Způsob, kterým se nám daří každý den vítězit nad žloutenkou typu B, je úspěchem moderní medicíny. V Česku je naštěstí proočkovanost proti tomuto zákeřnému onemocnění velmi vysoká, nebylo tomu tak ale vždy. Výrazný pokles výskytu nemoci a snížení úmrtnosti zaznamenáváme od 90. let, a to právě ve spojitosti s počátkem vakcinace. Zápas s tzv. „béčkem“, které často končí například cirhózou jater, tedy zvládáme dobře. 

Výrazné rezervy máme naopak v boji proti žloutence typu A, proti níž je proočkovanost v české společnosti výrazně nižší. Onemocnění, které můžete znát pod označením „nemoc špinavých rukou“, se přenáší velmi snadno, a to zejména mezi dětmi, kterým je pak v lepším případě pouze nařízena dieta, v horším hospitalizace. V rámci prevence je tedy nezbytné klást důraz zejména na základní hygienu a čistotu. Úkolem nás, lékařů, je upozorňovat rodiče nejen na preventivní opatření v podobě důkladné hygieny, ale také na možnost očkování. Tímto bych tedy z pozice doktora rád apeloval na všechny rodiče: Očkujte své děti proti žloutence typu A ještě před nástupem do mateřské školy. 

Co se týče objektivní nebezpečnosti jednotlivých typů žloutenky, pomyslné první místo vyhrává žloutenka typu C. Tento druh onemocnění člověka často napadne zcela nepozorovaně, aniž by si pacient vůbec všiml, že nějakou nemocí trpí. Viry přitom nenápadně postihují játra nakaženého, což může vést až k chronické infekci. Boj proti tomuto typu není jednoduchý, primárně je tedy třeba zaměřit se zejména na společenskou osvětu. Vakcína totiž bohužel ještě neexistuje.

Ačkoli se od sebe jednotlivé typy žloutenky liší, musíme být obezřetní vůči každému z nich. Statistiky ukazují, že jsme v oblasti medicíny na velmi dobré cestě, boj však zdaleka není u konce. A my ho nesmíme vzdát.