KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Nový hlas Obzory NH: Obzory: Martin Svárovský: Proč není ve střetu Izraele a Hamásu namístě „vyváženost“
Zpět

NH: Obzory: Martin Svárovský: Proč není ve střetu Izraele a Hamásu namístě „vyváženost“

Přidáno 4. 6. 2021
Teroristická organizace Hamás začala 10. května ostřelovat raketami izraelské území. Ten na tyto silné útoky odpověděl rovněž silou. V řadě evropských měst včetně Prahy se na znamení solidarity objevily na veřejných budovách izraelské vlajky. Jak se k celé věci postavit? Nový HLAS přináší analýzu místopředsedy zahraniční komise KDU-ČSL.
Většinově není v Česku o podpoře Izraele pochyb, masarykovská a havlovská tradice funguje. Chci se na tomto místě vyjádřit k řadě hlasů, které nám sugerují, že „tento příběh není černo-bílý“, a proto většinové podpoře Izraele v naší zemi vytýkají jednostrannost. Rádi by tzv. „vyváženost“. Jenže ta není v tomto případě namístě. To, čeho jsme se v půli května stali svědky, není příběh střetu mezi Izraelem a Palestinci. Tento střet skutečně NENÍ černobílý. To, o co nyní jde, je střet mezi Státem Izrael (jenž je vyústěním odvěké touhy Židů mít vlastní stát i výsledkem rozhodnutí OSN z roku 1947) na jedné a teroristickou organizací Hamás na druhé straně. A tento střet černobílý opravdu JE. Ve svém shrnutí se omezím na pět srozumitelných bodů:

1. Když po druhé světové válce Organizace spojených národů (včetně Československa) rozhodla, že vzniknou dva státy – židovský a palestinský –, Stát Izrael toto rozhodnutí (byť s těžkým srdcem) přijal. Okolní arabské státy ne. A místo, aby Palestincům jejich stát dopřáli, jejich území okupovali. Ano, okupace pásma Gazy a Západního Břehu Jordánu (jak si Jordánci nazvali Samaří a Judeu) nezačala až šestidenní válkou v roce 1967, ale už v roce 1948. Celý koncept „okupovaných území“, který zastává většina Evropy, je tak problematický. Tato území jsou spíše sporná než okupovaná.

2. Izrael učinil gesto dobré vůle a v zájmu míru se jednostranně z pásma Gazy stáhl v roce 2005. Mnoho z nás si ty dramatické obrázky pamatuje. Izrael musel nasadit tisíce speciálně vycvičených policistů, aby z pásma Gazy, mnohdy násilím, vyvlekl své vlastní občany. Ti zde nechali domy i těžce vybudované zemědělské farmy. Bylo to nesmírně obtížné, ale Izrael tuto obět přinesl. Která jiná vláda by se něčeho takového odvážila? A co je výsledek? Farmy izraelských osadníků byly zničeny, místo aby je někdo převzal. Kromě toho po stažení Izraelců propukl v Gaze nemilosrdný boj mezi stoupenci Fatáhu a Hamásu. Hamás zvítězil, mnoho příslušníků Fatáhu povraždil a Gazu ovládl. Tak to vypadá, když Izrael udělá, co po něm žádá „světové veřejné mínění“.

3. Spouštěčem nynějšího násilí není izraelsko-palestinský spor, ale vnitřní boj palestinských frakcí. Palestinský prezident a vůdce Fatáhu Mahmúd Abbás rozhodl o odkladu voleb, protože se obával prohry s Hamásem. Izrael mu do rozhodnutí nemluvil a deklaroval, že jakékoliv jeho rozhodnutí bude respektovat.

4. Jak vidno ze záběrů na nebe nad Tel-Avivem, kde izraelský obranný systém Iron Dome („Železná kopule“) sestřeluje stovky raket, útočí Hamás na Izraelce, ne naopak. Cílem Hamásu je zabít desítky a terorizovat statisíce Izraelců. Klasická strategie teroristů, kterou Izrael protivníkovi opravdu nedělá.

5. Ano, odvetné akce Izraelských obranných sil stojí životy civilistů. Ano, každého zmařeného lidského osudu je škoda. Nicméně, izraelské armádě se od počátku daří mezi těmito „civilními“ obětmi spolehlivě identifikovat mnoho operativců Hamásu. Odpovědnost za civilní ztráty tedy jednoznačně nese Hamás, využívající odpornou taktiku lidských štítů. Běžně vypaluje rakety ze škol, z nemocnic atd. Izraelská armáda se nejvíc na světě snaží vyhýbat civilním obětem. Zjišťuje mobily lidí, kteří můžou v zaměřené oblasti bydlet, a posílá jim SMS, aby utekli. Poté nalétává se zvukovými bombami, aby civilisty vyhnala. Teprve pak útočí. V případech, že hrozí enormní civilní ztráty, má CIVILNÍ SOUD (!) právo akci vojákům dokonce zakázat. Kdysi takto rozhodnutí civilního soudu zhatilo operaci proti tak strategickému cíli, jakým byl vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh. Takový systém nemá žádný jiný stát na světě.

Autor je poradcem předsedy Výboru pro evropské záležitosti.
 

Lídři Evropského parlamentu k útoku ve Vrběticích

„Šokovaly nás nedávné zprávy o zapojení ruské zpravodajské služby GRU do výbuchu skladu se zbraněmi v České republice v roce 2014, během kterého byli zabiti dva čeští občané. Ti samí agenti jsou spjati s otravou Sergeje a Julie Skripalových ve Spojeném království v roce 2018. Jde o další útok osob spojených s ruským státem na suverénní území v Evropské unii. Ukazuje to, kam až je Rusko schopno zajít, aby oslabilo Evropu, a potvrzuje to nebezpečné a škodlivé chování ruské vlády.
Útok s účastí ruské zpravodajské služby GRU na evropské občany v jakémkoliv členském státě EU musí být považován za vážný útok na celou EU a nepřijatelný a nepřátelský akt. Vyjadřujeme svou plnou solidaritu České republice a vyzýváme členské státy i Radu, aby projevily svou solidaritu přijetím silné společné a konkrétní akce proti Rusku jako odpovědi na tento útok.“

Manfred Weber, předseda poslaneckého klubu Evropské lidové strany (EPP), Iratxe García-Perez (S&D), Dacian Cioloș (Obnova Evropy), Philippe Lamberts a Ska Keller (Zelení/ESA), Ryszard Legutko a Raffaele Fitto (ECR)
 
kategorie Nový hlas