Bělohlávková: O ztrátě identity a genderové dysforii

Dětská lékařka a poslankyně Romana Bělohlávková (KDU-ČSL) uspořádala 4. června ve Sněmovně konferenci „Ztráta identity?!“ věnovanou genderové dysforii (GD) – nesouladu mezi vlastním pohlavím a sebevnímáním jedince. Tato diagnóza se v posledních letech skokově šíří mezi dětmi a mládeží na Západě i v Česku.
Romana Bělohlávková shrnula svůj pohled hned na začátku: „Ztráta identity je velice vážný problém a my ho nevyřešíme, nebudeme-li se ptát odborníků – psychologů, psychiatrů a lidí, kteří pracují s mládeží. Nikdy nenajdeme dobré řešení, pokud se nezeptáme i těch, kdo touto krizí identity prošli, kdo podstoupili šťastnou či nešťastnou tranzici. Osobní zkušenost je nenahraditelná. Až poté, co se zeptáme odborníků a lidí, kteří mají s GD osobní zkušenost, je na řadě politika. Období dospívání je těžké. Mladý člověk hledá sám sebe, své místo ve světě, uvažuje o životě a jeho konečnosti. Toto hledání není nikdy snadné. Dnešní mladí ho ale vlivem moderních technologií a sociálních sítí mají ještě těžší. A těžší to mají i lékaři. Zatímco dříve byla tato diagnóza vyhrazena čistě odborníkům, dnes na ni narážejí i běžní praktičtí lékaři.“
Zastavme se u některých vystoupení. Podle rodinných terapeutů Vladislava Chvály a Ludmily Trapkové je problém GD zřetelný hlavně u dívek: z dětí, které se vnímají jako příslušníci opačného pohlaví, tvoří 80 % dívky, jež se identifikují jako chlapci. Chvála odmítl spekulaci, že by nárůst GD souvisel s tím, že se o problematice transgenderu více mluví – pak by totiž počet transgender osob rostl napříč věkovými skupinami. Markantně roste jen u dětí a mládeže od 10 do 17 let. Trapková zmínila vlny psychických problémů, které se mezi dětmi pravidelně šíří. V 90. letech šlo o poruchy příjmu potravy (anorexie, bulimie). Zatímco zde byli rodiče připraveni zasáhnout a řešit věc s odborníky, u GD panuje nejistota. Nejisté dítě, jež se rodičům svěří se svým problémem, necítí podle Trapkové jejich ujištění či naopak nesouhlas, ale nejistotu. Tranzice, kterou někteří volí, pak může způsobit nevratné poškození fyzického i duševního zdraví, včetně nemožnosti mít v dospělosti děti. Podle Trapkové nemusí být potvrzující, chápavý přístup rodičů správný. U dětí, které se z fáze dětského narcismu neposunuly do dospělosti, může potvrzení jejich sebeidentifikace kromě fyzického poškození zdraví způsobit i zpomalení mentálního dospívání.
Sportovní lékař Jiří Dostál popsal přístup ke transgender sportovcům ve vrcholovém sportu. Anonymizované kazuistice svých dvou transgender klientů se věnovala adiktoložka a sociální pedagožka Božena Havlová: podivila se, že GD se začala řešit až tehdy, kdy vyhledali pomoc kvůli závislostem na alkoholu a dalších látkách. Nedůsledný přístup některých sexuologů a psychiatrů potvrdil i Daniel Black, první český detranzitor, který v osmnácti podstoupil tranzici z muže na ženu a po pár letech se vrátil do svého skutečného pohlaví. Poukázal na dětská traumata, chybějícího otce i obecný odpor k mužství v rodině, jež ho s chybnou diagnostikou přivedly k tranzici. Michelle Adlerová, zástupkyně spolku konzervativních LGBT+ osob Pluralis, se zabývala rozdíly v přístupu ke transgenderu ve veřejném prostoru. Konference přinesla racionální i empatický pohled na genderovou dysforii a obohatila veřejnou debatu. (red)
 

Zdechovský: Zastavme Čínu ve sbírání citlivých dat

Evropa čelí mnoha hrozbám z různých stran. Také z Číny: v oblasti genomiky. Čínské vládní orgány na základě genomického profilování etnických skupin (proná)sledují vlastní obyvatele. Ohrožena můžou být i data evropských pacientů. Zneužití takto citlivých údajů by mělo dalekosáhlé důsledky – od sledování jednotlivců a cílení na ně na základě jejich genetického profilu až po tvorbu upravených virů. Protože k těmto citlivým datům mají přístup i čínské společnosti, je v sázce bezpečnost občanů EU. Evropská komise proto už v říjnu 2023 doporučila posoudit rizika ve čtyřech kritických technologiích – pokročilé polovodiče; umělá inteligence; kvantové technologie a biotechnologie. U biotechnologií se výslovně zmiňují genomické techniky.
Je třeba přejít od slov k činům a zavést přísné prověřovací procesy v genomických oborech: omezení vývozu dat; místní šetření ve společnostech se sídlem mimo EU; podpora alternativních řešení pro genomický výzkum a analýzu v zemích EU. Dobrým příkladem jsou nedávné kroky USA: iniciativa prezidenta Bidena zpřísňující kontrolu toku dat z USA do Číny a Ruska i Kongresem připravovaný zákon „Biosecure Act“, který čínským genomickým společnostem zakazuje uzavírat smlouvy na federální úrovni. Energetickou krizi jsme zvládli tím, že jsme se vymanili ze závislosti na ruském plynu. Dělejme vše pro to, abychom se vyhnuli čínské hrozbě v genomice.  

