní, protože až se to zhorší, tak bude pozdě. Vysázeli jsme i aleje ovocných stromů, obnovili malou vodní nádrž Kaliště, která pomáhá zadržovat vodu v krajině, aby neodtékala pryč. Narážíme přitom ale na nedostatek pozemků a ne vždy se to setkává s pochopením hospodařících zemědělců.  Nyní také pracujeme na novém projektu zadržení vody prostřednictvím suchého poldru.
 

Jak řešíte energetiku? Máte asi 100 ha obecního lesa, využíváte toho nějak?

Les si spravujeme sami. Na podzim loňského roku si obec nechala zpracovat Místní energetickou koncepci. Na zpracování jsme obdrželi 90% dotaci z programu Efekt z Ministerstva průmyslu a obchodu. Koncepce prověřila možnosti energetických úspor a potenciál alternativních zdrojů vytápění na obecním majetku. Letošní zimu obec finančně zvládla, i když od nového roku jsme na tzv. spotových cenách. Kde to jde, topíme dřevem z vlastních lesů a samozřejmě se snažíme šetřit. Zvažujeme různé možnosti, jak v budoucnu ušetřit a hledáme vhodné dotační zdroje. U nás stabilní větry nejsou, takže větrníky nevyužijeme, i stavy vody jsou klesající. Takže nám zbývá fotovoltaika, nyní čekáme na legislativní rámec komunitní energetiky. Stále není jasné, jaká budou pravidla.
 

Jaké má obec priority na následující období?

Priorit máme více. Jedním z důležitých témat je bezpečnost v dopravě. Postupně budujeme chodníky podél krajských silnic v našem katastru a snažíme se o zklidnění dopravy. Máme i velký projekt na kanalizaci. V současnosti je zprovozněna ve dvou místních částech, takže ji chceme s využitím dotací modernizovat  a vybudovat i v dalších částech obce. V odlehlejších částech zase motivujeme lidi, aby si zřizovali domovní čistírnu odpadních vod. Zařídíme jim administrativu a přispějeme na realizaci. Cítíme odpovědnost za všechny místní části, nechceme je v tom nechat.
 

Jak byste představila vaší obec, kdybyste do ní měla někoho třeba pozvat?

To jste mě trochu zaskočil, nejsme úplně turistická oblast. V první řadě je u nás krásná příroda. Vede u nás třeba páteřní cyklostezka podél údolí Tiché Orlice. Okolí je ideální i pro pěší výlety, je třeba však počítat s mírným  převýšením.  Musím zmínit ještě naučnou stezku Po stopách živé vody. Máme tu totiž hodně pramenů. Pramen u kaple Nanebevzetí Panny Marie v Klopotech je dokonce považován za léčivý, v minulosti tam byly lázně.
                                                                                                                                                        

Přibývá nebo ubývá vám obyvatel?

Daří se nám to držet na stabilní úrovni, ale potřebujeme se rozvíjet. Měli jsme vlnu mladých, kteří přišli, ale v současnosti nám chybí volné parcely pro další rozvoj. I místní mladí lidé obtížně hledají místo pro vlastní bydlení v obci. Zřizujeme školu-malotřídku a školku, tam počty dětí postupně klesají. Musíme to řešit. A protože byl mezi obyvateli odpor proti zastavování zemědělské půdy, vyřešili jsme to jinak. Dohodli jsme se se zemědělským družstvem, které nedávno ukončilo činnost v areálu Říčkách, a podali si žádost o změnu územního plánu. Soukromý developer areál zbourá a vybuduje tam obytnou čtvrť. Je to takový venkovský brownfield.  
 

Jak to máte s občanskou vybaveností?

Máme velmi dobře vybavenou a fungující školku a školu. Díky úzké spolupráci s paní ředitelkou se nám podařilo realizovat řadu projektů, a i když se jedná o venkovskou malotřídku, tak se nám daří držet krok s moderními trendy a technologiemi. V obecních budovách fungují dva obchody, jeden provozuje síť Hruška, ve druhém je živnostník, oba obchody podporujeme finančně a dotuje nám to kraj Pardubický.  Hospoda zkrachovala během covidu, ale podařilo se nám přesvědčit místní hasiče a ti tak dobrovolně provozují hospodu. Výtěžek jde na fungování spolku. Jinak jak už jsem řekla, do Ústí nad Orlicí je to kousek, hodně lidí tam dojíždí za prací, máme tu ale i hodně řemeslníků.

 
Co říkáte na nedávné návrhy na nucen slučování obcí, aby se ušetřilo?

Nemyslím si, že by se ušetřilo. Centrum mnohdy nemá čas ani chuť se věnovat okrajovým částem. I my jsme výsledkem sloučení a dodnes se s tím pereme. Problém ale vidím u malých obcí, kde starosta není uvolněný, protože pak se nemůže té obci věnovat naplno.
 

Vy nejste členka strany, zatím. Neuvažovala jste o vstupu?

Třeba sestra Lída členkou je. Celostátní politiku sleduji, cítím i určitý rodinný odkaz.  Ale já nerada dělám věci napůl, když už do toho půjdu, tak aktivně. Máme 3 malé děti, takže musím počkat až ještě o něco povyrostou. Určitě jsem ale příznivkyně KDU-ČSL.
 

Co to jsou pro vás lidovecké hodnoty? Čeho bychom se měli držet do budoucna?

Zodpovědnost lidí za to, co se děje kolem nás a za budoucnost, je to naše věc. Pro mě osobně je ale výstižnější spojení křesťansko-demokratické hodnoty. Křesťanství je pro mě starost o druhé, služba veřejnosti, zúročení svých hřiven, a v neposlední řadě hodnotový základ naší kultury. Demokracie je založena na respektu k právům a svobodám jednotlivců. Tyto dva směry je třeba neustále vyvažovat, i když to není lehké. Pro budoucnost nevidím lepší koncept.
 

Co je podle vás pro úspěšného starostu nejdůležitější?

Dobře komunikovat, alespoň se o to neustále snažit.

Co vám dodává sílu?

Když se něco konkrétního pozitivního podaří, v obci nebo doma.
 

Jak vzpomínáte na svého otce, lidoveckou legendu Josefa Luxe? Tehdy vám bylo 15 let, když odešel.  

Vzpomínám na něj primárně jako na tatínka, tak, že ač byl pracovně vytížený, tak si na nás udělal vždy čas a zajímal se o to, co děláme a snažil se nás v tom podpořit.
 

Dalo by se říci, že se ho snažíte v něčem následovat?

Člověk si z domu odnesl zájem o věci veřejné. A také poznatek, že když se něco člověku nelíbí, že se má sám angažovat a vynaložit nějaké úsilí k nápravě.
 
Děkuji za rozhovor
Petr Kopáček

Profil Marie Krškové:
Marie Kršková (39), rozená Luxová, je starostkou Orlického Podhůří na Orlickoústecku už 2. volební období. Se svým manželem Martinem má 3 děti. Ve volném čase ráda chodí do přírody, miluje hory, relaxuje u knížek o moderních dějinách a na zahrádce. Vystudovala mezinárodní vztahy a hospodářskou politiku na MU v Brně.