Máme čas vánoční, který trávíte hodně v kampani. Ale přeci jenom, držíte doma nějaké vánoční zvyky?
Držíme naše rodinné vánoční zvyky. Já jsem za každé Vánoce velmi ráda, protože jsem si vždycky velmi přála mít plný stůl. Tento sen se mi splnil, protože trávíme Vánoce dohromady s mými rodiči, s manželovými rodiči a dokonce i s mými sourozenci. Jsme skutečně ten plný stůl. Kromě toho prostíráme pro dalšího, který by přišel. Dále lijeme olovo a děláme všechny zvyky, které k Vánocům patří.

>  
Pojďme přímo na prezidentské volby. Podle posledních průzkumů jste zařadila mezi lídry. Považujete se za favoritku a kdo je podle vás váš největší soupeř?
Já ten výsledek beru s velkou pokorou, vážím si té důvěry lidí, která se zrcadlí v tom výzkumu. Jsem velmi ráda, že mi tu důvěru projevují i na každé diskusi, do které chodím. Já nepodceňuji nikoho z kandidátů, všichni jsou rovnocennými soupeři a tak to beru.
 
Vy jste až v poslední době vystřelila v průzkumech nahoru. Jak se vám to podařilo?
Poměrně poctivě jsem objížděla celou republiku, nejenom při sbírání podpisů, ale objíždím ji i nyní a jezdím do míst, kam mnoho politiků nejezdí. Před čtrnácti dny jsem byla v Klášterci nad Ohří, kde je krásný nový opravený kulturní dům a ten sál byl skoro plný. Pan starosta mi říkal, že je rád, že jsem přijela, protože sem jezdí jen Babiš a Okamura, vy jste první, kdo sem přijel. Jsem nesmírně ráda, že se mohu setkávat s lidmi po celé republice. Poslouchám příběhy, poslouchám, co je trápí a co si myslí, že by pro ně prezident mohl udělat. Objeli jsme asi 150 míst v České republice. To si myslím, že to je ten důvod, nejenom, že mě lidé více znají. Mají pocit, že ta témata a příběhy přináším do veřejného prostoru a že o nich mluvím.
 
Vy, Petr Pavel a Andrej Babiš. To jsou tři osobnosti, které jsou v popředí pelotonu prezidentských kandidátů. Jsou nějaké vlastnosti, které byste si chtěla vzít od Andreje Babiše a Petra Pavla?
Od Andreje Babiše bych si nechtěla vzít žádnou vlastnost a stejně tak od Petra Pavla. Každý jsme originál a každý jsme jiný. V tom je krása přírody.
 
Vy jste byla rektorkou univerzity a široké veřejnosti jste nebyla známa zas až tak moc. Nyní se to s prezidentskou kandidaturou výrazně mění. Zajímá mě váš pohled, jak vy byste se sama představila veřejnosti jako politička a jako osobnost.
Jsem bývalou rektorkou univerzity, ekonomkou, ženou, matkou a manželkou. To je v tom občanském a profesním životě. Co se týká kandidátky na prezidentku, tak jsem osobností, která by se ráda zaměřovala na budoucnost. Netáhnu si žádnou kouli u nohy z minulosti a fixuji se maximálně na to, jak by měla vypadat budoucnost. Vedu diskusi o tom, jak by vypadala po pěti letech mého působení ve veřejném prostoru. Hovořím o tom, že si představuji moderní stát a moderní společnost.
 
Nyní se dostáváme k té zásadní otázce. Proč kandidujete? Chcete předat zemi svým dětem v lepším stavu, chcete být viditelná nebo je to touha měnit věci veřejné?
Kandiduji pro 10,5 milionů lidí v této zemi. Nebaví mě sedět v koutě a koukat na to, že jsou věci špatně. Chci se aktivně zasadit o to, aby se ty věci změnily. Jako rodič a matka bych si velmi přála, abychom tuto zemi rozvíjeli tak, aby v ní chtěly žít naše děti. To je to, proč kandiduji.
 
