Jak se to přihodilo? A co obnáší příprava na tuto diplomatickou misi?
Myšlenka vznikla už před několika lety. To není dlouho, protože na realizaci takových myšlenek je potřeba dost času. Musí se naplnit řada formálních a přípravných kroků. Vlastnímu nástupu do funkce velvyslance předchází mj. jmenování vládou, souhlas prezidenta, bezpečnostní prověrka, rozsáhlá diplomatická příprava, další kroky uvnitř ministerstva zahraničí, získání souhlasu přijímajícího státu i příprava na přestěhování. Člověk se musí připravit na roli manažera týmu spolupracovníků – „mluvčího“ České republiky na svěřeném území.
V čem se liší působení ve Vatikánu od mise v Itálii nebo ve Francii?
Svatý stolec, k němuž jsem akreditován, je specifický subjekt mezinárodního práva. Jeho území má sice jen 0,5 km
2, ale zastupuje bezmála 1,5 mld. katolíků rozptýlených po celém světě. Připomíná tedy spíše mezinárodní organizaci než klasický stát. Musím také doplnit, že moje mise zahrnuje i Maltézský řád a San Marino, tedy dva další specifické subjekty.
Tvé jmenování přichází ve stejném roce jako podpis česko-vatikánské smlouvy. I když ses jednání přímo neúčastnil, zaujala tě něčím?
Tato mezinárodní smlouva, symbolická a relativně skromná rozsahem, je zajímavá z více pohledů. Na první pohled neobsahuje nic, co by už stávající český právní řád neznal, včetně respektování zpovědního tajemství (viz § 368 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. a § 99 trestního řádu č. 141/1961 Sb.). Jde nicméně o mezinárodní smlouvu, která má podle Ústavy přednost před zákonem, takže kdyby například výše uvedená trestně-právní ustanovení přestala platit, byla by dál aplikovatelná z titulu této smlouvy. Důležité je i to, že ačkoli se smlouva formálně týká jen římskokatolické církve, budou z ní kvůli potvrzení práva na svobodu vyznání a dalších okolností působení církví a náboženských společností v Česku těžit i jiné církve.
Těšíš se? Jak navážeš na své předchůdce, Pavla Jajtnera, Františka X. Halase nebo Pavla Vošalíka?
Bude-li česko-vatikánská smlouva ratifikována, bude třeba ji aplikovat a tady se budou hodit mé právnické schopnosti. Část mé práce bude spočívat v tzv. veřejné diplomacii – propagaci České republiky. Zužitkuji zde své zkušenosti z politické a kulturní činnosti i své jazykové znalosti. Moji předchůdci zanechali ve vztazích se Svatým stolcem výraznou stopu. Pokusím se jít v jejich šlépějích v oblasti veřejné diplomacie i v dobrém diplomatickém zastupování naší země u Svatého stolce.
Pavel Mareš