Zpět

NH: Šiřme naději proti strachu!

Přidáno 30. 4. 2020
Rozhovor Pavla Mareše o době koronavirové s Vítem Kaňkovským, poslancem KDU-ČSL a členem Ústředního krizového štábu
/ Pavel Mareš
 
Kdy jsi začal tušit, že koronavirus nebude „nějaká chřipka“, ale něco jiného a závažnějšího?
Ještě v průběhu ledna jsem koronavirové nákaže v Číně nepřikládal bůhvíjak velký význam. Až katastrofické zprávy koncem ledna dávaly tušit, že to může být globální problém. A opravdu mi zatrnulo při katastrofickém šíření nákazy v Itálii v druhé polovině února. 

Co na COVID-19 říkáš jako lékař? Jaká rizika tento všeobecně vypjatý stav skrývá?
Nový koronavirus je nebezpečný hlavně tím, že o něm přes veškerou snahu stále více nevíme, než víme. V podstatě za pochodu se zkoumají jeho vlastnosti, které jsou v mnohém zrádné a různorodé a stále těžko odhadnutelné  v čase. Nevíme, zda bude, či nebude mít sezónní ráz. Není známo, jak dlouho bude imunizován ten, který nákazu prodělal. Průběh onemocnění je u různých pacientů velmi různorodý. V tom všem je koronavirus nejen pro zdravotníky stresující. Přistupuje k tomu extrémní nakažlivost, jež klade velké nároky na zdravotníky. A konečně vědomí, že kvůli protikoronavirovým opatřením se musí odkládat další potřebné zdravotní činnosti, je pro lékaře i zdravotní sestry opravdu velmi náročné – rozhodnout, který výkon snese odkladu a který nikoliv a případně na jak dlouho.

Co říkáš na nelogičnosti, které vláda dopouští? Návštěvy vlastních prarodičů ne, ale obchody ano. Proč týden po Velikonocích postrádáme konkrétní metodické průvodce všednodenními situacemi?
Těch nelogičností je celá řada – trochu to působí, že vláda dělá některá opatření nahodile – často zřejmě i podle vývoje veřejného mínění. Situace je složitá, nikdo z nás nic podobného nezažil. Některým opatřením ale chybí logické zdůvodnění a koncepčnost jednotlivých kroků. Připravit souhrnný materiál je složité i pro nás v opozici. Co jeden den platí, totiž už druhý den nebo ještě téhož večera platit nemusí…
 
Jaký je tvůj status v Ústředním krizovém štábu? A co je klíčovou a nenahraditelnou rolí štábu?
Do krizového štábu jsem byl nominován jako lékař se zkušenostmi krizového manažera. Jsem členem pléna Ústředního krizového štábu, který se schází 1x týdně formou videokonference – jde o 30 lidí z různých segmentů. Mimo plénum pracuje několik pracovních skupin rozdělených podle zaměření – skupina pro nákupy ochranných pomůcek, skupina pro dopady koronavirové nákazy atd. Přináším na jednání problémy, které nejsou ve středu zájmu vlády. Vyvíjím tlak na zapojení českých firem, na řešení situace v sociálních službách, které se mj. potýkají s problémy kolem testováním klientů i zaměstnanců, ale také s financováním. Na posledním jednání jsem žádal plán uvolnění plánovaných zdravotních výkonů, aby nedošlo k poškození pacientů odkládáním některých úkonů. Náměstka Prymulu jsem požádal i o to, aby připravil plán postupného uvolnění bohoslužeb. Snažím se prostě planě nekritizovat, ale burcovat vládu k řešení i toho, co vláda buď nevidí nebo nepovažuje za důležité. Snažím se i předkládat návrhy řešení.

Jak si vysvětluješ, že se krizové řízení státu dalo do chodu za tak dlouho, téměř za 14 dní? Byla v tom skutečně Babišova neústupnost a řekněme neochota sestoupit z mediálního piedestalu?
Podle mne Andrej Babiš skutečně nechtěl předat část otěží ministru Hamáčkovi. Vše tomu nasvědčuje.
 
