* „Tak teď už jen čekám, kdy se stane ministrem vnitra Jiří Kajínek,“ komentoval volbu poslankyně Taťány Malé do funkce ministryně spravedlnosti váš stranický kolega Jan Bartošek. Jak se nová vláda líbí vám?

Personálie nechci hodnotit, jsou druhotné, když se vláda bude opírat o hlasy komunistů a v pozadí ji jistí SPD. Myslím, že je to smutná vizitka pro sté výročí Československa po zkušenostech, které tato země má s komunisty. 

* Pokud je zásadním problémem podíl komunistů na moci, neměli jste místo do opozice jít do vlády v koalici s ANO a ČSSD, jako v minulém volebním období?

S trestně stíhanou osobou ve vládě to prostě nejde. S údivem jsem poslouchal, jak Andrej Babiš vyzýval Miroslava Pocheho, aby byl státotvorný a nelpěl na své funkci, aby mohla vzniknout vláda. Kdyby se tak sám choval a hnutí ANO nominovalo na premiéra někoho jiného, mohla tu dávno být nová vláda nezávislá na hlasech extremistů.

* Je horší mít vládu s trestně stíhanou osobou, nebo kabinet podporovaný komunisty? Nebylo by bývalo lepší Babiše tolerovat?

Obojí je špatně. Už účast v kabinetu v minulém volebním období pro nás byl těžký kompromis, premiérem však byl někdo jiný, poměry ve vládě a sněmovně byly jiné než dnes. Že Andrej Babiš nepředložil čisté  lustrační osvědčení, pro nás byl problém, ale jeho trestní stíhání už je za hranicí, která se dá tolerovat.

* Kdybyste byli ve vládě, měla by silnější oporu v parlamentu a například Hrad by nemohl premiérovi kádrovat ministry, jako se to stalo v případě Pocheho.

Všechno je jednou poprvé, vidíme, že věci dříve nevídané se stávají normou a ústava a ústavní zvyklosti se ignorují. Nezáleží na tom, kdo povede diplomacii, primární je, že vládu drží v šachu KSČM, která chce Česko dostat z NATO a je v protikladu s naší bezpečnostní a zahraničněpolitickou orientací. 

* Dosud jednobarevná vláda Andreje Babiše vládla bez důvěry a nová by ji v polovině července měla získat. Bude tento kabinet lepší?

Bude alespoň přehlednější a bude lépe vidět, kdo je opozice a kdo vláda. Dosud to vypadalo, že byla jednobarevná, ale podle hlasování ve sněmovně vidíte, že vládla hlasovací mašina ANO s KSČM a SPD.

* Jan Hamáček a Jiří Zimola tvrdí, že vyjednali skvělé podmínky s hnutím ANO a účastí ve vládě ČSSD zachrání. Vy jste s Andrejem Babišem seděl ve vládě čtyři roky, dá se mu věřit?

Zažili jsme situaci, kdy si ANO koaliční smlouvou otřelo boty, i když ČSSD to dokázala také. Zažili jsme podrazy často, například když vláda i hlasy ministrů ANO schválila zákon o podpoře vědy a výzkumu, ale ve sněmovně poslanci ANO pro zákon nehlasovali, přestože to byl koaliční návrh a bylo závazné hlasovat pro. Takových příkladů bylo více, ale nebrečeli jsme před kamerami jako předseda Babiš. Možná to byla chyba.

* Z ANO odešla nebo odchází řada známých tváří, například exministři Robert Pelikán a Martin Stropnický. Změnilo se ANO nějak oproti minulému volebnímu období?

Myslím, že je pořád stejné. Někdy si někteří v hnutí dovolí říkat své názory, ale jakmile přijde na lámání chleba, jsou stoprocentně loajální. Pro mě byl kulturní šok, když jsem slyšel, že i ministři oslovují Andreje Babiše „šéfe“ místo „pane ministře“. To bylo samé „šéf říkal“, „šéfe, to a to“... U Brabce nebo Faltýnka to chápu, protože pro něho pracovali, ale říkal to i Stropnický. Znělo to opravdu zvláštně.

* Lidovci loni před volbami nakonec vycouvali z předvolební koalice se STAN, dneska jsou sice obě strany ve sněmovně, ale dostaly se tam podobně jako TOP 09 s odřenýma ušima a potácejí se v preferencích kolem pěti procent. Kdyby KDU-ČSL a Starostové kandidovali spolu, mohli jste mít více poslanců. Nelitujete, že jste do toho nešli?

Zásadně odmítám, že to byla naše vina! Bylo to po vzájemné dohodě a Jan Farský se za slova o vykopnutí z koalice omluvil. Podle průzkumů hrozilo, že spolu nedostaneme deset procent, ale sedm až osm. Ty by propadly, pomohlo by to vítězi voleb a situace by teď byla ještě horší. Bylo lepší neriskovat a kandidovat samostatně.

* Do sněmovny jste se před osmi lety nedostali, loni to bylo taktak – kam zmizeli vaši voliči?

