KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Nový hlas Téma čísla NH: Téma čísla: Pavla Golasowská: Nenechat se zahnat do kouta
Zpět

NH: Téma čísla: Pavla Golasowská: Nenechat se zahnat do kouta

Přidáno 30. 3. 2021
COVID-19 znamená i více domácího násilí. Jak proti němu bojovat?
Koronavirová doba přináší zvýšený výskyt domácího násilí. Poradny a linky bezpečí zaznamenaly až 50% nárůst ohlášených případů. Je to logické. Lidé jsou doma více spolu, mají méně jiných sociálních kontaktů. Pobyt doma mezi čtyřmi stěnami po delší dobu je pro rodinné a partnerské vztahy zátěžovou zkouškou. Při druhé vlně epidemie navíc spoustě domácností došly peníze, mnoho lidí přišlo o práci, jsou dlouho doma.
Podle organizace Bílý kruh bezpečí eskaluje v karanténě už existující napětí mezi partnery. Strach z nákazy je častou záminkou k izolaci a zdrojem šikany. Objevuje se argument: „Ohrožuješ nás, nedáváš dost pozor...“ Karanténa může vést k opakovanému a dlouhodobému ponižování. A původci nemusí být vždy jen muži.
 
Proč pomoc obětem nefunguje?
Obětem, které se během uzávěry ocitly ve svízelných situacích, se často nedostane adekvátní a hlavně konzistentní pomoci. Má to více důvodů.
Za prvé je to nedostatek kvalifikovaného personálu – policisté nemají zkušenosti s tím, jak na místě vyhodnotit, zda jde o domácí násilí, nebo o ojedinělý incident. Násilí je lépe podchyceno tam, kde policie zůstává s rodinou ve styku a zapojí do monitorování a řešení situace další složky. Za druhé je to nedostatek míst v azylových domech a jejich celková připravenost na krizovou situaci. Mnohde totiž dochází k omezování služeb. Kamenem úrazu zůstává i přestupkové řízení. U něj řada případů domácího násilí končí. Komise, které přestupky vyhodnocují, nemají potřebné kompetence k posouzení spáchaného násilí a jeho následků. Postihy, které mohou uložit, navíc demotivují a deprimují oběti či jejich děti, které se odhodlaly celou situaci řešit, a naopak můžou dodat sebevědomí a sílu osobám, které se násilí dopouštějí. Stává se, že i pokutu za přestupek agresora zaplatí z domácího rozpočtu bohužel oběť...
Fyzické násilí s viditelnými důsledky je pouhou špičkou ledovce domácího násilí. Daleko častěji jde o opakující se a dlouhodobou kombinaci psychického, fyzického, sexuálního i ekonomického násilí a manipulace. Zejména v období pandemie tak násilné osoby mohou oběť ještě snadněji manipulovat a kontrolovat, a to právě kvůli omezení pohybu a sociálních kontaktů oběti.
 
Jak situaci zlepšit?
Ukazuje se, že v této době je pro oběti domácího násilí velice potřebná podpora státu. Vidím několik konkrétních kroků.
Na prvním místě je veřejná podpora obětí a týraných a zneužívaných dětí. Jako i jinde, tak i u nás by měli vystoupit čelní představitelé státu, policie a justice a veřejně sdělit obětem, ať se nebojí volat na linku 158. Domácí násilí je závažný trestný čin, ne bagatelní věc, která by mohla být policií odsunuta. Měli by ujistit oběti, že pachatelé budou vykázáni. Ne jako při první vlně, kdy je nemohli vykázat, protože neměli kam jít. Stát by mohl přispívat podobně jako v cizině na ubytování pro oběti, které potřebují odejít od pachatele i s dětmi. Zřídit by se měla i stanoviště s vyškoleným personálem, který by podával pomoc obětem, pokud by použily kódové slovo. V Anglii byla taková místa v lékárnách nebo drogeriích, tedy v obchodech, které se nezavírají a kam může oběť přijít i sama. V neposlední řadě je třeba uvolnit peníze na poradny a profesionální zaměstnance – terapeuty, psychology, sociální pracovníky a právníky – a intenzivněji proškolovat policii pro vyhodnocování domácího násilí.
O tom, že pomoc má smysl, svědčí řada případů domácího násilí, kdy se oběť obrátila na krizové linky, poradny, policii či intervenční centra, a po mnoha letech týrání začala žít důstojný život. Každý, koho se domácí násilí týká, by se neměl bát obrátit se s žádostí o pomoc na linku 158, na síť poraden, jako je Bílý kruh bezpečí, proFem, Acorus, ROSA nebo Elpis.
 
Nebojte se o své situaci mluvit
Nebojte se o své situaci mluvit v rodině. Nenechte si líbit to, jak s vámi zachází nejbližší osoba a věřte, že vaše situace má řešení. Domácí násilí, jehož jste obětí, není vaší vinou ani ostudou. Tím, kdo by se měl stydět a nést důsledky za své činy, je agresor. Nebojte se obrátit o pomoc kdykoli, a zejména tehdy, kdy domácím násilím trpí děti jako přímí účastníci či svědkové. Pro děti je neřešené domácí násilí traumatem na celý život, které poznamená jejich budoucí vztahy a spokojený partnerský a rodinný život.
Domácí násilí je krutost, kterou nesmí společnost tolerovat. Každý z nás by se měl zajímat o to, pokud máme podezření na domácí násilí za dveřmi našich příbuzných, sousedů, zvláště pokud jsou tam děti. Nenechme se zahnat do kouta jako oběť ani jako přihlížející, svědek či soused. Pomoci můžeme radou, milým slovem nebo telefonátem na policii, do poradny či na odbor sociálně právní ochrany dětí. Samozřejmě s ohledem na své bezpečí. Lidský život a ochrana zdraví za to stojí.
Pavla Golasowská, poslankyně Parlamentu ČR
 

Desatero proti domácímu násilí
  • netolerovat domácí násilí, nikde a nijak ho nezlehčovat
  • veřejná podpora obětí a týraných a zneužívaných dětí
  • zapojení představitelů státu, policie a justice do kampaní proti domácímu násilí
  • veřejná výzva, aby se oběti nebály volat na linku 158
  • ujištění obětí, že pachatelé domácího násilí budou vykázáni
  • příspěvek státu na ubytování pro oběti, které potřebují odejít od pachatele
  • zřízení stanovišť s vyškoleným personálem, který pomůže po sdělení kódového slova (běžně přístupné lékárny, drogerie)
  • lepší financování profesionálů: terapeutů, psychologů, sociálních pracovníků a právníků
  • intenzivnější edukace Policie při vyhodnocování domácího násilí
  • propagace poraden (Bílý kruh bezpečí, proFem, Acorus, ROSA, Elpis)
kategorie Nový hlas