Vy jste zmiňovala, že není rozhovor, kde by se vás neptali na srovnání se slovenskou prezidentkou Čaputovou. Považujete to srovnání za výhodu nebo spíš klišé, které vás brzdí?
Já si paní prezidentky vážím, ale Česká republika není Slovensko. To se v době její kandidatury nacházelo v jiné situaci, ve velmi vyexcitovaném stavu po vraždě novináře. Kandidoval Fico a Kotleba. Tato situace zde naštěstí není. Dosáhla skvělých věcí. Máme ale jiný příběh. Já jsem ekonomka a ona je právnička. Postavila se místní mafii a zabránila tomu, aby měla ze státu skládku a dostala za to mezinárodní ocenění. Naše příběhy jsou jiné, já jsem z akademického světa a ekonomka. Pokud to podobenství vyplývá z toho, že jsme ženy a blondýny a jsme zhruba stejně staré, pokud to podobenství je činěno s tím, že reprezentujeme nový směr v politice s jistou dávkou pragmatismu, tu vlnu, kdy do politiky přichází mladé ženy jako v Estonsku nebo ve Finsku, tak potom ano, v tomto jsme si asi obě podobné.
 
Téma žen v politice a ve veřejných funkcích. Někdo říká, že žen je málo, protože nemají zájem, věnují se spíše rodině. Druhá skupina naopak říká, zájem by byl, ale jsou tam skleněné stropy, bariéry.  Vy jste proti kvótám a říkáte, že to chce spíš edukovat. Co udělat pro to, aby bylo ve veřejných funkcích více žen?
Veřejný prostor pro ženy není moc přívětivý. Zažívám to nyní naplno v kampani. Pokud čtete noviny, tak se ke mně přistupuje zcela jinak než k mužským kandidátům. Nikde jsem nečetla o tom, že by někdo řešil, jak kloubí rodinu premiér Fiala nebo Babiš. Nikde jsem nečetla, že by se řešilo, jestli má Petr Pavel velké zuby nebo zda má podbradek nebo jinou barvu vlasů. Ženy čelí těmto věcem ve veřejném prostoru a musím říct, že ne každá žena je ochotna a schopna tomu čelit. Jak to změnit? Ptají se mě na to velmi často mladé kolegyně , které mentoruji. Já vždy hovořím o tom, snažme se každá z nás být inspirací pro jiné ženy. Potom se ta inspirace bude šířit ve společnosti dominovým efektem. Proč říkám, že si myslím, že kvóty naši situaci nevyřeší? My nyní stojíme před tím, že je potřeba změnit společenské normy. Aby se změnily společenské normy, tak to musí mít přirozený vývoj, že ta společnost pochopí, že bude mít zisk z toho, že využije i talent žen. Bude jim připadat naprosto přirozené, že ženy budou součástí politiky, že budou mluvit na konferencích a v diskuzích na panelech a že naopak bude divné, když tam ženy nebudou. Toho dosáhnete, když o tom budete mluvit a komunikovat a vysvětlovat. Když ti lidé, kteří o tom rozhodují, když to budou chápat a budou to mít na paměti. Zavedení kvót je něco umělého, co se bude dělat jenom pro to, aby se dodržel nějaký zákon, ale nezmění se společenské normy. Měli bychom chtít, aby se ty normy změnily.
 
Nemyslíte si, že se ta atmosféra už posouvá? Že se dostáváme do třeba těch severských zemí?
Velmi želím tempem. Myslím si, že to, co urazilo Švédsko, tak u nás trvá velmi dlouho. Všechny ukazatele, které sledujeme, tak jsou pořád na úrovni, kde je nechceme. Například mezera v odměňování, ženy dostávají za stejnou práci menší plat než muž, na některých pozicích až o 21 %. Máme jednu z nejnižších participací žen na trhu práce, protože stát nemá přívětivou tvář pro ženy, když se chtějí vracet na trh práce z mateřské dovolené. Myslím si, že to tempo je velmi pomalé a je na nás na ženách, abychom se snažili tu participaci ve veřejném prostoru zvýšit.
 
