KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2018 Na 100 bytů postavených soukromníky jich musíme mít 15 pro mladé, seniory nebo handicapované, říká n
Zpět

Na 100 bytů postavených soukromníky jich musíme mít 15 pro mladé, seniory nebo handicapované, říká náměstek brněnského primátora

Přidáno 19. 7. 2018
Ilustrační foto
Hospodářské noviny

Brno podniká první kroky proti nedostupnosti bydlení. Jeho obyvatelé se kvůli nedostatečné nabídce na realitním trhu potýkají s prudkým růstem prodejních cen bytů, který způsobuje i zdražení nájemného. Své udělala také přísnější pravidla na poskytování hypoték, kterými Česká národní banka reaguje na vysoký počet hypotečních úvěrů.

Zastupitelé moravské metropole mají obavy, že postupem času dosáhnou na vlastní bydlení v centru pouze bohatí. Rozhodli se proto najít jiné formy bydlení pro domácnosti se středními a nízkými příjmy. Přestože není Brno zdaleka jediné české město, které hledá cestu z bytové krize, dostalo se se svými plány zatím nejdál.

Brněnští zastupitelé minulý měsíc schválili novou strategii bydlení do roku 2030. Chtějí ročně postavit alespoň 225 městských bytů, které rozdělí mezi mladé páry, důchodce, seniory, vybrané zaměstnance a lidi v bytové nouzi.


Podle Petra Hladíka, prvního náměstka primátora města Brna (KDU-ČSL), který za oblast bytové politiky odpovídá, ročně o městský byt požádá asi 7 tisíc Brňanů, kteří splňují potřebná kritéria, aby jim byl byt přidělen. Město však vlastní jenom asi 30 tisíc bytů, na většinu žadatelů se tedy nedostane a čekají, až se nějaké bydlení uvolní.

HN: Proč se město rozhodlo do výstavby nových bytů výrazněji zasáhnout?

Hlavní cíl je zajistit dostupné bydlení pro všechny příjmové skupiny obyvatel. Druhý, s tím související, je, aby nám lidé neutíkali mimo město. Ještě v roce 2010 tady bylo možné koupit normální byt 3+1 v paneláku, ač třeba nespravený, zhruba za dva miliony korun. Dnes ten samý byt koupíte za čtyři miliony. Samozřejmě to neplatí ve všech případech, záleží na lokalitě, ale tohle je reálný příklad z Lesné, kde jsem já sám byt hledal. Vím, za co se tehdy dalo koupit a za co bych dnes prodal.

Je to velká částka a lidé na to přestávají mít. Hledají proto bydlení v okruhu asi 50 kilometrů kolem Brna, kde jsou byty levnější. Výsledkem je, že dnes do Brna jezdí více jak 100 tisíc lidí každý den za prací a do školy. Neříkám, že to je jediný důvod, ale je to jeden z aspektů, proč je Brno tak ucpané. My potřebujeme, aby lidé žili přímo ve městě, kde mají pracovní příležitosti.

HN: Česká města vlastní obecně málo bytů, protože o většinu z nich přišla během privatizace. Jak velký je brněnský bytový fond?

Už v roce 1990 politická reprezentace řekla, že se zhruba polovina bytového fondu města prodá a ta druhá se zachová a opraví z prodejů. Cíl se podařilo udržet, dnes tedy město vlastní asi 30 tisíc bytů, které tvoří 15 procent celkového bytového fondu Brna, což je největší podíl v Česku. Letos dokončujeme poslední prodeje a nepředpokládáme, že by se v příštím volebním období ještě něco prodávalo, ten poměr si chceme udržet.

HN: Jak to uděláte?

Chtěli bychom jednat s investory, abychom získali podíly v soukromých projektech. Určité procento bytových jednotek bychom odkupovali a použili je na dostupné byty, které rozdělíme mezi čtyři cílové skupiny – startovací byty pro mladé, seniory, handicapované a jako sociální bydlení pro lidi v bytové nouzi. Pro obyvatele, kteří si mohou dovolit vlastní bydlení, ale nedosáhnou na hypotéku, postavíme družstevní byty.

