Pocházíš z lidovecké rodiny, anebo ses k politice dostal jinak?
A) je správně. Lidovcem byl můj děda a lidovci jsou i moji rodiče. V roce 1989 jsem začal studovat ČVUT v Praze a krátce nato začala sametová revoluce. Mohl jsem tak každý den zažívat jedinečnou atmosféru a zapojovat se do některých aktivit. Po pár měsících jsem si řekl, že by bylo fajn podpořit Československou stranu lidovou. Lákala mě velkým množstvím skvělých lidí s vizí, kteří se zajímali o veřejný život. Přijat jsem byl už v roce 1990.
 
Jak se inženýr dostane k sociální a rodinné politice?
Shodou okolností (usmívá se). Vystudoval jsem konstrukce a dopravní stavby na ČVUT v Praze, a i když mě obor docela bavil, dostal jsem se úplně jinam. Po civilní vojenské službě na Okresním úřadě Chrudim jsem během let 1994–2002 prošel postupně od referenta, vedoucího oddělení a referátu až po zástupce zastupujícího přednosty. Pro mé další působení to znamenalo hodně. V roce 2002, kdy skončily okresní úřady, jsem zkusil štěstí v komunálních vobách. Uspěli jsme a já se stal místostarostou Hlinska. V roce 2010 jsem se po Petru Šilarovi, který vyhrál senátní volby, stal krajským zastupitelem a zároveň neuvolněným radním Pardubického kraje pro neziskový sektor. Od roku 2012 jsem uvolněným radním pro sociální péči a neziskový sektor.
 
Dvanáct let soustředěné, pro kraj užitečné, pestré práce. To se vidí málokde.
To máš pravdu. Kontinuita od roku 2010 mi umožňuje s týmem skvělých lidí realizovat systémové změny v sociální oblasti a neziskovém sektoru. Začali jsme upouštět od ústavní péče o osoby se zdravotním postižením a duševním onemocněním i o děti z dětských domovů. Hledáme nové přístupy v oblasti sociálně právní ochrany dětí. Rozvíjíme sociální podnikání. Podporujeme dobrovolnictví a fundraising. Skrze Burzu filantropie propojujeme firemní sektor a veřejnou správu a podporujeme tak užitečné projekty neziskových organizací. Všestranné podpory se od nás dostává i rodinám.
 
Máš nějaké zásady, kterými se coby radní řídíš?
Nemám žádný zázračný recept. Dívám se kolem sebe a naslouchám. Díky skvělému týmu úředníků na odboru sociálních věcí se mi daří pronikat do různých problémů a hledat lepší podmínky pro aktéry v sociální oblasti, neziskové sféře i rodinné politiky. Snažím se najít to podstatné, co vede k lepším výsledkům, a pak nastavuji systémové a dlouhodobě udržitelné změny.
 
Jaké konkrétní projekty zkvalitnily život lidem v Pardubickém kraji?
Na prvním místě zmíním opouštění ústavní formy péče o osoby se zdravotním postižením a duševním onemocněním. V Pardubickém kraji je už přes 550 (z celkového počtu 800) klientů, kteří opustili ústav a péče je jim poskytována v běžných domcích či bytech. Kvalita života těchto lidí se výrazně zlepšila. Žijí v běžném prostředí, z klientů ústavů se stali sousedé. Často získávají větší kompetence, osobní zkušenosti a někteří i pracují. Takto jsme kompletně transformovali i službu pro osoby s duševním onemocněním. Opustili jsme hrad, dva kláštery a zámek a všichni žijí v běžných domácnostech.
 
Jak jste přikročili k transformaci dětských domovů?
Více než polovina dětí z pěti domovů žije v běžných rodinných domcích nebo bytech. Opustili jsme dvě ústavní budovy, postavené původně jako sirotčince. Pokud seženeme další nemovitosti a využijeme evropských prostředků, pak transformaci dětských domovů dokončíme do března 2026.
 
Zmiňoval jsi Burzu filantropie. Co to je?
Velmi prospěšná věc! Skrze Burzu filantropie propojujeme firmy a veřejnou správu, aby podporovaly prospěšné projekty neziskových organizací. Za dvanáct ročníků se nám podařilo získat přes 18,5 milionů Kč pro 498 projektů neziskovek. V roce 2016 jsme za ni ve Vídni obdrželi ocenění „SozialMarie“ – 3. nejlepší sociální inovace.
 
