Podle toho jsme v prvních letech vybírali i předsedy Výboru pro zahraniční politiku a bezpečnost. Byli jím kupříkladu kolegové Michael Žantovský, mnohonásobný velvyslanec na nejdůležitějších postech, Josef Jařab, rektor Středoevropské univerzity, Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg (oba ministři zahraničí)… Pak nějak zdroje vyschly a předsedou tohoto výboru byl jednou závodník – cyklista. Prý ledacos v šatnách pochytil z jiných jazyků.
Ale prvním hráčem na zahraničních cestách a při návštěvách je předseda Senátu. Je něco jako libero na hřišti zahraniční politiky. Libero v tom smyslu, že vždy dostane slovo, když si o něj řekne, v domácích i cizích médiích. Není přivázán provázkem k vládě, je volnější, může být iniciativnější: to on má poslední slovo, když se vybírají cíle zahraničních cest, on sestavuje delegace. On přijímá návštěvy ze světa a jedná s nimi. On určuje agendu (o čem se bude mluvit a jak dlouho), on má za úkol získat si cizí státníky a politiky i k jiným než jen protokolárně chladným kontaktům.  Měl by se umět s těmi, kteří jsou pro nás důležití, i trochu (nu, ano) skamarádit! Musí umět aspoň jednu řeč, raději dvě. Rozhovory přes tlumočníky jsou při jednání povinností, ale rozhovory u stolu, na kterém je společné jídlo, nebo rozhovory ve dvou se sklenkou vína, jsou mnohdy důležitější.
Také si myslím, že předseda Senátu by dnes měl být výrazně prounijní – nemyslím tím loajální k současnému Bruselu, myslím iniciativní - kritický, nejen kroutit hlavou, že ne, ale přicházet s nápady, umět prosadit dobrou věc, tj. hlavně umět si nacházet spojence. Vyjednávat s nimi při jednáních i na chodbách! Čeština k tomu nestačí.
Svítá: snad konečně budeme mít i českou zahraniční politiku – po letech! Nový sociálnědemokratický ministr není papoušek, mluví vlastní řeči, vypadá to, že bude mít i vlastní hlavu. Skvělé! Potřeboval by parťáka, šikovného předsedu Senátu, který je už dnes ve světě doma a za kterým je mezinárodní zkušenost. Otrkanost: ano, bude muset i sám trkat. Zasloužíme si dnes lepší místo i pověst ve světě. Jak znám, ale už i neznám senátory a senátorky, vyberou toho nejlepšího.
Přinejhorším potřebujeme takového předsedu Senátu, který nám aspoň nebude dělat ostudu. Přinejlepším toho, který nám znovu získá dobrou pověst inteligentního, nápaditého a pracovitého národa – vždyť tu jsme ještě nedávno měli!
 
Petr Pithart, bývalý předseda vlády a předseda Senátu