Stále víc lidí na světě touží po divočině. Chtějí aspoň na chvíli opustit dusivý svět strohého utilitarismu a nechat se unášet krásou. Krásou, která je ponechána sama sobě, má smysl sama v sobě, je nazírána a neuchvacována, jakož i prosta všech pragmatických očekávání. Neboť krása jest jako klasické vzdělání, které má hodnotu samo v sobě, nikdo po něm nemůže chtít, aby přispělo například k dovednosti válcování plechů ve Frýdku-Místku...

Senátoři budou nyní hlasovat o vládní novele zákona, která zlepšuje pravidla pro české a moravské národní parky. A nejcennějším z nich je Šumava, „Divoké srdce Evropy“, jež láká ty, kdo chtějí zažít a procítit nevšednost nespoutané přírody. Je plná skvostné nádhery, dechberoucích scenérií a úchvatných dějů. Slyšíš zde tokat zamilovaného tetřeva hlušce, samotáře, který má rád klid a utěšenou lesní krajinu. Romantická duše zaplesá nad divokými kaňony řek Křemelné a Otavy, kde se setkávají bystrozrací rysi ostrovidi a zabydleli se zde i vydry a vzácní ptáci.

Horské smrčiny, ve kterých se nekácí, poskytují nenahraditelný domov datlíku tříprstému, pro něhož je velkou pochoutkou lýkožrout neboli kůrovec, jehož bubnování do kmenů bychom sotva zaslechli na vykácených plochách. Najdeme zde také kousky původních pralesů, nespoutané řeky, ledovcová jezera či smaragdově zelené mokřady vltavského luhu.

Netoužím po tom, aby se naše vlast proměnila v divočinu, ale chtěl bych, abychom někde přírodu nechali na pokoji, ať předvede, co umí. Proto si také přeji, aby určitá porce divočiny byla v naší vlasti zachována. Podotýkám, že stále hovořím o přírodě, nikoliv o stavu naší společnosti.

V současné době je u nás příroda ponechána sama sobě pouze na 0,3 procentech rozlohy státu. Přitom podle nedávného průzkumu Masarykovy univerzity chce 71 procent respondentů chránit divokou přírodu na 13 procentech rozlohy naší země. Národní parky jsou k tomu vhodnou příležitostí. Podle dosavadní rozpravy senátorů se však nezdá, že by chtěli vyjít lidem vstříc, ba naopak.

Myslím, že člověk má vůči přírodě obrovský dluh a je na čase ho splatit. Současné ekologické potíže vznikly tím, jak neurvale jsme se v minulosti k přírodě chovali, jak bezohledně a krátkozrace jsme ji vysávali a zneužívali. Jak se člověk chová k přírodě, tak se chová i k lidem, neboť jsme částí Země.

Indiánský náčelník Sealth v roce 1855 pronesl řeč k americkému prezidentovi, který ho vyzval, aby prodal svá území bílým osadníkům a usídlil se v rezervaci. Sealth mu řekl: „Jsme částí Země. Co postihuje Zemi, postihne i syny Země. Když lidé na Zem plivají, plivají sami na sebe. Neboť víme, že Země nepatří lidem, ale že lidé patří Zemi. Všechno je vzájemně spojeno jako krev, která spojuje jednu rodinu. Vše je spojeno. Co postihuje Zemi, postihne i syny Země. Až budou všichni buvoli pobiti, divocí koně zkroceni, až budou skryté kouty lesa ztěžklé pachem mnoha lidí a pohled na plodné pahorky zohavený mluvícími dráty, kde potom bude houština, kde bude orel, co to znamená, dát sbohem rychlému ponymu a lovu? Konec života, začátek přežívání...“

Zdeněk Papoušek
senátor