Obec Orlické Podhůří vznikla po druhé světové válce postupným pospojováním několika původně samostatných osad. Je to v obci nějak cítit?   
I po takové době od tehdy umělého spojení přetrvává určité vnitřní pnutí. S pozitivními i negativními dopady. Hodně místních se stále identifikuje s místními částmi – ať už je to Dobrá Voda, Kaliště, Perná, Rozsocha, Rviště nebo Říčky, a celou naši obec pak jako celek nevnímají. Různorodost obce se odráží i v obecním znaku, který obsahuje devět hvězd. Symbolizují šest místních částí, jedna část se dělí na horní a dolní, plus dvě samoty.
Čím se dají obyvatelé obce z různých částí stmelit?
Začalo s tím už bývalé vedení obce, které pořídilo obecní znak a prapor. Tyto symboly hodně používáme. Snažíme se organizovat různé sportovní a kulturní akce pro celou obec a střídat při tom místa konání. Vydáváme zpravodaj. Milé jsou přátelské turnaje ve stolním tenise mezi místními částmi. Společnou sounáležitost podporují i místní spolky a škola. Také chci ocenit naše hasiče. Důležité jsou však i menší projekty. Snažíme se obnovit život v obci, aby se lidé mohli potkávat a spolu bavit. Povedlo se nám mimo jiné vybudovat nové komunitní centrum.
Pojďme ke správě obce. Co se vám povedlo a na čem pracujete?
Vnímáme, že je třeba se starat o krajinu, protože dochází ke změně klimatu. Už teď, například v době letních such, pozorujeme, že vysychá náš vodní zdroj, takže se na to připravujeme. Máme už vypracovanou strategii na boj se suchem a hospodaření s vodou. Na to se musíme připravovat už nyní, protože až se to zhorší, bude pozdě. Vysázeli jsme i aleje ovocných stromů, obnovili malou vodní nádrž Kaliště, která pomáhá zadržovat vodu v krajině, aby neodtékala pryč.
Jaké má obec priority na následující období?
Priorit máme více. Důležitá je bezpečnost v dopravě. Postupně budujeme chodníky podél krajských silnic v našem katastru a snažíme se o zklidnění dopravy. Máme i velký projekt na kanalizaci. V současnosti je zprovozněna ve dvou místních částech, takže ji chceme s využitím dotací modernizovat a vybudovat i v dalších částech obce. V odlehlejších částech motivujeme lidi, aby si zřizovali domovní čistírnu odpadních vod. Zařídíme jim administrativu a přispějeme na realizaci.
Jak to máte s občanskou vybaveností?
Máme velmi dobře vybavenou a fungující školku a školu. Díky úzké spolupráci s paní ředitelkou se nám podařilo realizovat řadu projektů. A i když jde o venkovskou malotřídku, daří se nám držet krok s moderními trendy a technologiemi. V obecních budovách fungují dva obchody, které podporujeme finančně a dotuje nám je kraj. Hospoda zkrachovala během covidu, ale podařilo se nám přesvědčit místní hasiče, a tak dobrovolně provozují hospodu. Výtěžek jde na fungování spolku.
Nejste členkou strany. Uvažovala jste o vstupu?
Celostátní politiku sleduji a cítím i určitý rodinný odkaz. Nerada ale dělám věci napůl, a když už do toho půjdu, tak aktivně. Máme tři malé děti, takže počkám, až ještě o něco povyrostou. Určitě jsem ale příznivkyně KDU-ČSL.
Co jsou pro vás lidovecké hodnoty? Čeho bychom se měli držet do budoucna?
Zodpovědnost za to, co se děje kolem nás. Zodpovědnost za budoucnost, která je naší věcí. Pro mě osobně je ale výstižnější spojení „křesťanskodemokratické hodnoty“. Křesťanství je pro mě starost o druhé, služba veřejnosti, zúročení vlastních hřiven a v neposlední řadě hodnotový základ naší kultury. Demokracie je založena na respektu k právům a svobodám jednotlivců. Tyto dva směry je třeba neustále vyvažovat, i když to není lehké. Pro budoucnost nevidím lepší koncept.
Jak vzpomínáte na svého otce? Bylo vám patnáct, když odešel.  
Vzpomínám na něj primárně jako na tatínka. Takže ačkoli byl pracovně vytížený, udělal si na nás vždy čas a zajímal se o to, co děláme, a snažil se nás v tom podpořit.
Řekla byste, že se ho snažíte následovat?
Asi takhle: člověk si z domu odnesl zájem o věci veřejné. A také poznatek, že když se něco člověku nelíbí, že se má sám angažovat a vynaložit nějaké úsilí k nápravě.
 
Marie Kršková (39), rozená Luxová, je druhé volební období starostkou Orlického Podhůří (700 obyv., okr. Ústí nad Orlicí). Vystudovala mezinárodní vztahy a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě v Brně. S manželem Martinem má tři děti. Ve volném čase ráda chodí do přírody. Miluje hory, relaxuje na zahrádce a u knížek o moderních dějinách.