Pokud jste o někom při politické krizi slyšeli pomálu, byli to lidovci. Dříve by to asi bylo pokládáno za slabost, za neschopnost se prosadit. Jenže při nekončícím řinčení zbraní mezi socialisty a ANO se z toho pomalu stává vítaná ctnost. Křesťanští demokraté jako by se pomalu vraceli do modu „klidná síla“, který jim sbíral vavříny v éře Josefa Luxe. Zdaleka přitom už nejsou suchopárnou partou „pánbíčkářů“, případně „strejdů z Moravy“, kteří dohlédnou leda na vemena vlastních krav. Velkou zásluhu na tom má lidovecký předseda Pavel Bělobrádek.
Vzpomínáte si, jak v listopadu 2010 stranu přebíral? Lidovci krátce předtím vypadli ze sněmovny, jedna část dlouholetých hlavních tváří strany už byla v TOP 09 a ta druhá přestala v boji za svou politiku mimo parlamentní lavice vidět smysl. Náchodský „nounejm“ Bělobrádek tehdy působil jako ufon. Nulové charisma, výkřiky, jak obdivuje skinheadskou kapelu Orlík. A když už se dopustil pokusu o vtip, byla to přímočará „řachanda“ typu: „Jsem z řeznické rodiny, prošla mi rukama spousta dobytka i sviní a věřte, že si s nimi poradím, kdybych se s nimi potkal i ve vysoké politice“.
Přesto s partičkou podobných politických nemotorů (a se sponzorskými dary kontroverzního developera Luďka Sekyry) uspěl. A byť má nevděčné ministerstvo s minimem pravomocí, politicky ohromně vyrostl. Když se socialisté přou s ANO o řešení mýta, suše prohlásí, že nechce, aby kvůli ministru dopravy Ťokovi vtrhla na Úřad vlády policie. Jakmile si šéf ANO udělá předvolební klip v podobě Babišovy kavárny, Bělobrádek přijde s Pavlovou cukrárnou. „Ve volném čase se coby tradiční strana snažíme vymýšlet koaliční podrazy a okopávání kotníků. A zbude-li nám trochu volného času, systematicky se připravujeme, abychom mohli lhát,“ odříkává bez mrknutí oka.
Bělobrádek se neozývá často, mluví úsporně. Ale naučil se, aby to „sedlo“.
Možná ho jeho nemoc – nevyléčitelná roztroušená skleróza – vede k obezřetnému hospodaření s časem. Tuhle přesto naznačil, že by mohl funkci předsedy KDU-ČSL obhajovat a vést stranu do dalších voleb do sněmovny. Na jedné straně věčné hašteření ČSSD s ANO. Na straně druhé zdecimovaná pravice. Prostoru pro zisk hlasů mají lidovci dost.