* Paní místopředsedkyně, proč Česká republika potřebuje Senát?

Dvojkomorový parlament je významný pro zachování naší křehké demokracie. U některých postkomunistických sousedů, kteří Senát nemají, vidíme, že chybí. Při přípravě některých zákonů, které se týkají více resortů, by Senát mohl být místem, kde o zákonu bude probíhat debata ještě předtím, než se začne vytvářet jeho písemná podoba. Jako příklad může sloužit zákon o sociálním bydlení (dnes o dostupném bydlení), kdy jsme v počáteční fázi v Senátu diskutovali s nejrůznějšími odborníky, a vznikla tak koncepce sociálního bydlení. Bohužel se domnívám, že samotný zákon se do konce volebního období již nepodaří schválit. Význam Senátu je také v tom, že jsou do něj zvoleny nejrůznější osobnosti, které často jednají podle svého přesvědčení, bez ohledu na politické kabáty.

* Co je pro vás v pracovním životě důležité?

Mám štěstí v tom, že nejsem členkou žádné politické strany a také jsem o tom nikdy neuvažovala, a to ani na začátku své pracovní dráhy. Stala jsem se ředitelkou školy pro těžce handicapované děti (letos je to už 25 let – pozn. redakce). Vztah s těmito dětmi mi dal sílu jim pomáhat a setkání s jejich rodiči v roce 1992 pro mě bylo osudové. Život mezi handicapovanými dětmi mne utvrdil v tom, že za dary, které zdravý člověk dostává, by měl společnosti něco dávat. Třeba talent, kterým je někdo obdařen, by neměl využívat jen ke svému prospěchu. Při své práci ve škole jsem si prošla nelehkou cestou systémem, který byl nastaven pouze na státní školství, který mne zocelil, a to mi pomáhá hledat nové cesty a kvalitu. Byla to současně výborná příprava na politiku, protože když člověk něco mění ve svém okolí a ovlivňuje lidi, ve valné většině není přijímán pozitivně. Protlačit změny je velmi náročné. Když chcete prosadit nové věci, a to i na nižších úrovních, nestačí vám jen jeden pokus. Práce s handicapovanými mě naučila dotahovat věci do konce, a tak se mi i podařilo dostat sochu sv. Anežky České do Vatikánu – proti všem (smích).

* Jak to celé vzniklo?

Znám se s ředitelem kamenosochařské školy, kde studenti sochu Anežky vytvořili. Jedna socha se tak dostala i do Senátu. V době 25. výročí blahořečení Anežky České přijel z Říma kardinál Pietro Parolin. K tomuto jednání jsem byla také pozvána, a tak jsem pokorně přemýšlela o tom, co si s ním budu povídat. Nakonec jsem mluvila o tom, že Anežka Česká byla přemyslovská královna, která se dobrovolně vzdala trůnu, aby sloužila svým sestrám a bratřím. Panu kardinálovi jsem řekla, že bychom měli rádi sochu Anežky ve svatopetrském chráPři mu v Římě. Další okolnosti, jako bylo dvacáté výročí spolupráce Česka a Vatikánu, ale i velké úsilí velvyslance Pavla Vošalíka, přispěly k tomu, že se socha Anežky do Říma dostala. Stojí tam v oddělení mezi evropskými světci. Se sochou jsme do Říma jeli s lidmi, kteří v Anežčině duchu pracují, s neziskovkami, zástupci státu, církve, handicapovanými a lidmi, kteří o ně pečují. Samozřejmě také se studenty z kamenosochařské školy, kteří sochu vytvořili, i s jejich ředitelem a se sponzorem. U papeže Františka jsme se zúčastnili mimořádné audience. Byl to neuvěřitelný zážitek, papež ke všem dospělým i dětem osobně přišel a pohovořil s nimi. Byli jsme velmi hrdí, když zazněla česká hymna, zazpívaná pěveckými sbory z Pardubic, a také když byla socha instalována do svatopetrské katedrály.

* Bylo by vhodné posílit pravomoci Senátu?

Sama žiji v představách spravedlivého světa, kde všechno funguje. Nicméně v realitě se stává, že zákon dostane dvojí veto (Senátu a prezidenta republiky), a přesto je toto veto v Poslanecké sněmovně znovu přehlasováno. Myslím, že v takovém případě by stálo za to takovému zákonu dát určitý delší čas k projednání, i když jsem si dobře vědoma, že shoda v tom není v současnosti reálná. Senát by mohl mít pravomoc při jmenování členů mediálních rad (Rady pro rozhlasové a televizní vysílání). Dobrým důvodem, proč mohou senátoři kvalitně posoudit některé návrhy, je i jejich životní zkušenost a zralost.

* Může Senát pomoci kultivovat českou politiku?

Ano, slušnost, kterou prosazuji, zvítězila nad hrubostí, která se nezřídka v politice prosazuje. Právě to, že mě lidé v mém volebním okrsku zvolili již podruhé – tentokrát už jako političku – je pro mě obrovskou motivací pro ně pracovat dál a současně si užívat přímou komunikaci se svými voliči, která je pro mě zpětnou vazbou.

* Paní senátorko, co pro vás znamená pojem vlast?

Je to místo, kam patřím a kde se mi velmi dobře žije. Navzdory nespokojenostem, které vnímáme, si myslím, že jsme generace, která se má nadstandardně dobře, žijeme v blahobytu. Současně žijeme v přívětivém klimatu, kde se zatím stále ještě střídá čtvero ročních období, takže si užívám mírné dny na jaře a na podzim, kdy není příliš velké vedro. Bytostně se cítím být Češkou a jsem hrdá na svůj národ a jeho historii. Z pozice politika si dovolím říct odvážná slova: Vrcholový politik by měl být ochoten za svou vlast položit život. Naši předci to běžně dělali a my dnes hodnoty překrucujeme a znevažujeme. Musíme vstřebat svou minulost a s vědomím hrdosti na svůj národ a svou zemi se tak i jako politici musíme chovat. I když jsem sama člověk otevřený světu, jsem šťastná, že mám svou rodinu v Čechách nablízku, že se mohu kdykoli vidět se svými dětmi i vnoučaty.