Sněmovní volby nebyly úspěch, ztratili jsme necelý procentní bod, jiní však přes polovinu hlasů. Část voličů odešla, protože jsme byli s Babišem ve vládě, část zase proto, že jsme se proti němu vymezovali, a některým vadila spolupráce se STAN. Odešlo třiačtyřicet tisíc voličů, ale jiným stranám statisíce. Starší a penzisty odlákalo zřejmě hnutí ANO, to byla největší část, potom mnohem méně lidí odešlo třeba ke Starostům nebo Pirátům. Pozitivní však je, že nám přibývají mladí a vzdělaní voliči do pětatřiceti let.

* Chuť si můžete spravit na podzim v senátních volbách, lidovci jsou jedním z favoritů a mohli byste být nejsilnější frakcí. Jaký je váš cíl?

Senát po dvaceti letech může být pojistkou demokracie proti ústavním změnám a jeho vliv vzroste. Děláme vše pro to, abychom na podzim získali více než tři křesla senátorů, která obhajujeme.

* Kandidujete do Senátu v Náchodě. Proč, když první politická liga se hraje ve sněmovně?

Hodně jsem o tom přemýšlel a přišlo to tak nějak samo, obvod je v mém rodišti, jsem tam doma, žije zde moje rodina, takže se logicky nabízelo, koho nasadit. Jsem navíc přesvědčen, že pokud uspějeme v Senátu, posílí se tím i role lidovců ve sněmovně.

* Hlavním politickým kolbištěm je přesto sněmovna…

To bezpochyby, souvisí to i s tím, že se po volbách budu rozhodovat, zda budu pokračovat jako předseda KDU-ČSL.

* Nehraje v tom roli váš zdravotní stav?

Nebýt předsedou znamená samozřejmě menší vypětí. Hlavně jde o rodinu a impuls pro stranu, vždyť jsem předseda už osmý rok.

* Pokud se dostanete do Senátu a lidovci budou mít nejpočetnější klub, vystřídáte v jeho čele Milana Štěcha?

Podle tradice má nejpočetnější frakce nárok na křeslo předsedy. S tím do voleb nejdu, nováček by asi neměl být hned předsedou komory. Být druhým nejvyšším ústavním činitelem je významná funkce. Nicméně věřím, že bych se svými zkušenostmi místopředsedy vlády nebo sněmovny obstál. Mít nejsilnější klub je samozřejmě náš cíl, je před volbami, ale zatím je to vše pořád jen hypotéza – my bychom museli opravdu hodně uspět a socialisté zároveň hodně ztratit.

* Ještě ke spolupráci s ostatními stranami – lidovci navrhují třeba omezení otevírací doby obchodů nebo naposledy zákaz reklamy na finanční produkty. To vypadá, že máte blíže k levici.

My jsme sociálně-tržní strana, jako CDU v Německu, nacházíme průniky s levicí a pravicí. Křesťanští demokraté nejsou pravice, jsme středová strana.

* Dobře, ale mluvil jste o zásadách, a není zákaz reklamy na štíru třeba se svobodou slova?

Sociálně-tržní hospodářství má zasahovat jen tam, kde je to nezbytně nutné. Pokud máme milion lidí v exekuci a většinu z nich kvůli tomu, že si vzali podezřelé půjčky, musíme s tím něco dělat. Každopádně si myslíme, že nabízet lidem nevýhodné půjčky je špatná věc, stejně jako kouření – a reklama na tabák je také zakázaná.

* Obojí je legální zboží, ale stát zakazuje o něm informovat. To není útok na svobodu?

Může to ztížit přístup k produktům, které lidem prokazatelně škodí, v situaci, kdy není politická vůle je úplně zakázat. Ze stejného důvodu platí omezení prodeje alkoholu. Pokud bychom nechali všemu volný průběh, mohly by se nakonec povolit všechny drogy. Stejně tak přece není útok na svobodu, když zákon přikazuje maximální povolenou rychlost a nemůžete si svým autem jezdit, jak chcete.

* Ve sněmovně leží návrh, aby homosexuální páry mohly uzavírat manželství, naopak lidovci a další konzervativní poslanci navrhují manželství jako vztah mezi mužem a ženou chránit v ústavě. Není to zbytečné, když homosexuálové tvoří jen velmi malou část populace?

To, co navrhujeme, je už dávno v občanském zákoníku, jen to chceme potvrdit na ústavní úrovni. Přistoupily k tomu i některé evropské země, například Slovensko. Dnes totiž dochází k naprostému nepochopení rodinného práva. To nemá kodifikovat emoce a city, ale záležitosti celospolečenského významu. Manželství je historicky vztah muže a ženy. Jsou i jiné typy vztahů, ale nenazývejme je manželstvím.

* Ministerstvo spravedlnosti navrhuje, aby lidé již od dvanácti let věku mohli změnit své pohlaví. Stačit k tomu má jen papír od lékaře. Není váš záměr nakonec zbytečný, když si jeden ze stejnopohlavního páru skočí na úřad a papírově se přemění na ženu či muže a vystrojí pak svatbu?

Podle jistých teorií je pohlaví jen sociální konstrukt. Takže oba si teď klidně můžeme říct, že jsme ženy, a protože máme děti, chceme jít dříve do důchodu. Na druhou stranu mějme na paměti, že lidé, kteří mají problém se svou identitou, jsou ve svízelné situaci, jež je pro nás nepochopitelná. Pamatuji příběh vědce, který si změnil pohlaví, ale přišel tím o svou předchozí publikační činnost a své citace. Pomáhal jsem mu to pak vyřešit. Podobné věci je třeba dobře ošetřit v občanském zákoníku. Bohužel se z toho dělá ideologie a útočí se na věci ověřené generacemi. Jsem bytostně přesvědčen, že manželství je hodnota. Sklo je sklo, porcelán je porcelán. Můžeme si vodu nalít do hrnečku i skleničky, ale to neznamená, že jsou zaměnitelné.

* Rodina je podle mnohých v krizi, není důležitější ji podporovat nějak hmatatelně místo zapsání manželství do ústavy?

Je to symbolické, aby se věci nazývaly správnými jmény. Samozřejmě že se kvůli tomu nezačne rodit více dětí, ale to je jiná otázka. Neříkejme skleničce hrneček.

* Jednodušší změna pohlaví má být reakcí na nějaké evropské pravidlo. Je to fakt, nebo je to zase tradiční české nepochopení toho, co se v Bruselu dohodlo?

To je vždy tak, že koluje nějaký návrh, který se nakonec mnohokrát změní, ale je obecný a defi nuje nějaké obecné cíle. Jenže přijde do českého parlamentu, kde se pro jistotu přitvrdí, z možností se stanou povinnosti a úředníci na krajích, kteří to aplikují, záležitost pro jistotu interpretují také tím nejpřísnějším způsobem. Všichni se pak vymlouvají na evropské direktivy. Jenže tak to není, evropští úředníci jsou závislí na názoru politiků členských zemí.

* Tak proč je z každé evropské směrnice v Česku takový rámus?

Protože jsme deset let měli prezidenta, jenž razil politiku „vymysli si nepřítele, který neexistuje, abys ho mohl snadno porazit“. Celou dobu říkal, že největším nepřítelem Česka je EU. U nás je móda, že když se něco nepovede, může za to Brusel, když se něco podaří, i za pomoci evropských peněz, úspěch sklízí český politik. Je to národní sport.

* Podobně funguje i sudetská karta. Když Angela Merkelová řekla, že odsun se nedá ospravedlnit politicky ani morálně, čeští politici se mohli přetrhnout, kdo zareaguje ostřeji, zatímco jejich polské kolegy její slova nechala v klidu. Čím to je?

Zaprvé si měli přečíst celý proslov kancléřky Merkelové, za druhé česko-německou deklaraci, kterou mimo jiné podepsal Václav Klaus, a za třetí i komentář k ní. Navíc samozřejmě kancléřčin projev byl o něčem úplně jiném a cílený byl dovnitř Německa, což tady většina řečníků neřešila. Nepřekvapuje mě to.
* Český premiér nejel na minisummit o migraci, zatím není na evropské scéně moc aktivní. Nezdá se vám, že čeští politici na zahraniční i evropskou politiku rezignují?

Ne všichni. Angela Merkelová změnila názor na uprchlické kvóty i díky diskusím uvnitř Evropské lidové strany. Jezdím tam čtyři a půl roku jako předseda strany a bavíme se se všemi křesťanskodemokratickými politiky z členských zemí od šéfa Komise Junckera po Viktora Orbána z Maďarska. Debata je zajímavá, názory se střetávají, dvakrát jsem byl v Německu vysvětlovat náš postoj. Je to debata formální, ale i neformální. Jednal jsem na kancléřství ne jako člen vlády, ale jako předseda strany. Tím chci říct, že se nesmí vynechat žádná příležitost, kdy s těmito premiéry nebo ministry můžeme mluvit. Obzvlášť když našeho premiéra občas někam na neformální schůzky ani nepozvou.

* Evropští politici nechtějí s Babišem mluvit?

To víte, jsou ještě společnosti, kde nepřidá na důvěryhodnosti, že je někdo stíhán za činy, které OLAF považuje za podvod, nemá vládu s důvěrou, opírá se o komunisty nebo SPD a má škraloupy z minulosti.

***

Pavel Bělobrádek (41)

Vystudoval Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně a bezpečnostní a krizový management na CEVRO Institutu. V roce 2004 vstoupil do KDU-ČSL, v roce 2010 byl zvolen do funkce předsedy strany, před volbou uvedl, že má roztroušenou sklerózu, ale jeho stav už je deset let stabilizovaný. Od roku 2013 je poslancem a v letech 2013 až 2017 byl místopředsedou vlády pro vědu a výzkum. Je ženatý, má syna Josefa a dcery Anežku a Marušku.