Povídali jsme si o životě v jejím rodném Brně a tamních kulturních, vědeckých i historických krásách. Představili jsme Brno jako město nabízející jedinečnou kombinaci klidného místa pro život a pracovních příležitostí. Diskutovali jsme výhodách i nevýhodách Brna ve srovnání s Prahou, rozvoji této jihomoravské metropole, jejím mladém a spirituálním duchu, či podpoře rozvoji high-tech firem ze strany Jihomoravského kraje. 

Bavili jsme se o tom, jak jako proděkanka Přírodovědecké fakulty pro spolupráci se středními školami, péči o talenty, sociální oblast a celoživotní vzdělávání kooperuje se středními školami. Pro jejich studenty hledá možnosti, jak jim ukázat fakultu a otevřít třeba laboratoře. Probrali jsme i to, jak pečují o talentované středoškoláky, jak jim pomáhají dobře se rozhodnout pro celé další studium.

O důležitosti spokojenosti a nalezení té správné studijní cesty, o důležitosti osobní interakce vyučujícího se studenty zejména v přírodních vědách, o problémech a silných stránkách českého školství a rozdílech českého vysokého školství a školství obecně ve srovnání s vyspělou západní Evropou. O neblahých důsledcích covidu na výuku a schopnosti studentů komunikovat a zavedení tzv. ročníkových učitelů na fakultě.

O fyzikální a kvantové chemii, tedy o oblastech, kde Markéta Munzarová bádá, čili o mikrosvětě mikrosvěta a jeho zákonitostech, a k čemu může být toto pochopení dobré.

O tom, v čem jsou dnešní mladí jiní než byli předchozí generace, v čem se jako studenti změnili z poslední roky, o důležitosti času a energie, kterou věnují rodiče svým dětem,

A kdy bude mít Česko další držitele Nobelovy ceny?
----------------------------------
Podcast Hovory z Charitasu moderuje Petr Kopáček. Všechny díly podcastu Hovory z Charitasu najdete na www.kdu.cz/podcasty, Spotify a dalších podcastových platformách.
-----------------------------------

„Největším problémem českého školství není nedostatek peněz, ale přeelektronizovanost. Já píšu studentům na tabuli. Studenti nejvíce oceňují to, když učitel se studenty látku tvoří. Třeba používání prezentací ve velké míře v přírodovědných předmětech na středních školách považuji za absolutně nevhodné. Je něco zcela jiného, když chemickou rovnicí studentům napíšete na tabuli a když jim ji už promítnete hotovou. Cílem je vymyslet, samotný proces je cíl. Když to člověk dostane instantně, tak přijde o to, co čekal, že mu ta výuka přinese.“

„Kamkoliv jsem v zahraničí přijela, tak jsem byla vítána nejen ve výzkumných skupinách, ale i orchestrech. Česká hudba stejně jako české školství mají velmi dobrou tradici, je to něco, za co se nemáme stydět… Měli bychom se držet toho, v čem jsme dobří a ne slepě předpokládat, že budeme tím modernější, čím více budeme používat IT techniku.“

“Nemohu potvrdit, že současná mladá generace je línější než ty předchozí. Z mých tří dětí jedno studuje vysokou školu a současně konzervatoř, druhá dcera se chystá na to samé…Na svých dětech bych řekla, že ony cítí větší zodpovědnost než my, protože dnes je hrozně těžké si z těch možností vybrat a taky je pro ně těžší předpovědět, v čem se uplatní.“

„Nejdůležitější mně přijde, a proto jsem do lidové strany vstoupila, politika podpory rodin. A myslím, že v tom pracuje KDU-ČSL dobře a měla by se toho držet. Podpora moderní rodinné politiky například spočívá v tom, aby se lidé mohli profesně uplatnit, i když se rozhodnou, že budou mít děti. Aby nemuseli stát před volbou buď budu budovat kariéru  a nebudu mít děti nebo jedno dítě, a nebo zůstanu doma nebo půjdu dělat nějakou málo kvalifikovanou práci.“