Demokratické státy musí spolupracovat těsněji

Dějiny se zrychlují a na mezinárodní scéně přichází v krátkém sledu jedna událost za druhou. Jako by se problémy a rozpory, které dlouho doutnaly pod povrchem, ukázaly v plném světle, a co bylo skryté, se najednou odhaluje bez závoje. Najevo vychází „osa rozvratu“ – Kreml, Peking, Teherán a Pchjongjang. Co mají společného? Autoritativnost režimu; nerespektování platných pravidel mezinárodního práva; snaha prosadit ve vztazích mezi státy pěstní právo silnějšího. A především – nenávist k demokratickému uspořádání společnosti a individuálním lidským právům a svobodám. Tyto nebezpečné režimy mezi sebou už nyní úzce spolupracují. Jejich vzájemná vojenská spolupráce je těsnější než kdy dříve.
Tváří v tvář tomuto nebezpečí nezbývá demokratickým státům než mezi sebou v bezpečnostní a vojenské oblasti také úzce spolupracovat. Jádrem nového globálního demokratického spojenectví jsou státy NATO v čele s USA a přední demokracie Indo-Pacifiku – Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a Nový Zéland. Máme štěstí, že díky příslušnosti k NATO a EU žijeme stále v relativním klidu, bezpečí a blahobytu. Pro mě jako člena zahraničního výboru Sněmovny je denní chléb sledovat důležité pohyby na současné mezinárodní scéně, promýšlet možné budoucí scénáře a šířit osvětu o těchto složitých skutečnostech vyžadujících strategické uvažování. Jsem rád, že to mohu dělat jako člen KDU-ČSL.

Bazala: Co se zpackaným stavebním zákonem?

Ministerstvo pro místní rozvoj (mmr) slibovalo nový stavební zákon, díky němuž bude za 30 dní připravené stavební povolení na rodinný dům a za 60 dní na stavbu bytovky. Místo zrychlení, jednoho razítka a hladké digitalizace se začaly kupit zmatky. Vše se řeší na poslední chvíli: úředníci nebyli proškoleni, problémy s vybavením... Tím nejhorším byl ale nedostatek informací, což vyústilo v paniku a zahlcení stavebních úřadů novými žádostmi do 30. 6. 2024. Lidé i firmy prostě zrychlili přípravu dokumentace a podali ji dříve, než začal platit nový zákon.
Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR upozorňuje na závažné administrativní chyby a na nepropojení jednotlivých systémů lokálními spisovými službami. Právní nedostatky mohou vést ke sporům. Naštvaní jsou i občané. Dosud si úřad za povolení studny účtoval 300 Kč, nově to má být 10 000 Kč. U garáže s max. 3 stáními vzrostl poplatek z 1000 na 5000 Kč. Stavební zákon se nepodařilo uhlídat. Může za to sice MMR s pirátem Bartošem – ale od nás lidovců se čeká, že budeme aktivní a situaci budeme řešit. I kvůli mnoha našim starostům a radním. I my přece chceme zlepšit bytovou situaci, snadno postavit dům nebo vykopat studnu.  

Seitlová: Participace a důvěra občanů k institucím

Participace znamená zapojení občanů do rozhodovacích procesů v celém spektru veřejné správy. Už se u nás rozvíjela, ale zhruba od roku 2015 není vidět zřetelný progres. Nízkou úroveň kultury participace u nás pro léta 2022/2023 konstatuje i OECD. I proto jsem s Centrem pro komunitní práci uspořádala k participaci odbornou konferenci. Odpovědět měla na otázky: Proč je užitečné v zastupitelské demokracii systematicky využívat participativní postupy? Jaké jsou nedostatky současného stavu? Kudy vede cesta ke zlepšení? Pomohlo by vytvoření centra na národní úrovni, které by participační aktivity metodicky zastřešovalo a usnadnilo větší rozšíření osvědčených postupů?
Obzvláště inspirativní bylo vystoupení odborníků ze Slovenska, kde v rámci ministerstva vnitra pracuje centrum, které koordinuje participaci na národní úrovni, zaštiťuje vyvážený dialog mezi státem a občanskou společností, prosazuje transparentnost ve veřejné správě, rozvíjí spolupráci v sociálních tématech a sleduje mezinárodní trendy. Vzniká zde i osnova pro vysokoškolský předmět „Participativní tvorba veřejné politiky“. Přednášející z Česka seznámili publikum s mezinárodní iniciativou „Partnerství pro otevřené vládnutí“ a s tím, jaké jsou v Česku zkušenosti se zaváděním principů participativního plánování, zejména se zapojením občanů do přípravy místních rozpočtů v některých městech.
Participace je cesta, jak posílit důvěru občanů k institucím i mezi sebou navzájem, a tedy jeden z nástrojů tvorby odolné demokratické společnosti. Už proto jí máme věnovat pozornost. Konference přinesla řadu podnětů, jak umožnit občanům podílet se na rozhodování o budoucnosti své obce, regionu i státu – a to průběžně, nejen při volbách.