Čísla o pronásledování křesťanů ve světě hovoří jasně. I podle nejzdrženlivější nevládní organizace Open Doors je ve světě pronásledováno cca 215 milionů křesťanů. Čtyři z pěti osob pronásledovaných pro náboženství jsou křesťané, průkazně je zavražděno podle této organizace cca 3000 křesťanů ročně, jiné zdroje ale skutečný stav odhadují na téměř 100 000 vražd ročně. Jde tedy o zdaleka největší probíhající genocidu ve světě, k níž ale Evropa – považující se za baštu lidských práv – pokrytecky mlčí. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó přijal moje pozvání na konferenci o pronásledování křesťanů mj. proto, aby představil vládní program na jejich podporu Hungary helps – Maďarsko pomáhá. Říkáme, že tváří v tvář islámské expanzi do Evropy si chceme zachovat evropský způsob života a migrační problém chceme řešit u zdroje. Myslíme-li to vážně, pak nejlépe toho dosáhneme skrze pomoc pronásledovaným křesťanům v zemích, odkud migrace přichází.
Je to prosté jako facka, je to logické, jako že 1 + 1 = 2. Evropský způsob života je – ať se nám to líbí, nebo ne – založen na křesťanských hodnotách: odtud pochází úcta k jednotlivci jako základ západní civilizace. Říkáme také, že migrační problém chceme řešit u zdroje. Nemůžeme pomoci všem, a proto logicky bychom ve zdrojových zemích měli pomáhat vyslancům evropských hodnot – křesťanům. To jsou spojenci Evropy v těchto méně šťastných částech světa.
Vnucování náboženské neutrality je pro Evropu smrtící
Logicky je to tedy jasné. Nejefektivnější způsob, jak pomoci pronásledovaným křesťanům v zemích, odkud migrace přichází, by bylo například připojit se k maďarskému programu Hungary helps a udělat z něho V4 helps. Jenže jako v muslimském světě působí islámští fundamentalisté, tak i u nás v Evropě mají silný vliv fundamentalisté sekulární. Ti jsou sice z globálního pohledu nevýznamní (jen 16 procent obyvatel světa se nehlásí k žádnému náboženství a fundamentalisté představují jen malou část z nich), ale jejich vnucování náboženské neutrality do veřejného prostoru, rovnající se podpoře ateismu, je pro Evropu geopoliticky smrtící: řada muslimských států totiž aktivně podporuje islám v Evropě, ale Evropa nechce podporovat křesťanství ani doma, natož ve světě. Pak se ale jen idiot může divit tomu, že islám se svými negativními dopady roste i v Evropě. Opouštěním své identifikace s křesťanskými hodnotami se Evropa oslabuje: nevíme, kam patříme, vyprazdňujeme určitý duchovněhodnotový prostor, nenabízíme vertikální nasycení potřeb duše. Je-li tento prostor opuštěn, není ani bráněn a je volný pro nabídku, s níž přichází islám. Z toho vyplývá, že – bez ohledu na osobní víru – chceme-li bránit Evropu před islámem, cesta nevede přes jeho kritiku, ale přes naplnění onoho uvolněného prostoru křesťanstvím, které je v Evropě doma. Mnohý čtenář jistě namítne, že nemá duši, ale to je na jinou debatu.
Jde teď o to, zda sekularistická nenávist ke křesťanství zmaří to, co je logické a rozumné – podpořit ve zdrojových zemích křesťany a tím mj. i zmírnit největší světovou genocidu. V opačném případě můžeme jen těžko tvrdit, že nám leží na srdci lidská práva a že chceme zachovat evropský způsob života, protože ten se bez lidských práv, odvozených z křesťanství, prostě neobejde. Podpořme tedy pronásledované křesťany ve světě, protože tím pomůžeme sami sobě.
O autorovi| P A V E L S V O B O D A, europoslanec za KDU-ČSL/ELS Autor je předsedou Výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu