KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Nový hlas Rozhovory Svoboda vyznání se týká každého člověka, i nevěřícího
Zpět

Svoboda vyznání se týká každého člověka, i nevěřícího

Přidáno 24. 9. 2021

V Česku se 24. listopadu uskuteční 4. ročník Červené středy. U nás i ve světě se do červena rozsvítí stovky veřejných budov, kostelů a modliteben. Proč si pronásledované pro víru připomínáme? A odkud se tato připomínka vzala? Hovoříme o tom s Pavlem Svobodou, předsedou správní rady IKDP, think-tanku založeného KDU-ČSL, expertem na evropské právo a „otcem“ Červené středy v naší zemi.


 
 
Kde má Červená středa původ? Odkud se tato připomínka vzala?

Pravděpodobně v Anglii. Jejím duchovním otcem je nejspíš lord David Alton. Červená středa nemá jednotný termín, ale pod vlivem české praxe se začíná ustalovat na středě před 1. adventní nedělí. Pronásledování pro víru si ale připomínáme i jindy. Například OSN stanovila mezinárodní připomínku těchto obětí na 22. srpen.

Co se v rámci Červené středy plánuje letos?

Každý si může pronásledované připomenout po svém, např. červenou svíčkou v okně. Typickým znakem je nasvěcování budov načerveno. V Praze bude červeně zářit Petřínská rozhledna, Karolinum, Ministerstvo zahraničí aj. V Karolinu proběhne i tradiční mezinárodní konference a židovsko-křesťanská modlitba. Uskuteční se také charitativní koncert přenášený TV Noe, z jehož bude podpořen konkrétní projekt v Iráku.

Pronásledováním křesťanů a pronásledováním pro víru se zabýváte dlouhodobě. Jaká je současná situace ve světě?

Není dobrá v absolutních číslech ani v trendech. Pronásledování pro víru (nejen netolerance) dnes zasahuje skoro čtvrtmiliardu lidí. Bez přehánění lze říci, že jde o zdaleka největší genocidu na světě. A čísla rok od roku rostou. Západní veřejnost tomu ale nevěnuje pozornost, což je v příkrém rozporu s tím, jak intenzivně se jinak hlásíme k lidským právům jako jednomu z pilířů naší civilizace. Ani já jsem si dříve neuvědomoval rozsah této tragédie. Až osobní setkání a konference pořádané v Evropském parlamentu mi otevřely oči. Až četná osobní svědectví současných lidí pronásledovaných pro víru mi ukázala, o jak velký problém jde a jak málo se o něm ví. Proto jsem se pokusil přenést své zkušenosti europoslance k nám do Česka.

Má každý člověk na světě právo svobodně a veřejně vyznávat svou víru? Co nám toto právo garantuje?

O základních lidských právech se obecně deklaruje, že jsou univerzální. Svoboda vyznání je jedním z nich, takže teoreticky je to právo každého člověka. Ale třeba islám považuje za přirozený stav, že člověk je muslimem. Takže tak úplně univerzální to právo není, a to ani na papíře. Přitom i muslimové jsou pro své vyznání pronásledováni. Svoboda vyznání je zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948. Přes její právní nezávaznost se k ní ale ani zdaleka nepřihlásil celý svět. U nás je toto právo zaručeno Ústavou a závaznými mezinárodními dokumenty Rady Evropy a Evropské unie.

Jakou má Červená středa u nás zatím podporu?

Podpora je přímo úměrná vztahu naší společnosti k náboženství. Svoboda vyznání se přitom týká každého člověka, i nevěřícího. Zahrnuje i právo žádné náboženské vyznání nemít. Vnucování konkrétního přesvědčení je dokonce trestným činem. Většinová společnost, včetně odborné veřejnosti, tomu ale nevěnuje zvláštní pozornost, na rozdíl od diskriminace kvůli pohlaví či sexuální orientaci. Teprve když člověk na konkrétním jednání vysvětlí rozsah tohoto problému, dočká se příznivější odezvy. Já osobně jsem rád, že se Červená středa u nás uchytila. Do masového a spontánního přijetí většinovou společností je hodně daleko. Nutno ovšem ocenit, že v rámci Červené středy dochází k nepředpojaté ekumenické i mezináboženské spolupráci. To je pozitivní a má to sjednocující důsledek.

Za rozhovor poděkovala Eva Spišáková.
 
kategorie Nový hlas