Předesílám, že tohoto muže, protřelého válečného zpravodaje s osobní zkušeností s únosem a zadržováním povstalci na území Iráku v roce 2004 velmi respektuji a rozhodně ho nepodezírám ze srabáctví.

Vyděsily mě však jeho odpovědi či úvahy na jednu z posledních otázek redaktora deníku: „Dokázal byste použít samopal...?“ A tento ostřílený novinář odpověděl:
„Pořád nevím, jak bych vyřešil základní etickou otázku, kdybych byl na natáčení s vojáky a na naše pozice by zaútočil Islámský stát nebo al-Kajdá a vojáci by umírali jeden po druhém, vzal bych nakonec do ruky zbraň?... Zachoval bych se jako profesionál novinář, nebo jako člověk, který se chce bránit?“ Omlouvám se, vím, že už jsem to v úvodu svého komentáře napsal, ale po těchto slovech mě zamrazilo. A tyto odpovědi, úvahy mě donutily se na drahnou chvíli zamyslet.

Lze, či je vůbec možné, aby v tomto kontextu šlo o „etickou otázku“? Má novinář, ale také třeba lékař, stavební inženýr či řidič kamiónu v podobné situaci přemítat nad „etikou“ svého povolání, chování a jednání? Je etika víc než vlastní život, než život rodiny, blízkých nebo... vojáků?

Nestalo se něco s „chlapama“ naší generace? Je vše v pořádku s naší civilizací? Neopouštějí nás přirozené instinkty, kterými nás příroda už v prehistorii vybavila? Jak je vůbec možné, že beze všech pochyb statečný mužský řeší dilema zachovat se jako „profík“, nebo zcela spontánně hájit život svůj i těch druhých? Dosud mě o něčem podobném nenapadlo přemýšlet ani jen náznakem. Jistě, trochu jsem se vždy podivoval nad systémem, který praktikují v neutrálním a nikdy neválčícím Švýcarsku, kde mají muži svou pušku a sbalenou plnou polní doma ve skříni.

A naopak, jako samozřejmost jsem vždy bral a beru brannou povinnost pro obě pohlaví ve státu Izrael. Tady zase válčí stále a proti všem. A ano, určitě jsem si párkrát povzdechl, zda zrušení „základní prezenční služby“ u nás nebylo přece jen předčasné.

Jestliže ale Kubalovo otevřené a upřímně vyřčené dilema něco naznačuje a jestliže poukazuje byť jen na drobnou, nepatrnou změnu v dosud přirozeném mentálním nastavení jedince řádu homo sapiens, pak je důvod se nad tímto živočišným druhem vážně zamyslet.

Správně bych tedy měl na závěr říci. Nevyděsil mě Michal Kubal, reportér a moderátor České televize. Ale myšlenky na to, že k vážné, nenápadné a plíživé proměně našeho společenského vědomí a chování už došlo, jsou oprávněné a zcela namístě.