KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2018 Jakého předsedu Senátu?
Zpět

Jakého předsedu Senátu?

Přidáno 13. 11. 2018
Ilustrační foto
komentář Petra Pitharta

Mezi zakládající ideje Senátu patřila představa, že Senát bude garantem zahraniční politiky státu. Když už jsme se nechali inspirovat americkým způsobem postupného obměňování senátorek a senátorů, mysleli jsme také na tuto dobrou americkou tradici - senát tam bdí nad zahraniční politikou, dokonce schvaluje velvyslance! 

Podle toho jsme v prvních letech vybírali i předsedy Výboru pro zahraniční politiku a bezpečnost. Byli jím kupříkladu kolegové Michael Žantovský, mnohonásobný velvyslanec na nejdůležitějších postech, Josef Jařab, rektor Středoevropské univerzity, Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg (oba ministři zahraničí)… Pak nějak zdroje vyschly a předsedou tohoto výboru byl jednou závodník – cyklista. Prý ledacos v šatnách pochytil z jiných jazyků.
Ale prvním hráčem na zahraničních cestách a při návštěvách je předseda Senátu. Je něco jako libero na hřišti zahraniční politiky. Libero v tom smyslu, že vždy dostane slovo, když si o něj řekne, v domácích i cizích médiích. Není přivázán provázkem k vládě, je volnější, může být iniciativnější: to on má poslední slovo, když se vybírají cíle zahraničních cest, on sestavuje delegace. On přijímá návštěvy ze světa a jedná s nimi. On určuje agendu (o čem se bude mluvit a jak dlouho), on má za úkol získat si cizí státníky a politiky i k jiným než jen protokolárně chladným kontaktům.  Měl by se umět s těmi, kteří jsou pro nás důležití, i trochu (nu, ano) skamarádit! Musí umět aspoň jednu řeč, raději dvě. Rozhovory přes tlumočníky jsou při jednání povinností, ale rozhovory u stolu, na kterém je společné jídlo, nebo rozhovory ve dvou se sklenkou vína, jsou mnohdy důležitější.
Také si myslím, že předseda Senátu by dnes měl být výrazně prounijní – nemyslím tím loajální k současnému Bruselu, myslím iniciativní - kritický, nejen kroutit hlavou, že ne, ale přicházet s nápady, umět prosadit dobrou věc, tj. hlavně umět si nacházet spojence. Vyjednávat s nimi při jednáních i na chodbách! Čeština k tomu nestačí.
Svítá: snad konečně budeme mít i českou zahraniční politiku – po letech! Nový sociálnědemokratický ministr není papoušek, mluví vlastní řeči, vypadá to, že bude mít i vlastní hlavu. Skvělé! Potřeboval by parťáka, šikovného předsedu Senátu, který je už dnes ve světě doma a za kterým je mezinárodní zkušenost. Otrkanost: ano, bude muset i sám trkat. Zasloužíme si dnes lepší místo i pověst ve světě. Jak znám, ale už i neznám senátory a senátorky, vyberou toho nejlepšího.
Přinejhorším potřebujeme takového předsedu Senátu, který nám aspoň nebude dělat ostudu. Přinejlepším toho, který nám znovu získá dobrou pověst inteligentního, nápaditého a pracovitého národa – vždyť tu jsme ještě nedávno měli!
 
Petr Pithart, bývalý předseda vlády a předseda Senátu


kategorie Z médií