Pavel Tigrid, narozený jako Pavel Schönfeld (27. 10. 1917 Praha  – 31. 8. 2003 Héricy, Seine-et-Marne, Francie), byl významný český spisovatel, publicista a politik. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky Tigridu coby vzpomínku na oblíbené hodiny zeměpisu a dějepisu na základní škole v Semilech.

Pavel Tigrid emigroval poprvé v roce 1939, přes Německo a Francii do Anglie. Za druhé světové války působil v Londýně. Podílel se na exilovém vysílání rádia BBC a úzce spolupracoval s předsedou exilové vlády Msgre. Janem Šrámkem, pod jehož vlivem konvertoval ke katolické víře. V červnu 1945 se z Londýna vrátil do ČSR, kde se v roce 1947oženil s Ivanou Myškovou. Jako šéfredaktor časopisu Obzory byl známý svými kritickými, ostře protikomunistickými postoji; zde se jako jeden z prvních ostře postavil proti krutému zacházení s Němci. Díky možnosti zřídit pro lidovce druhé periodikum založil též časopis Vývoj.

Po odchodu do mnichovské emigrace byl v roce 1951 pověřen vedením rozhlasu Svobodná Evropa . V prvních letech emigrace žili Tigridovi v Německu. Tigrid se živil jako nezávislý novinář, psal do Neue Zürcher Zeitung a do Irish Times. Cestoval také mezi Londýnem a Paříží, spoluzakládal exulantské spolky, snažil se zlepšit podmínky v uprchlických táborech v Německu, kam se Češi po útěku uchylovali.

Roku 1952 odešel s manželkou do USA, kde se živil jako číšník, stejně jako za války v Londýně. V roce 1956 v reakci na maďarské události začal vydávat čtvrtletník Svědectví, s jehož redakcí, ženou i dětmi přesídlil roku 1960 do Paříže; zde se také poprvé setkává s Václavem Havlem. Dlouhodobě spolupracoval i s vedoucím sekce českého vysílání BBC v Londýně Zdeňkem Mastníkem a jeho knihkupectvím. Podíleli se též na tajném Marshallově plánu, který probíhal v režimu nejpřísnějšího utajení. Představiteli KSČ byl považován za nejnebezpečnějšího představitele exilového protikomunistického odboje. Ve vysílání Svobodné Evropy se věnoval různým publicistickým žánrům, projevům, komentářům k dobovému tisku a k dobovým událostem - například procesu s Rudolfem Slánským či Miladou Horákovou.

Po Sametové revoluci působil v ČR jako spolupracovník prezidenta Václava Havla, na jehož pozvání se vrátil do Československa 28. prosince 1989, a od 19. ledna 1994 do 4. července 1996 pracoval jako ministr kultury první Klausovy vlády, jmenovaný za KDU-ČSL.

Daniel Herman: „Měl jsem tu čest se s Pavlem Tigridem osobně znát a musím říci, že patřil mezi ty nejkultivovanější osobnosti, se kterými jsem měl možnost kdy hovořit. Byl to člověk, který onu západní kultivovanost přinesl do porevoluční atmosféry Československa a později České republiky. Dokázal snoubit vysokou míru profesionality, osobní noblesy a morální vyspělosti. Je to přesně ta osobnost, které nám v současné době tolik schází, a já se s hlubokou úctou skláním před jeho památkou.“

Až do konce svého života byl spolupracovníkem Svobodné Evropy, odkud ostře vystupoval proti totalitní zvůli komunistického režimu s typickým vtipem a sarkasmem. V roce 2003 se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a přestal brát životně důležité léky. Zemřel 31. srpna 2003 ve francouzském Héricy, Seine-et-Marne.

Jeho žena Ivana ho přežila téměř o 5 let, zemřela 27. června 2008 ve věku 82 let.

Simona Cigánková, tisková mluvčí MK