Zpět

NH: Od seniorů je výhodné se učit

Přidáno 12. 3. 2020
Setkání Sdružení křesťanských seniorů v Praze navštívil v lednu 2020 emeritní plzeňský biskup František Radkovský. Nový HLAS jej požádal o rozhovor.
Pavel Mareš

Jak často se setkáváte se seniory?

Velmi často, několikrát týdně. Jako prezident Diecézní charity Plzeň navštěvuji její různá zařízení, především domovy seniorů. Zde s nimi zpívám s kytarou písně, které oni znají a mají rádi, a přitom se jim snažím říct slovo duchovního povzbuzení. Mojí výhodou je, že je mi osmdesát, a jsem tedy jeden z nich. Své zkušenosti s Bohem jim mohu říkat jako návod na šťastné a spokojené stáří i pro ně.
 
Jsou čeští senioři jiní než před 30 lety? A liší se něčím věřící senioři od hledajících či nevěřících?
Srovnání se situací před 30 lety ukazuje, že dnes se už lidé nebojí mluvit o náboženských věcech, jako tomu bylo v období komunismu, i když otázku své víry a duchovní orientace většinou neradi prezentují veřejně. Na druhou stranu dnešní generace seniorů prožila většinu života právě v ateistickém období, které na nich zanechalo hluboké stopy. Proto, aspoň v našem hodně sekularizovaném regionu, není mnoho seniorů věřících. Nebo jsou věřící, ale nepraktikující. Těch praktikujících není mnoho, jsou to ale lidé, kteří si svou víru v období totality obhájili a museli kvůli ní snášet i různé těžkosti. S nimi jsme v období totality spolupracovali a byli nám velkou pomocí. A jsou i dnes, když mají dobrý vliv na mladší generace.
 
Jak se proměňují vztahy v rodinách?
To nejsem schopen odhadnout. Domnívám se ale, že ti, kteří mohou, vytrvale pomáhají, aby rodiče těchto vnoučat mohli jít do práce, protože mají často půjčky, které musejí splácet.
 
„Společnost stárne.“ „Skoro půlka důchodců volí Babiše.“ „V příštích desetiletích hrozí pozdější odchod do důchodu.“ „Zdravotní péče o seniory je stále dražší.“ V politických souvislostech se o starší generaci nemluví moc hezky. Co na to říkáte?
Bohužel všechny zmíněné argumenty jsou pravdivé. Příčina ovšem není jen ve starší generaci, ale v celé společnosti. Je třeba, aby mladá generace měla víc dětí. Je třeba vytvořit dobrý systém spoření na stáří, aby lidé spořili z vlastni iniciativy a nespoléhali jen na státní důchody. Zdravotní péče je stále dražší, protože lékařská technika je stále dokonalejší, a tím i dražší, ale je neetické tvrdit, že senioři nemají na tuto léčbu nárok. To by bylo nelidské. Je třeba hledat i lepší způsoby financování zdravotní péče, a to pro všechny generace.
 
Jakou roli podle Vás hrají senioři v životě obcí a měst, církevních společenství a spolků?
Zkušenost mi říká, že stářím se vlastnosti, ať už povahové nebo získané (sebe)výchovou, petrifikují. Lidé už nemají schopnost se příliš měnit. Kdo tedy byl celý život dobrý, je i ve stáří, a kdo byl protiva, zůstane jím i ve stáří. S těmi dobrými je výhodné spolupracovat a těm nedobrým se vyhnout.
 
Jaký největší dluh máme vůči našim seniorům?
Mladší generace často nebere seniory dost vážně a myslí si, že jejich názory jsou příliš zastaralé a primitivní, protože pokrok, aspoň ve vědě a technice, jde rychle kupředu a mnozí staří s ním nestíhají držet krok. Přitom ti mladí ale zapomínají (nebo zatím nepochopili), že život je víc než věda a technika, kterými se nedají nahradit mezilidské vztahy, přestože jsou mnohem důležitější a pro šťastný život zcela podstatné. A to jsem nezmínil zkušenost a moudrost mnohých seniorů, od kterých je výhodné se učit a nemuset tak znovu získávat zkušenosti, často bolestně a namáhavě získané starší generací.
 
Co Vám jako osmdesátníkovi dává a bere Váš věk?
Bere mi pohyblivost, někdy i dostatek energie. Snažím se tomu příliš nepodléhat, jinak bych velice rychle zestárnul a stal se zcela nepotřebným. Jsem rád, že mám dost starostí a práce: jako prezident Diecézní charity Plzeň i v zastupování a výpomoci při bohoslužbách kněžím, kterým povinnosti stále přibývají. Strávím hodně času i vyřizováním mnoha mailů. Vyšší věk mi dává milost těšit se na setkání s naším Pánem a Spasitelem po smrti. Na smrt se člověk normálně netěší, aspoň pokud nemá velké trápení, které jeho život dělá nesnesitelným, ale na setkání s Pánem se mohu těšit vždycky. Jen jde o to, abych neskončil od Něho vzdálen a nemusel náročně a bolestně dozrávat v očistci.
kategorie Nový hlas