Jak byste se nám představil vlastními slovy?

Především jako člověk, který je vděčný za dar doposud velmi pěkného života. Právě proto se totiž snažím svět kolem sebe učinit trochu lepším všude tam, kde je to smysluplné.

Jakých úspěchů jste dosáhl v roli náměstka zlínského primátora?

V roce 2010 jsem měl reálnou možnost kolem sebe něco změnit. Proto jsme s pár přáteli sestavili zlínskou kandidátku TOP 09 a STAN, vyhráli jsme volby a já se stal náměstkem primátora pro majetek. Podařilo se mi otevřít pro veřejnost areál bývalého obuvnického podniku Svit, a přispět tak k rozvoji této části Zlína. V letech 2018–2022 jsem byl náměstkem pro sociální oblast a krizové řízení. Vyzkoušel jsem si řízení města v době covidu a podařilo se mi realizovat výstavbu velkého sociálního objektu pro duševně nemocné.

Předseda poslaneckého klubu nese spoluodpovědnost za vyjednávání ve vládní koalici i při komunikaci s opozicí. Co je vaší silnou stránkou a v čem se potřebujete zlepšit?

Za svou silnou stránku považuji komunikaci se všemi a pestrou životní a politickou zkušenost. Nevýhodou je krátké působení v pozici poslance a neochota úplně se přizpůsobit obvyklé politické mluvě. V Ústavně právním výboru se snažíme chovat racionálně a nezatěžovat náš složitý právní systém jinými než bezpodmínečně nutnými právními normami. Nedávno jsme například přijímali zákon o ochraně oznamovatelů – těch, kdo nahlásí nekalosti, jež se u nich dějí. Jsem rád, že jsme přijali úspornou verzi a bude nutné zabývat se jen oznámeními hlásícími trestnou činnost a závažné přestupky.

Jak vést klub tak, aby jednotná a výkonná KDU-ČSL nastolovala a prosadila svá témata? Čeho si vážíte na svých místopředsedech?

Musíme pracovat s jednotlivými lidmi, ne s klubem jako celkem, protože každý poslanec je jiný. To je konzervativní přístup. Pavel Bělobrádek má zkušenost a je politicky vyzrálý. Vítek Kaňkovský je schopný potlačit své ego a má celkový nadhled, Marie Jílková má silné sociální cítění a je ochotná pomáhat konkrétním lidem. Michael Kohajda má erudici a výborné vystupování navenek. Jiří Navrátil je pracovitý a přímý.

Čím Vás KDU-ČSL oslovuje?

Jsme strana demokratická, historická, hodnotová, všichni se v ní můžeme snažit činit svět lepším. Poslední dva roky si ovšem stále častěji říkám, že více zejména nových členů by se mělo řídit heslem: „Neptej se, co KDU-ČSL udělá pro tebe, ale co pro ni můžeš udělat ty.“

Jakými zásadami se řídíte?

Pravdivost, upřímnost a otevřenost. Jakmile si na začátku pravdivě nezanalyzujete situaci, málokdy dojdete k úspěšné realizaci.

Dáváte najevo své konzervativní založení. Co tím přesně myslíte?

Charakteristikou konzervatismu (z lat. conservare, uchovávat) je otevřená tendence bránit se rychlým změnám a podporovat tradiční normy. Dnes to v hospodářské oblasti znamená omezovat dotace a podporovat soukromé vlastnictví. V sociální oblasti pomáhat potřebným, bez snahy o rovnostářství. V ekologii jde o racionální přístup a vnímání celkového kontextu. Nevybírat si tedy jen jedno téma a ostatní ignorovat. Fascinuje mě, že někdo nejí maso, ale zároveň chová půlmetrákového masožravého psa. Lidé demonstrující proti oteplování planety pilně létají po celém světě... Kultura má být maximálně svobodná, ale ne vulgární a lživá. Jako právník mám problém s tendencí dávat stejná práva všem. To jednoduše nejde.

Kde dobíjíte baterky? Prý hrajete pingpong?

Utíkám do samoty. V padesáti letech už kolem vás není mnoho lidí, kteří by vás „nabili“... Pingpong, tuto úžasnou kombinaci tenisu a šachů, hraju 1–2x týdně. Jste v něm zodpovědný sám za sebe – buď míček na druhou stranu stolu vrátíte, nebo prohrajete. Není tu výmluvy ani třetí cesty.

Za rozhovor děkuje Pavel Mareš.