Z mnoha stran slýchávám o tom, jak kvalitně jste uchopili rodinnou politiku. Čí je to dílo?
Základem je tzv. Platforma krajské rodinné politiky, kde je zhruba dvacet lidí z různých míst kraje: z obcí, z krajského úřadu, z nezisku, podnikatelé, mateřská a rodinná centra, univerzita, statistický úřad, sociální služby, školství, zdravotnictví aj. Po určité době jsme usoudili, že naše rodinná politika může být prováděna systematičtěji a vhodněji. Uspořádali jsme tři tematické workshopy a vznikly užší pracovní skupiny, zabývající se jednotlivými problémy a cílovými skupinami. Zároveň se s Univerzitou Pardubice realizovaly dva průzkumy: jeden zaměřený na veřejnost, druhý na podnikatele a slaďování rodinného a pracovního života.
 
To byly přípravy. A výsledek?
Koncepci rodinné politiky schválilo krajské zastupitelstvo a vznikly nástroje pro její naplňování. Jedním z nich je dotační program „Pardubický kraj pro rodinu“, do něhož plyne 11,4 mil. Kč. Pro aktéry rodinné politiky jsou důležité informace. Proto máme koordinátora krajské rodinné politiky a web krajprorodinu.cz. Vydáváme Časopis pro rodinu a vysíláme webináře „O rodině a vztazích“. Pořádáme Den pro rodiny, Týden pěstounství a další akce. Zároveň hovoříme o životě rodin s obcemi, zaměstnavateli, neziskovkami či školami. Dobrá rodinná politika spočívá ve spolupráci různých subjektů.
 
Co podle tebe stojí za úspěchy KDU-ČSL v Pardubickém kraji?
Je tu velká kontinuita, a tak se nám daří uskutečňovat náročné projekty a nastavovat systémové změny. Velkou oporou je Roman Línek, první hejtman kraje, dnes náměstek, který mi své bohaté zkušenosti předává dodnes. Rád bych tu zmínil úspěchy z jeho oblasti. Roman má velký podíl na stabilizaci krajských nemocnic. Nedávno jsme v Pardubické nemocnici otevírali velký pavilon urgentního příjmu a chirurgických oborů. Nadregionální význam má i rekonstrukce Automatických mlýnů.
 
Přejděme k situaci v KDU-ČSL. Na lednové Celostátní konferenci ses zastal Mariana Jurečky hlavně z odborných důvodů.
To potvrzuji. Jako krajský radní pro sociální oblast jsem zažil několik ministrů a ministryň – a můžu říct, že Marian Jurečka je kompetentní a pracovitý člověk, který ví, čeho chce dosáhnout. Jeho věcnost a umění naslouchat oceňují i členové Komise Rady Asociace krajů ČR pro sociální věci. Nikdo na MPSV neodvedl tak velký kus práce za tak krátkou dobu jako on, navíc v náročných podmínkách, jako byly dozvuky pandemie, ukrajinská a energetická krize ad. Právě díky jeho postavení je letošní rok pro poskytovatele sociálních služeb finančně stabilní. Řadu let nazpět tomu tak nebylo.
 
Co dělat, aby se výsledky jeho práce odrazily i na oblibě KDU-ČSL?
Myslím, že je důležité mít štěstí na tým kolem sebe a na pracovníky MPSV. Za předchozích vlád řada šikovných lidí ministerstvo opustila, a jak známo, noví a kvalitní se hledají velmi těžko. Marian dělá svou práci velmi dobře. Přál bych mu proto, aby měl dostatek sil a času k prezentaci svých úspěchů navenek.
 
Jaké perspektivy vidíš pro KDU-ČSL?
Hodnoty křesťanské demokracie jsou mi velmi blízké. Naše strana měla vždycky vizi, máme řadu šikovných lidí a dlouhou historii. Členská základna se už nikdy nerozroste jako dřív – a tím spíš musíme usilovat o příznivce a podporovatele. Abychom oslovili nové voliče, je zapotřebí vyjít ze své ulity a jít vlastním příkladem v postojích i činech. Dávejme více důraz na naše postoje a chování než na politické zápasení. Lidé reprezentující KDU-ČSL odvádějí velmi dobrou práci v obcích, městech, krajích, ve vládě i v různých spolcích, ale pořád to neumíme prezentovat veřejnosti. Zaberme. Recept na lepší budoucnost nemám, ale doufám, že se ani v budoucnu neztratíme.