Letošní „osudovost“ je však při inflaci tohoto pojmu přece jen něčím odlišná. Za čtyři roky prošla Evropa i Česká republika výraznou změnou. V roce 2015 byla nějakou dobu v popředí zájmu řecká dluhová krize, aby ji od léta vystřídala migrační tématika, která už zastínila všechna ostatní témata. Naopak migrace a obavy z kulturních dopadů, propojila jak otázky sociálně-ekonomické s těmi kulturními. Charakteristickým rysem dnešní doby je současně nestálost voličských nálad a velká nespokojenost s dnešním stavem, a to jak vpravo, tak vlevo. Příznivce obou protilehlých pólů propojuje velká naštvanost a nespokojenost jak s politikou, tak se svým životem. Nepříliš odpovědní politici s chutí surfují v našem stále složitějším světě na nejistotě obavách, které panují z dalšího vývoje, a hrají si s rozdmýcháváním emocí, nikoli s hledáním rozumných řešení. V éře internetové komunikace je navíc náchylnost kývnout na manipulace mnohem větší než kdy dřív. Na internetu se nevedou příliš sofistikované debaty, ale diskutanti se spíše obalují bublinou a sdílejí emotivní názory se stejně naladěnými souvěrci. Tato nová virtuální realita je velkou zatěžkávací zkoušku nejen pro občany, ale pro fungování demokracie jako takové.

Demokratické principy jsou oslabovány také faktem, že rychle postupuje i eroze politických stran jako místa, kde se skutečně tříbí názory a nikoli jen jako jednorázových podnikatelských projektů. Tradiční politické strany si ovšem nedůvěryhodnost zavinily často neprůhlednými politickými manévry, které svědčily spíše o korupčnosti a zvládnutí účelové technologie moci, než o snahu hledat řešení společenských problémů.

Zajímavý příběh v rámci tradičních politických stran nabízí KDU-ČSL, která v českých zemích působí už skoro sto let. Strana už prošla v posledních letech mnoha peripetiemi a na tři roky opustila Poslaneckou sněmovnu. Po výměně vedení se však podařilo stranu stabilizovat a ve volbách v roce 2013 se znovu do poslaneckých lavic zástupci KDU-ČSL znovu vrátili. Za tuto dobu se také daří měnit její obraz jako konfesní strany. V jejich řadách jsou propojeny různé názory, které se však doplňují. Jsou zde politici, orientovaní výrazně na sociální témata, na otázky evropské bezpečnosti, nebo na problematiku rodinných hodnot a konzervativního diskursu o aktuálních otázkách genderu. Pavel Bělobrádek jako vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace prolomil také tradiční lidovecké resorty. Ve vládní pozici se navíc snažil vytvořit co nejlepší podmínky pro to, aby se zvýšila podpora vědy a výzkumu a Česká republika se tak mohla dobře připravit jak na výzvy, které plynou z technologického rozvoje, tak i na ty, jež souvisí s dramatickým pohybem ve společnosti u nás i ve světě. Jeho některé výroky sice vzbudily kontroverzní reakce, ale voliči by mohli zohlednit, že nereprezentuje beztvaré politické hnutí bez dlouhodobé vize, či protestní stranu, která pak v reálné politice selhávají. Ve složité společnosti a turbulentní době je potřeba hledat politická řešení, která vychází z dlouhodobé ideové a programové zakotvenosti. Z tohoto hlediska se jeví KDU-ČSL jako možná voličská alternativa.            

Jaroslav Šebek
historik