Zjednodušeně řečeno: Na každých 100 bytů postavených soukromým sektorem musí město postavit 15 bytů. Chceme kolaudovat alespoň 1500 bytů ročně, každý rok by tedy mělo přibýt 225 městských bytů.

HN: Jak velká je po dostupném bydlení v Brně poptávka?

Ročně dostaneme asi sedm tisíc žádostí o městský byt od lidí, kteří splňují kritéria a mají na bydlení od města nárok. Co se týká například seniorů, máme v pořadníku asi 500 čekajících žadatelů o byt. V případě handicapovaných je to přes 100. Většinou jde o svobodné lidi v produktivním věku nebo o rodiny, kde je postižené dítě a jeden z rodiny musí být pečující osobou. Nemůže tedy chodit do zaměstnání. Logicky má taková rodina menší příjem a potřebuje byt, který je bezbariérově uzpůsobený a za levnější nájem.

HN: Proč by měli soukromí investoři na projektu s městem spolupracovat, když dnes mohou byty bez problémů prodat za tržní cenu?

Vybudujeme developerům a soukromým investorům páteřní technickou infrastrukturu, aby mohli stavět v nových lokalitách. Ročně do toho budeme investovat 300 milionů korun. Dnes si ji musí stavět investoři sami, což projekty v rozvojových oblastech výrazně prodražuje, protože nestačí vybudovat pouze přípojku, ale třeba i dlouhou plynovou či elektrickou síť.

Další motivací je, že jsme jedno město. Má-li Brno dlouhodobě fungovat jako celek, tak potřebuje například zdravotní sestry, pracovníky sociálních služeb nebo městské strážníky. Pokud tito lidé nebudou ve městě žít, protože kvůli svým příjmům nemají na bydlení, a postupem času přestanou do Brna za prací třeba i dojíždět, budou mít soukromí investoři problém.

HN: Vybraným profesím, které potřebujete udržet v centru města, také pomůžete k bydlení?

Ano, dnes jdeme cestou sdíleného bydlení zdravotních sester, kterých nám v Brně chybí asi 150. Snažíme se je tedy do města nalákat z jiných regionů, ze Slovenska nebo z Ukrajiny. Máme pro ně zatím připraveno osm bytů v centru města, kde má každá vlastní pokoj, společnou kuchyň a sociálku. Zároveň tím řešíme problém města, které v centru vlastní velké byty a neumí do nich najít nájemníky, protože normální rodina je neuplatí.

HN: Stavět 225 městských bytů každý rok se jeví jako velká ambice. Máte už dnes nějaké projekty rozjednané?

Aktuálně máme rozjetých 25 projektů, které jsou v různé fázi realizace. Například v domech na Vojtové a Francouzské ulici vznikne přes 100 nových bytových jednotek, půjde výhradně o městské bydlení. Další projekty jsou menší. Všude zároveň stavíme i nebytové prostory, kam umístíme například poštu nebo knihovnu podle toho, co lidé v daném místě potřebují. Investice se nám tak rychleji vrátí. Hodně udělají také rekonstrukce. Město dnes vlastní asi 700 bytů, které jsou neobyvatelné, chceme je opravit a pronajmout.

HN: Je prakticky možné plán výstavby nových bytů dodržet?

Je pravda, že jde o ideální cílový stav. Město je ale v dobré kondici. Díky tomu, že peníze z privatizace a z nájmů nikdy nedávalo jinam než zpátky do bytového fondu nebo do nové výstavby, máme na tyto investice připraveno asi 1,5 miliardy korun. Víme, že každý rok vybereme další dvě miliardy na nájemném. Můžeme si to tedy dovolit.

HN: Má ale město dostatek pozemků?

Nejsme výrazný hráč ve vlastnictví pozemků, ale máme několik desítek hektarů, kde je dnes podle územního plánu možné stavět. Navíc je tady spousta brownfieldů, které nepatří developerům, například kolem Svitavy. Pozemky jsou často majetkově roztříštěné. Město je proto bude vykupovat a scelovat. Během příštího roku začneme jednat s jejich majiteli. U některých lokalit ale potřebujeme nový územní plán, to je v celé skládačce o bydlení v Brně velmi zásadní kousek.

