Institut milostivého léta
Myšlenka milostivého léta je institut, který se v různých podobách objevoval od počátku právně-ekonomických vztahů mezi lidmi. Jeho stopy nalezneme i v právu starého Říma a objevoval se i v dalších vyspělejších kulturách již před tisíciletími. Ve Starém zákoně se jednou za 49 let odpouštěly dluhy, propouštěli otroci a vracela se půda původním majitelům. Středem tohoto systémového zásahu, který se týkal všech, bylo odpuštění. A s ním si bohužel dnešní společnost neví rady. I když by bylo třeba, nevíme, jak na to. O to naléhavější je to dnes, v souvislosti s koronavirovou krizí.
 
Lidský přístup
Projevit tento druh milosrdenství neznamená něco mimořádného nebo nesystémového. Jde naopak o něco hluboce vlastního samotnému lidství. Před každou společností stojí dilema – zákon, nebo milost? Nový zákon je na tomto paradoxu postavený celý: Ježíš nezaslouženě přináší vykoupení dluhů (hříchů). „Má dáti, dal“ zde neplatí. Je to nespravedlivé? Ne, je to paradoxní a my bychom měli v určitém okamžiku na tento paradox nezaslouženého vykoupení (tj. odpuštění dluhů) přistoupit. Nechceme-li, aby se celý systém – stát se svými pravidly a zákony – zbortil, je třeba čas od času onu pomyslnou přehradu upustit. Současná situace – 4,5 milionu exekucí a bezmála 750 tisíc předlužených lidí s břemenem exekuce – je u nás symbolickou, po okraj naplněnou přehradou, která si zaslouží úvahu o jednorázovém upuštění. Nebojme se odpuštění dluhů, nebojme se milostivého léta. Neznamená to ani hazard se společensko-ekonomickými jistotami, ani rezignaci na spravedlnost.
 
Dva návrhy
V rámci novely exekučního řádu připravila KDU-ČSL dva návrhy. Platí, že dluhy se mají platit. U všech dluhů, tedy jak vůči státu, tak vůči ostatním věřitelům, by byl dosavadní dlužník povinen do 3 měsíců dlužnou jistinu uhradit. Zákon však nabídne dobrodiní spočívající v tom, že po zaplacení jistiny bude odpuštěno další nabalené příslušenství – úroky, pokuty, penále a poplatky. Všichni známe příběhy o nezaplacení poplatku v knihovně nebo pokuty v městské dopravě. Z dluhu 1000 Kč se stal dluh v řádově desítkách tisíc a dluhová spirála vedla až k exekuci.
U dluhů vůči státu by stačilo doplacení symbolické částky 500 Kč na náklady zastavení exekuce, u dluhů vůči ostatním chceme respektovat vztah mezi dvěma soukromými osobami. Proto v souladu s pravidlem občanského zákoníku o přiměřenosti úroků do výše 100 % jistiny navrhujeme pravidlo 1+1. Zaplať jistinu a maximálně jednou tolik na příslušenství – a jsi volný. Výjimkou, na niž by se takto velkorysý přístup nevztahoval, by byly dluhy na výživném, náhrady škod a škody z úmyslných trestných činů.


Odpovědné řešení
Chceme podat ruku odpovědným dlužníkům, kteří chtějí svůj problém vyřešit, vystoupit z šedé zóny a zapojit se do standardního socioekonomického života. Současně je naše řešení výhodné i pro řadu věřitelů: dlužník získává motivaci splatit svůj dluh, z kterého by věřitel často neviděl ani vindru (protože dosud nic nedostal, vede exekuci).
Vnímám tento obrovský společensko-ekonomický balvan v exekuci nabalených úroků a nákladů, který si vlečeme z minulosti, jako paradox „vy-koupení z dluhu“ a „od-puštění přehrady“, zanesené našimi minulými chybami. Chyby si musíme přiznat. Chybu udělali ti, kdo se naivně zadlužili. Chybu udělal i stát, který selhal při stavbě oné přehrady a svojí laxností umožnil lichvářské praktiky některých věřitelů. Milostivé léto je řešením, které ve výsledku prospěje nám všem. Nepromarněme tuto šanci.


Marek Výborný
poslanec KDU-ČSL, předseda sněmovního podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení