„Tradiční vzpomínka na Františka Halase se v Kunštátu koná v měsíci říjnu, kdy se básník narodil i zemřel. Je to tzv. večer poezie, jako připomínka tohoto velkého básníka. V rámci programu je vyhlašována i Literární soutěž Františka Halase, která má již padesátiletou historii. Ráda se této akce účastním. Odkaz Františka Halase je nadčasový. To dokládá každoroční pestrá přehlídka jeho tvorby očima mladých lidí,“ sděluje senátorka Vítková, místopředsedkyně Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, která celou akci zorganizovala společně s předsedkyní Spolku přátel umění města Kunštát Martinou Nejedlou a starostou města Kunštát Zdeňkem Wettrem.
 
Celou akci zahájila senátorka Vítková. O Kunštátu nám sdělil zajímavosti starosta Zdeněk Wetter. Předsedkyně Spolku přátel umění města Kunštát Martina Nejedlá si připravila prezentaci, kde se soustředila nejen na Františka Halase a jeho odkaz, ale také na historii Literární soutěže a další osobnosti spjaté s Kunštátem jako například Klement Bochořák. Poté patřil prostor laureátům, kteří v dramaturgii Víta Maloty a hudebního doprovodu Martina Jelínka na kytaru přednesli úryvky ze své vlastní tvorby.
 
„Podpora regionální kultury je velmi důležitá. Akci účastí podpořil předseda Výboru Jiří Růžička, poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková, poradkyně ministra kultury Helena Musilová a Olga Pavlová za odbor literatury a knihoven Ministerstva kultury. Jsem ráda, že jsme mohli dát v Senátu prostor mladým básníkům, byl to velmi zajímavý kulturní zážitek,” uvádí Vítková.
 
„Pozvánka na oslavu něčeho tak blízkého se mi přijímala lehce. Na Kunštátsku vyrůstáme obklopeni krajinou, která básněmi, jak Fr. Halase, tak i jeho následovníků, přímo dýchá. Skloubit toto romantično s noblesním prostorem Senátu bylo velmi povedené a obohacující,“ sděluje účastnice akce Pavlína Palme. 
 
„Všechny cesty vedou do Kunštátu, do Zboňku a do Rozseče. Hranečníky zarazilo dětství. Toho skřípání kol na cestách křižujících se v mém srdci! Ať si jen země letí do prázdna, ať si jen letí, jen když zbude jistota jednoho místa, místa posledního, místa jen pro hrob. Chci ho mít tam, jen tam u nás. Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím.“          
František Halas