KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2018 “Vládu národní hanby” nelze tolerovat. Komentář Pavla Bělobrádka
Zpět

“Vládu národní hanby” nelze tolerovat. Komentář Pavla Bělobrádka

Přidáno 10. 7. 2018
Ilustrační foto
info.cz

Zítra bude žádat o důvěru vláda, která drží dva smutné primáty. Poprvé od listopadu 1989 se k moci v republice vracejí komunisté a poprvé povede kabinet trestně stíhaný člověk. Už toto jsou pro KDU-ČSL nepřekonatelné překážky, aby tuto vládu jakkoli podpořila. Kabinet má navíc řadu dalších vážných problémů.

Mohli jsme mít demokratický většinový kabinet bez komunistů. Ale Babiš řekl NE! Na tuto “vládu národní hanby” navíc občané museli čekat devět měsíců od voleb. Kdo nese vinu na tomto neblahém vývoji? Miloš Zeman, který dvakrát jmenoval trestně stíhaného premiéra a nedal mu ani podmínku získat většinovou podporu demokratických poslanců, což u jiných vyžadoval – nejedná tedy dle principu, ale účelově. Andrej Babiš, který nestál o podporu demokratických stran a přednostně jednal a systematicky hlasoval s SPD a KSČM. Nakonec místo SPD přibral ČSSD, a to zjevně jen proto, že SPD byla naprosto nepřijatelná v zahraničí.

Není pravda, že ostatní strany s ANO nebyly ochotny vládnout. Andrej Babiš dokonce dostal velkorysou nabídku, že vláda bude bez předsedů koaličních stran, čímž by se vyřešil jeho problém se stíháním. My jsme byli ochotni jednat o vládě za dvou srozumitelných podmínek: že v ní nebudou trestně stíhané osoby a že nebude nijak záviset na hlasech KSČM a SPD. Andrej Babiš s námi ale o těchto podmínkách ani nezkusil jednat. Přitom KDU-ČSL jako jedna z mála před volbami nevylučovala jednat o vládě s ANO. Právě proto, abychom dotlačili ANO 2011 k normálnímu vládnutí. Bohužel, on od počátku preferoval KSČM…

Pokryteckou nehorázností je, že ministři odvolávají podřízené za pouhé podezření, ale nevadí jim obvinění z podvodu u premiéra. Při sestavování vlády se zkrátka prolomila stavidla elementární spravedlnosti, zodpovědnosti a studu. Přičemž jednu ostudu Andrej Babiš přebíjí ještě větší ostudou, když místo Malé, podezřelé plagiátorství, chtěl resort spravedlnosti coby trestně stíhaná osoba vést sám. Dobrou zprávou je, že po masivním odporu veřejnosti si to rozmyslel. Po rezignaci Malé tak v krátké době občanská společnost dosáhla dalšího úspěchu. Je třeba se nedat a proti zlu se ozvat. Má to smysl.

Ostudou jsou i tance kolem ministra zahraničí. Osobně Miroslava Pocheho neznám. Ale měl být prostě jmenován. Vrcholem nestydatosti je Babišova výzva Pochemu, aby byl „státotvorný“ a neblokoval vznik vlády. Že to říká právě on…

Ústava mluví jasně: vládu sestavuje premiér, ne prezident. Mám za to, že kdyby předseda vlády podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, vyhrál by. Bohužel, Andrej Babiš se raději coby premiér ponižuje před prezidentem a pošlapává přitom ústavní principy. Touha vládnout je silnější, než úcta k republice. Dokonce silnější, než vlastní sebeúcta, silnější než stud. Demokracie však není dohadování koňských handlířů.

Přivedení komunistů k moci, stíhaný premiér, nerespektování ústavy… Tato vláda nás táhne směrem k banánovým a orientálním republikám. Jak chce úspěšně vyjednávat třeba o chystaném rozpočtu EU na dalších šest let? Z osobního jednání s unijními špičkami mohu potvrdit, že Českou republiku to katastrofálně hendikepuje. A to kabinet teprve začíná. Čeho se ještě od “vlády národní hanby” dočkáme?

Více ZDE

kategorie Z médií