HN: Nový územní plán už ale slibuje zastupitelstvo roky. Jak to vypadá s jeho přípravou dnes?

Je to špatné. Za čtyři roky jsme se neposunuli. Promarnili jsme je různými diskusemi o balících změn. Doufám, že nový územní plán schválí nová politická reprezentace na konci příštího volebního období, tedy v roce 2022. Podaří se to ale jedině za předpokladu, že vedení města bude chtít plán opravdu prosadit a potáhne za jeden provaz.

HN: Podaří se brněnskou strategii pro bydlení zrealizovat i bez nového územního plánu?

Těžko. Možná v někdy v roce 2064.

HN: Kolik bytů město postaví na těch nově vykoupených pozemcích?

To dnes neumím říct. Například v jižním centru vlastní město už dnes asi polovinu pozemků, na kterých by bylo možné postavit stovky bytů. Je ale otázka, kdy a jak se toto území začne rozvíjet. Máme dvě možnosti – buď budeme na vlastních pozemcích stavět sami jako město, nebo je nabídneme bytovým družstvům.

HN: Výstavbu nových bytů často komplikuje zdlouhavý legislativní proces. Může v této věci město něco udělat, aby výstavbu urychlilo?

Jsme v naprosto stejné situaci jako ostatní investoři – byť jsme město a sídlíme ve stejných budovách, tak vůči stavebnímu úřadu a odboru územního plánování máme stejné postavení. Musíme také povinně získat souhlas, jehož vyřízení u některých projektů trvá pět až sedm let. Projekty mohou například blokovat připomínky zájmových skupin nebo i postoj městských částí.

HN: Pokud chcete bytovou strategii dodržet, jak zajistíte, aby takové problémy plánované projekty neblokovaly?

Cílem je, aby nastal mezi městem a městskou částí soulad. Děláme kvůli tomu architektonické soutěže o podobu toho, jak má výstavba vypadat. Diskutujeme, jaké služby by obyvatelé v dané lokalitě uvítali. Musíme s nimi o projektu jednat.

HN: Podobný vyjednávací přístup jste zvolili i v případě přesunu hlavního nádraží. Výstavba se tak donekonečna odkládala…

Situace je to obdobná. Je ale nutné vést diskusi, věci přizpůsobovat prostředí a shodnout se s městskou částí. Potom je ale odpovědností a věcí městských orgánů, které zastupují všechny obyvatele města Brna, aby dokázaly rozhodnout. Toho se nezříkáme.

HN: Špatná dostupnost bydlení se netýká jenom Brna. Co by podle Vás pomohlo městům situaci změnit?

Výrazně by nám pomohlo, kdyby český stát označil dostupnost bydlení za aktuální problém a začal ho aktivně řešit. Podle rozpočtu na letošní rok bude Česká republika například investovat 27 milionů korun do fotovoltaiky a lehkých zdrojů, do bydlení pouze 100 milionů korun. Neříkám, že bychom neměli podporovat obnovitelné zdroje energie, ale myslím si, že ceny bydlení tíží naši zemi více. Potřebujeme, aby vláda řekla: pojďme podpořit města a dát jim peníze na výstavbu nájemního bydlení, nebo aby podpořila bytová družstva nějakou formou dotačního titulu. Města by měla také dostat mnohem větší kompetence.

HN: Jaké kompetence máte na mysli?

Abychom se mohli o obyvatele postarat. Proč má úřad práce vyplácet sociální dávky a dávky na bydlení, když bytovou situaci řeší město? Je tady velká roztříštěnost. Domnívám se, že bychom měli přejít do modelu podobného první republice, kdy každé město mělo vlastní sirotčinec, chudobinec i sociální byty. Města se tak mohla starat o nemajetné lidi, kteří potřebovali zajistit například bydlení.

Více ZDE


kategorie Z médií