Prodlužující se délku života lze řešit rozumným přístupem ke zvyšování věku odchodu do důchodu. Zde se nám v rámci vládní odborné komise pro reformu důchodů podařilo společně prosadit zastropování na 65 let. Další úpravy věku odchodu do důchodu budou prováděny na základě pravidelného vyhodnocování demografických prognóz tak, aby v ná- vaznosti na to, jak se bude prodlužovat průměrný lidský věk, strávil každý v dů- chodu průměrně asi čtvrtinu délky svého života.

Hlavním problémem důchodového systému je ale to, že rodiny mají málo dětí. Zjednodušeně řečeno – aby průběžný důchodový systém mohl fungovat, musí každá rodina zaplatit důchody svým rodičům a vychovat dvě děti, aby si zajistila budoucí důchody také pro sebe. Jelikož ale ne každý má a může mít děti a ne každý žije v rodině, musí místo nich jiné rodiny vychovat alespoň tři nebo čtyři děti. Ty následně financují důchody nejen svým rodičům, ale i těmto z jejich hlediska „cizím“ bezdětným. Všichni mají zásluhově a solidárně nárok na důchod, a tak je nezbytné, aby se také zásluhově a solidárně podělili o náklady na výchovu těchto dětí a také o zaplacení důchodů pro současné důchodce.

Proto jsme v rámci zmíněné komise pro reformu důchodů navrhli diferenciaci – odstupňování sazeb odvodů pojistného podle počtu vychovávaných dětí. Podle současné právní úpravy platí všichni zaměstnanci pojistné na sociální zabezpečení v jednotné sazbě 6,5 %. Aby řešení bylo rozpočtově vyrovnané, předpokládá návrh pro bezdětné sazbu 7,5 %, pro rodiny s jedním dítětem stávající sazbu 6,5 %, pro rodiny se dvěma dětmi sazbu 5,0 %, s třemi dětmi 2,5 %, se čtyřmi a více dětmi 0 %. Odvody zaměstnavatele by zůstaly beze změny. Nejde o trestání či diskriminaci bezdětných, jak se demagogicky ozývá. Jde o spravedlivější vzájemné rozdělení nákladů na fungování důchodového systému. Všichni, tedy i bezdětní, by si měli uvědomit a pochopit, že principem fungování průběžného systému jsou zmíněné dvě rovnocenné složky, které je zároveň potřeba vyváženě zohlednit v zásluhovosti systému. Jsou to jednak finanční příspěvky na úhradu důchodů předchozí generaci (ve formě odvodů pojistného) a výchova nové generace, vychovaných a vzdělaných dětí (lidský kapitál), z jejichž příspěvků se budou vyplácet zase budoucí důchody.

Odborné studie dokládají, že jedním z důležitých faktorů pro rozhodování mladých lidí o tom, zda budou mít děti a kolik jich budou mít, je materiální postavení rodin s dětmi. Jde přitom nejen o absolutní úroveň příjmu na člena rodiny, ale i o úroveň relativní. Lidé s přibližně stejným hrubým příjmem – páry s dětmi a páry bezdětné – si vzájemně porovnávají svoji materiální situaci. Férovým řešením rozhodně není spoléhat se na to, že nás „zachrání“ přistěhovalci. To s sebou přináší celou řadu jiných nákladů a rizik, které si v poslední době všichni dobře uvědomujeme.