KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2016 Toufar dnes působí jako svorník
Zpět

Toufar dnes působí jako svorník

Přidáno 12. 12. 2016 tiskové oddělení
Ilustrační foto
11. 12. 2016 IKDP
Stalo se právě před sedmašedesáti lety. Mrazivé dopoledne třetí neděle adventní 11. prosince 1949. Zapadlá vesnice na Vysočině. Malý venkovský kostelík plný místních i přespolních. Kněz v závěru svého kázání rekapituluje dosud řečené a v té chvíli se podivuhodně rozkývá dřevěný oltářní křížek, avšak nespadne, ale zůstane stát vychýlen z osy a zvláštně zkroucen. Úkazu si všimlo devatenáct lidí, kteří se během týdne se svým svědectvím přihlásí knězi, který ničeho neviděl, neboť se to stalo za jeho zády. Ves se jmenuje Číhošť a kněz Josef Toufar. Za měsíc a půl bude unesen příslušníky StB a během dalšího měsíce mučen a zavražděn, protože se odmítl podvolit lživému „doznání“, že „podváděl naivní věřící lid“.

Jen zřídkakdy nás historie konfrontuje s tak zneklidňujícími otázkami a tajemnými okolnostmi jako v tomto případě. A také dramatickými. Plnými paradoxů, absurdit, cynismu, surovosti, ale také lidské vytrvalosti, ryzosti a věrnosti. Tento příběh je existenciálním dramatem, hrůzou s děsivým finále, ale také tragikomedií s prvky dada i surrealismu. V té kauze se protíná řada rovin – politická, náboženská, mystická, propagandistická, český venkov i pražský hrad, hospoda i kostel, vrazi i věrní přátelé; jednu z režijních rolí v ní hraje prezident Gottwald, který rozhodoval o životě vysočinského faráře sloužícího obětavě, s humorem a s celostním nasazením. Ten příběh se k nám v průběhu posledních šedesáti sedmi let vrací jako naléhavé svědectví i jako výkřik.

Ale nejde v něm jen o pohyb kříže. Zásadní je Toufarův život. Vrostlý do své obce byl jednoho večera z těchto vztahů násilně vyrván a nasazena mu maska zločince. I po smrti byl nechutně pomlouván a mimo neteře Marie, několika přátel a farníků neměl žádné zastání. Teprve v roce 1968 kauzu poprvé otevřel novinář Jiří Brabenec, za normalizace umlčený.

A pak je tu soudruh Ladislav Mácha, sadistický vyšetřovatel StB, který Toufara mučil. Nikoli sám. Nicméně jako velitel Instruktážní skupiny StB nesl a nese zřetelnou odpovědnost za Toufarovu smrt. Nese, protože dodnes žije (na konci 90. let byl odsouzen na dva roky nepodmínečně, odseděl si necelý rok) a s kyselým výrazem sleduje, jak se Josefu Toufarovi dostává pozornosti a rehabilitace.

Proč zrovna tomuto venkovskému faráři, který byl spíš venkovským chasníkem než oduševnělým páterem? Důvodem může být absence autorit, objevování pozapomenutých postav naší historie a hledání vzorů v soudobé české společnosti. Toufar je čitelný muž s jasným hodnotovým zázemím, který žil, co hlásal, a dokázal za svým slovem stát. I ve chvílích, kdy mu šlo o život. Nebyl prvoplánovým hrdinou, ani bezchybným robotem, ale někým, kdo dozrál v mezní situaci.

A také – kněžství a křesťanství Josefa Toufara bylo otevřené, nemoralizující a kulturou nesené. Dokázal spojovat a propojovat lidi z různých společenských vrstev, katolíky, protestanty i ty, kteří do kostela nechodili. Není to postava, která by dnes národ rozdělovala, spíše naopak – působí jako svorník. Musím dosvědčit z mnoha setkání i z korespondence se čtenáři, že Toufarův život oslovuje napříč společností i generacemi, studenty i důchodce, věřící i nevěřící, vzdělance i pastušky. Ostatně sám Josef Toufar v roce 1948 prohlásil: „Vždycky jsem vystupoval jako kněz všech. Nikdy jsem se neptal, jakého je kdo přesvědčení, a kde jsem mohl, tam jsem pomohl.“

Miloš Doležal
spisovatel

Více na www.ikdp.cz.