...říká v rozhovoru pro Nový HLAS Antonín Tesařík
Antonín Tesařík je ředitelem Nemocnice TGM v Hodoníně. Ve chvílích katastrofy zajišťoval krizové řízení nemocnice, koordinoval zdravotnickou pomoc nemocnice obcím, dodávky zdravotnického materiálu, péči a převoz o seniory ze zničeného S-centra v Hodoníně, využití stravovacího provozu nemocnice pro dodávky teplých jídel podle potřeb krizového štábu, antigenní testy atd. Novému HLASu poskytl exkluzivní rozhovor.
Co se u vás dělo v ten večer?
Krátce po průchodu tornáda okresem Hodonín, zhruba v 19.20 hod., Nemocnice TGM v Hodoníně aktivovala traumaplán a začala přijímat první zraněné lidi. Postupně se zaplnil celý prostor čekárny v ambulantním traktu nemocnice. Zraněné se přivážela vozidla záchranky, ale i hasiči, příbuzní a další spoluobčané.
Kolik bylo na místě zdravotníků?
Na místě zasahovalo, třídilo zraněné a poskytovalo ošetření 16 lékařů a 18 sester. Pomáhali i řidiči nemocnice, laboranti a zřízenci. Některý personál se kvůli troskám a popadaným stromům dostavit prostě nemohl.
Kolik lidí jste ošetřili?
Celkem bylo v noci 24. června ošetřeno 83 lidí. Z toho 45 bylo hospitalizováno (z toho 3 děti), včetně 5 lidí s těžkým zraněním. Jednoznačně nejsmutnější chvílí bylo pro nás úmrtí mladé těhotné ženy s velmi těžkým úrazem, kterou se přes veškerou péči nepodařilo zachránit.
Jaká zranění jste ošetřovali?
Mezi těžkými zraněními byla zlomenina lebeční kosti, proražený hrudník s pneumotoraxem, zlomeniny obratlů páteře, poranění břicha, ale i mnoho otevřených i zavřených zlomenin, pohmoždění, tržných i řezných ran. Celá nemocnice připomínala bojiště. Všude plno krve, lidé v šoku, pláč a beznaděj. Moji hlubokou úctu a obdiv mají všichni zdravotníci: každému poskytli včas péči, kterou potřeboval.
Vím, že jste ošetřovali i lidi i po události...
Ano, do 2. července nemocnice ošetřila v důsledku tornáda celkem 358 pacientů. Z toho 260 pacientů utrpělo zranění při odstraňování trosek a likvidaci škod. Šlo o pády ze střechy a zdí a o pohmožděniny. Dvanáct dobrovolníků zkolabovalo kvůli celkovému vyčerpání a dehydrataci.
Na co do smrti nezapomenete?
Na neuvěřitelně obětavou péči zdravotníků během té apokalyptické noci. Tak asi vypadá válka... Na vrchní sestřičku z interny, které tornádo zničilo dům – a ona přesto plnila své poslání v nemocnici i druhý den. Mimochodem: zničená a poškozená obydlí má 15 zdravotníků. Byl jsem také mile překvapen, kolik mladých lidí umí skvěle poskytnout první pomoc. V tom nesmíme polevit, pohromy se opakují. Nezapomenutelná byla vlna podpory i stovky dobrovolníků ze všech koutů republiky. A také perfektní řízení od Jihomoravského kraje a našeho hejtmana. A v neposlední řadě je tu Vojta, žák 7. třídy ZŠ Ratíškovice, který bez oddechu pracoval řadu dní na Pánově. Pro mě symbol řady studentů a mladých lidí s vřelým srdcem, kterým nezůstal lhostejný osud lidí v nouzi.
Za rozhovor děkuje Pavel Mareš.