„Pokud to trochu zjednoduším, tak tato úprava se zastavila někde u satelitního a kabelového vysílání kolem roku 2001 a podstatné koncepční změny ji teprve čekají,“ říká v rozhovoru český europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL), který v Evropském parlamentu vede právní výbor JURI. V něm se nyní zmiňovaná reforma nachází. Podle Svobody, kterého bruselské servery pravidelně řadí mezi nejvlivnější europoslance, si tam ještě nějakou dobu pobude. O nové podobě autorského práva EU se totiž svádí bitvy – jedním z velkých témat je například přebírání zpráv nebo jejich části agregátory zpráv, jako je například Google News. V jaké fázi se rozhovory nacházejí? O čem dalším se vedou spory? A kdy nová reforma vstoupí v platnost a co konkrétně přinese?

Evropská komise představila v loňském roce reformu autorského práva v EU, která má reagovat na měnící se digitální prostředí a má zpřesnit pravidla pro všechny hráče na internetu. V jaké fázi se diskuse o ní nachází v Evropském parlamentu, který se na tvorbě nové legislativy spolu se členskými státy EU také podílí?

V Evropském parlamentu čelíme trochu obtížné situaci. Reforma se nyní nachází v právním výboru JURI. Původní zpravodajka (zodpovědná za vypracování zprávy k návrhu; pozn. redakce) byla zvolena do národního parlamentu na Maltě, a práci proto předala novému zpravodajovi, který se s ní nyní seznamuje. V době, kdy zpravodajka odcházela, bylo navíc podáno téměř tisíc pozměňovacích návrhů, což je opravdu velký počet.

Domluvit se na nějakém kompromisu bude tedy zřejmě velmi obtížné…

Reforma je velmi komplikovaná a problém představuje už jen to, aby se našla shoda uvnitř jednotlivých politických skupin. Já vidím rozštěpenost i uvnitř své frakce, kterou je Evropská lidová strana (EPP). Poslanci, kteří v ní zasedají, pocházejí z různých států, a jejich zájmy se tedy různí. To rozštěpení je tak spíše z důvodů linie těchto zájmů, než kvůli nějaké ideologii.

Co představuje největší štěpnou linii?

Jednou z navrhovaných změn, na kterou existují různé pohledy, je ustavení nového příbuzného práva k právu autorskému pro vydavatele. Například česká pozice je tady spíše rezervovaná, zatímco německá pozice to silně podporuje. Nesouvisí to s ničím jiným než s tím, že v Německu jsou silné vydavatelské domy, zatímco u nás tomu tak není.

Můžete být konkrétnější?

Příkladem jsou agregátory zpráv, jako je třeba Google News. Celá reforma je o pozvednutí stávajícího evropského autorského práva na digitální úroveň 21. století a jsou tu různé názory na to, do jaké míry můžete v digitálním prostředí přebírat zpravodajské zprávy nebo jejich části a požadovat za to úplatu. V tomto zatím hledáme kompromis a poněkud to trvá.

O co přesně jde?

Ustavit nové právo je samo o sobě velmi vážná záležitost. Řešení, která by mohla splnit stejný účel, tedy aniž by se muselo nutně zakládat nové právo, se nabízí celá řada. Bývalá zpravodajka třeba navrhovala, aby se do autorského práva zavedla určitá fikce. Ta by znamenala, že vydavatel zastupuje pro účely dalšího užití zpráv, například pro zmiňované Google News, autory článků, které se objevují v jeho časopisech nebo novinách. Tato fikce je tedy něco, co je určitě slabší povahy, než je zavedení nového příbuzného práva, ale účel, pro který jej vydavatelé potřebují, to plní.

Vy s tím tedy souhlasíte?

I já mám určité obavy, zda založení nového práva není už příliš.

O jakých dalších bodech připravované reformy se nyní v Evropském parlamentu jedná a je v nich tento moment obtížné nalézt kompromis?

K základním bitevním polím, kde se vedou největší diskuse, patří rozhodně výjimka z autorského práva pro tzv. text and data mining v oblasti vědy a výzkumu. Nejde o to, že by se nechtělo podporovat vědu a výzkum touto cestou, ale je potřeba si zároveň ohlídat hranici mezi čistě vědou a výzkumem a byznysem. Jde tedy o to, zda výjimka má platit čistě pro výzkumné účely bez jejich materiálního zhodnocování.

Najít rozumnou hranici veřejného zájmu, který by zdůvodňoval zavedení takové výjimky, je ale časové náročné. Promlouvají tu do toho opět vydavatelé, kterým samozřejmě záleží na tom, aby texty, které oni zveřejní a investují do nich, nebyly komerčně využívány, aniž by tyto vydavatelské domy z toho měly přiměřený prospěch.

Pokud se vrátíme k reformě autorského práva v EU obecně – je taková reforma vůbec potřeba?

Rozhodně, reforma je zapotřebí. Pokud to trochu zjednoduším, tak evropská úprava autorského práva se zastavila někde u satelitního a kabelového vysílání kolem roku 2001 a podstatné koncepční změny ji teprve čekají. Digitální sdílení a užití děl je něco, na co evropská úroveň autorského práva zatím není úplně nastavená. Musíme chápat, že doba se změnila. Tyto změny neděláme jen proto, že je Komise navrhuje. Například streamování je už pro hudební průmysl výdělečné, a celá debata se tak posunula jinam.

Vidíte přidanou hodnotu v tom, že se přijme celoevropské řešení?

Určitě. Autorské právo je ovládáno principem teritoriality, která říká, že každý stát má své autorské právo. V digitálním světě se nám vše globalizuje a chce-li Evropa být silným hráčem, tak musí dosáhnout toho, že bude její trh i na úrovni těchto služeb co možná nejvíce propojený. Je také důležité, aby lidé měli právní jistotu, že pokud sdílejí nějaké autorské dílo v jednom členském státu EU, tak neporušují právo v jiné členské zemi.

Považujete návrh, který představila Evropská komise a o kterém se nyní jedná v Evropském parlamentu, v kontextu toho, o čem mluvíme, za dostatečný?

Komise přišla s tím, co je nejnaléhavější. Jsou tu samozřejmě další věci, které se budou řešit později. To se týká například lepší společné právní úpravy pro vymáhání autorského práva. Jsou tu ale také oblasti, kde je neshoda tak evidentní, že si Komise netroufla nic ani navrhnout.

Co máte na mysli?

Například tzv. svoboda panoramatu (povoluje fotografovat nebo natáčet například budovy nebo další autorská díla, která jsou veřejně přístupná, a následně je zveřejnit; pozn. redakce). Na půdě výboru JURI se v roce 2015 odehrála poměrně dramatická diskuse, jejímž výsledkem bylo, že Komise raději tuto oblast ve svém návrhu opomenula.

Zvládne se legislativní proces dokončit ještě za mandátu této Komise, který vyprší v roce 2019, a stávajícího složení Evropského parlamentu, tedy před evropskými volbami na jaře stejného roku?

Zdá se, že v našem výboru nedojde k hlasování dříve než v lednu příštího roku. Od toho se pak odvíjí i termín, kdy se návrh dostane na plenární zasedání. Mám ale naději, že by se to stihnout mělo, protože těch otázek, které je třeba vyřešit urgentně, je poměrně dost.