Záhy byl vyhlášen nouzový stav. Čím se liší stav nouzový od nenouzového? Co vše je v takovém čase „vypnuto“?
Nouzový stav je mimořádný legislativní nástroj, který dává vládě velké pravomoci v oblasti krizového řízení státu. Na jeho vyhlášení navazují mimořádná opatření vlády, která deklarují např. omezení pohybu osob, zákaz vycestování atd. Těch omezení je celá řada a nutno říci, že asi nikdo z nás nezažil po Listopadu 89 tak výrazné omezení svobody. Náročná zkušenost pro nás všechny...

Vypnutí některých svobod se nesmí stát samozřejmostí. Ale není zdraví bližší než cokoli jiného?
Zdraví je jedna z nejvýznamnějších hodnot, které máme a které je třeba chránit. Při zvládání koronavirové pandemie je jistě akceptovatelné na nějakou dobu omezit další nenahraditelnou hodnotu, a tou je svoboda. Akceptovat omezení svobody lze ale jen na nejnutnější možnou dobu. Jakmile to situace dovolí, je třeba postupně všechna omezení zrušit a navrátit společnosti kdysi nelehko nabytou svobodu. Za to musíme bojovat.

Kde se Česko inspiruje, aby úspěšně potlačilo epidemii?
Velkou inspirací je pro nás například Tchajwan, který zvládl akutní fázi pandemie asi nejlépe ze všech států. Nejspíš jeho zkušenost s nákazou SARS (před lety) a velmi pokročilá digitalizace země sehrála zásadní úlohu i v letošním boji s koronavirem.

Můžeme si pravdivě a otevřeně popsat, jak došlo k onomu obrovskému zanedbání ochrany lidí v první linii? Jak si vysvětluješ, že vláda takovým způsobem neodhadla situaci s ochrannými pomůckami?
To je pro mne nevysvětlitelné a určitě bude třeba s odstupem podrobně zanalyzovat kroky vlády během února a první poloviny března. Už koncem ledna navrhovala opozice projednání situace kolem nákazy novým koronavirem ve Sněmovně. Já jsem totéž zmiňoval v únoru a začátkem března a teprve pak vláda začala ochranné pomůcky řešit. To už ale bylo v situaci, kdy ochranné pomůcky byly „vyprodány“ a evropské země uzavřely své trhy. Alarmující ovšem je, že vláda ani nevěděla, kolik pomůcek v prvých týdnech budou jednotlivé segmenty potřebovat. Jedinou omluvou je, že takový rozsah pandemie nemohl nikdo dhadnout.

Je hlavním problémem v boji proti důsledkům koronaviru to, že obyvatelé nejsou protestováni?
Nízká úroveň testování populace je zásadní problém, ale ne jediný. V plánu uvolnění restrikcí hraje zásadní úlohu navýšení testovacích kapacit, abychom měli informaci o tom, jak si v boji proti koronaviru skutečně stojíme.
 
Čísla o nákaze jsou v týdnu po Velikonocích relativně dobrá. KDU-ČSL nežbrblá, ale účinně pomáhá - naši představitelé v obcích, městech a krajích i běžní členové. Jak si tento dobrý stav udržet? Co dělat a nezkazit si to?
Musíme mít potřebnou dávku trpělivosti a moudrosti. Všichni cítíme, že je nutné postupně restriktivní opatření uvolňovat, je třeba to ale udělat cestou postupných kroků a to velmi promyšlených a koncepčních. Zásadní úlohu v tom musí hrát epidemiologové, nikoliv politici a tlaky některých segmentů.

Co mohou dělat členové KDU-ČSL a naši čtenáři?
Všichni můžeme udělat hodně, mimo jiné ve svém okolí. Tam, kde je nutné ochránit naše seniory nejen před vlastní nákazou koronavirem, ale také před druhotnými negativními důsledky. K nejrizikovějším faktorům patří pocit osamělosti a sociálního vyčlenění v důsledku karanténních opatření. Takže i když je pro rodiče či prarodiče potřebné, aby je jejich blízcí nenavštěvovali, využijme všechny alternativní způsoby, abychom jim kontakt s blízkými zajistili. Telefonujme jim, hovořme s nimi přes okno, pišme jim, nenechme je napospas samotě. Druhý úkol, který máme, je šířit mezi lidmi naději, protože nemalá část společnosti propadá strachu jak z koronaviru, tak z následného ekonomického útlumu, který je více než pravděpodobný.

Děkuji za rozhovor.
kategorie Nový hlas