Dle průzkumů máte velkou podporu mezi mladými, což mohu potvrdit,  i mezi mými studenty poměrně jednoznačně vedete. Proč si myslíte, že tomu tak je?
Já do mladé generace vkládám obrovskou naději. Mně už rukama, stejně jako asi vám, prošla rukama řada mladých lidí. Musím říci, že jsou pro mě obrovskou inspirací. Já se dívám na mladé lidi jako na budoucnost. Poslouchám problémy, které je trápí, se studenty diskutujeme o těch nejpalčivějších problémech. Oni často mají pocit, že je nikdo neposlouchá a že je politici upozaďují a že je neposlouchají.  Ta témata jim připadají taková, že nejdou uchopit. Velký příklad je nedostupnosti bydlení. To je moc trápí, je to sociální problém, protože mladí lidé se neumí osamostatnit. Má to obrovské společenské konsekvence. Jediným řešením od politiků bylo, že také byli mladí a že si ten problém vyřešili. Dnes tomu ale tak není, ten svět se změnil. My potřebujeme, aby mladá generace měla pocit, že ji někdo naslouchá a že ty problémy chce řešit. Tu podporu nemám ale jenom v mladé generaci. Dnes těch 28% podpory, kterou mi dal poslední výzkum, není jen z mladé generace. Ta podpora je napříč generacemi a je i v generaci seniorů. Jezdím mezi ně a hovořím s nimi a také se sociálními pracovníky. Hovořím o tématech, které tíži naši společnost. Velmi ráda bych se věnovala problematice neformálních pečujících, mezi svými dobrovolníky mám několik těchto lidí. Vím, že je to velmi těžké a že v tomto má stát velký dluh, protože to neuchopil. Naslouchám nejenom mladé generaci, ale všem lidem, kteří o to mají zájem.  Snažím se jim podat pomocnou ruku a vracet tyto lidi zpátky do společnosti.
 
Někdy slýcháme názory, že má mladá generace liberálnější postavení, ale na druhou stranu že je  malinko línější než třeba starší generace. Nyní se omlouvám našim mladým členů. Myslíte, že je to pravda, nebo je to klišé?
Jsem velmi ráda, že jste se na tuto otázku zeptal. Není to vůbec pravda. Mladá generace je motivována, chce ty věci řešit. Jsou aktivní a zrovna v přístupu k životu bychom se my od nich měli učit. Work life balance (pozn: vyváženost práce a soukromí) je v životě strašně důležitá. To, co mladá generace ví, tak naše generace velmi složitě objevila a znovu se k tomu vrátila v Covidu, kdy přišla na to, že jsou v životě i jiné věci, než je práce. Upřímně, já se té generaci ani nedivím, že má takový přístup. Na těch pozicích, kam se má generace dostala rychle, tak dnes tam sedí čtyřicátníci a padesátníci  a budou tam sedět dalších deset nebo patnáct let. Pro tu generaci je těžké se na tyto pozice propracovat. Proto já hovořím o tom, ať dáme mladým lidem šanci,  i v politice. My tu mladou energii a lidi s vizí potřebujeme. Toto bychom si měli uvědomovat, že máme obrovský problém, že jim dáváme málo příležitostí. Pak se nemůžeme divit, že mají jiný přístup k životu. Není lepší nebo horší, je prostě jiný a v mnohém možná chytřejší, než ten náš.
 
Průzkumy jsou jedna věc, realita voleb věc druhá. Pokud neuspějete v 1. kole, byla byste ochotná podpořit dalšího kandidáta, kterého podporuje koalice SPOLU? Nebo byste zůstala neutrální?
Říkám to všude, kde chodím. Ve druhém kole bych podpořila jakéhokoli demokratického kandidáta.
 
Pokud byste se měla umístit na pravolevém politickém spektru, kde by to bylo?
Je to subjektivní věc a nechám na každém, aby si mě zařadil. Řeknu vám své priority. Byla bych ráda, abychom v této zemi podporovali aktivní podnikatele, kteří vytvářejí pracovní místa a jsou stříbrem naší ekonomiky a posouvají ekonomicky naši zemi kupředu. Je ale důležité se také dívat na lidi, kteří v životě neměli takové štěstí. Je naší povinnosti se o tyto lidi postarat. Nechám to na posluchačích, ať si obrázek udělají sami. Mně se obecně nelíbí to nálepkování ve společnosti. To vede k prohlubování těch příkopů, které tam jsou.
 
Rovnost, spravedlnost, svoboda. Je vám některý z těchto pojmů nejbližší?
Pro mě jsou nejbližší dva pojmy. To je svoboda a láska, z toho vyplývající demokracie. V lásce je vše – láska k práci, láska k demokracii, k bližnímu a k rodině. Toto jsou pro mě 3 nejdůležitější hodnoty v životě.
 
Co by byla vaše priorita ve výkonu prezidentské funkce?
Byla by jí moderní společnost a moderní stát. Dále ve společnosti vnímám, a měla by to  být i priorita vlády, že máme ve společnosti velkou lidí, které stojí na hraně radikalizace a nedaří se jí sociálně dobře. Jedním z největších úkolů nového prezidenta je zabránit tomu, aby se tato skupina radikalizovala. To znamená naslouchat jim, otevírat jejich témata, podávat jim ruku a přitahovat je zpět k té většinové společnosti. Nesmí se stát, aby se půlka společnosti radikalizovala. To je to, co se týká domácí politiky. V zahraniční politice má prezident jedno naprosto zásadní téma, které bude muset otevřít. Je to vztah k Číně. Čína je bezpečnostní hrozbou. Já bych se začala věnovat iniciování jednání v rámci nejen EU, ale Evropy jako takové o tom, aby evropské státy začaly vytvářet tlak na Německo, aby upustilo od politiky, kterou má ve vztahu k Číně. Nesmí nás dovést tam, kam nás dovedlo ve vztahu k Rusku, protože i to je důsledek politiky Německa.
 
Za jakých okolností byste odmítla jmenovat na návrh premiéra ministra?
Ráda bych se všemi ministra hovořila. Pro mě by překážkou nebylo to, že bych zpochybnila odbornou expertíze nebo vzdělání. Byla by to trestní odpovědnost.
 
Chodila byste na jednání vlády?
Prezident tu možnost má. Já bych ráda aktivně komunikovala s vládou. Nebyla bych prezidentkou, která mlčí a na konci dne vetuje návrh zákony, aniž by předtím vyslala signál, že se jí ten zákon nelíbí.
 
Ve veřejném prostoru se vyskytuje názor, že nejste politicky zkušená, nikdy jste neměla politický mandát. Proč jste nekandidovala nejprve na pozici senátorky?
Rozhodla jsem se kandidovat na prezidentku republiky, protože si myslím, že naše země přešlapuje na místě. Prezident je symbol a my potřebujeme změnu. Potřebujeme vést diskusi o budoucnosti a v tuto chvíli tam není žádný kandidát, který by tu diskusi o budoucnosti vedl. A proto jsem se rozhodla, že budu kandidovat na  prezidentku České republiky.
 
Co si myslíte o roli lidovců ve společnosti a o budoucnosti naší strany?
Já si vaší strany nesmírně vážím, protože plní přesně tu úlohu, kterou by v naší společnosti a teď v Poslanecké sněmovně měla mít. Nesmírně si vážím toho, jak dlouhodobě se vaši zákonodárci věnují sociálním tématům a s jakou vervou bojují za nejrůznější sociální věci a v rodinné politice. Jsem velmi ráda, že vyvažujete pravicovost vlády, v tuto chvíli je to velmi důležité, protože se nacházíme ve velmi složité ekonomické situaci.
 
Přestěhovala byste se na Hrad s celou rodinou?
Nepřestěhovala, protože na Hradě bydlí král. Já tíhnu k velmi civilnímu pojetí funkce prezidentky, ráda bych bydlela v podhradí s lidmi a na Hrad bych docházela jen do práce.
 
Kde byste tedy bydlela?
To záleží na diskusi s ochrannou službou, nedělala bych žádné problémy. V areálu pražského Hradu bych ale bydlet nechtěla.
 
Jak byste nazývala vašeho chotě? První manžel nebo první muž?
Myslím si, že tuto roli sehrají média, je jedno, co si myslím já. Měli bychom se ptát novinářů a médií, jak by ho nazývali, protože tento název vznikne v mediálním prostoru.
 
Jsme na konci. Máte něco na srdci, co byste ráda vzkázala našim členům a příznivcům?
Ráda bych vám popřála krásné a klidné Vánoce. To, co přijde v lednu a následujícím období, ta nelehká situace, že ji všichni zvládneme, protože máme silný stát a silné instituce. Jsem přesvědčena, že vláda nenechá nikoho padnout na kolena.
 
Paní profesorko, moc děkuji za váš dnešní čas, přeji vám i vaší rodině krásné Vánoce, krásné svátky, vše dobré do nového roku a úspěch ve volbě.

Rozhovor vedl Petr Kopáček