STANDARD: Donald Trump ve volebním boji naznačil, že by evropští partneři NATO měli být aktivnější. Nyní se mnozí obávají, že záruka pomoci NATO je v ohrožení. Existuje bezpečnostní riziko i pro Českou republiku?

Bělobrádek: Já považuji požadavek USA za zcela legitimní. Donald Trump to možná formuloval agresivněji, než na co jsme zvyklí, ale na tento problém poukazovala už i Obamova administrativa. Většina evropských členů NATO neplní povinnost dávat na obranu dvě procenta HDP. Moje křesťansko-demokratická strana to požaduje, ovšem v koalici (se sociálními demokraty a stranou ANO, pozn. autora) jsme se dokázali shodnout jen na 1,4 procentech. Doby, ve kterých jsme žili bezstarostně, jsou ale pryč. Nemůžeme být černými pasažéry.

STANDARD: Nedávno jste mluvil o intenzivnějších aktivitách ruských tajných služeb. Můžete to vysvětlit?
Bělobrádek: Veřejnosti přístupné zprávy českých tajných služeb popisují intenzivnější aktivitu zejména čínských a ruských agentů a významnější pokusy o ovlivňování veřejného diskurzu. To nesmíme podceňovat, protože v současné době neznamená kybernetická válka jen krádeže dat nebo zničení nějakého cíle. Jde i o šíření spikleneckých teorií a o podkopávání autority institucí a politiků. Česká republika je zjevně cílem masivní kampaně.

STANDARD: I v souvislosti s uprchlickou krizí se často mluví o záměrném šíření strachu. Souhlasíte s tím?

Bělobrádek: Samozřejmě se i toto téma používá k útoku na soudržnost EU. Často se kritizuje, že EU selhává. V diskusi ale většinou chybí zmínka o vlastní odpovědnosti jednotlivých států.

STANDARD: Visegrádská čtyřka, tedy ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko, v uprchlické politice často vystupuje jednotně. Tím si vydobyla pověst, že není opravdově solidární. Vy to tak také vnímáte?

Bělobrádek: Z mého pohledu je to velmi nespravedlivé. Dáváme hodně peněz na různé formy pomoci, pomáháme při ochraně hranic, posíláme policisty a vybavení. Pomáháme lidem v uprchlických táborech, aby vůbec nemuseli do Evropy přijít a mohli zůstat co nejblíže své vlasti. Až se dříve či později podaří IS porazit, pak budou muset být země jako Sýrie nebo Irák znovu vybudovány. Přemísťovat obyvatelstvo natrvalo do Evropy není správné řešení.

STANDARD: V souvislosti s hlasováním o uprchlických kvótách pro EU jste jednou použil formulaci „o nás, bez nás“. V České republice se tím jasně odkazuje na Mnichovskou dohodu z roku 1938, tedy na rozpad Československa na popud hitlerovského Německa. Je toto přirovnání v demokratickém rozhodování na místě?

Bělobrádek: Nemluvil jsem o hlasování, ale o tom, jak se s námi zachází. Na evropské úrovni jsem často slyšel: „Uděláme to tak a tak, a buď půjdete s námi, nebo to bude bez vás.“ A také: „O tom s vámi nebudeme diskutovat, protože máme pravdu.“ To je morální arogance. Jde o ten styl. Hlasování samo o sobě je demokratický postup, který akceptujeme, s tím problém není.

STANDARD: Jaké máte konkrétní výhrady proti kvótám?

Bělobrádek: Pokud by uprchlík dostával všude v Evropě stejnou podporu jako v Německu, pak by třeba na Slovensku nebo v Bulharsku měl víc peněz než pracující. Sociální smír by byl ten tam. Pokud jsou ale příspěvky různé, jak máme udržet lidi v zemích, ve kterých dostanou výrazně méně než v Německu? Na tuto konkrétní otázku mi nikdo nedokázal odpovědět. Ale když ji položím, tak se to považuje za výraz absence solidarity. To mě šokuje. Česká republika je připravena přijmout 1 500 osob na dobrovolné bázi.
STANDARD: Jaký máte recept na zvládnutí krize?

Bělobrádek: Nejprve musíme pomoci stabilizovat Střední východ. Například Libanonu, kde je obrovský počet uprchlíků. To se s Evropou vůbec nedá srovnávat. Dále musíme chránit schengenský prostor. A za třetí musíme poslat zpátky ty, kteří nemají právo na azyl. To není příjemné, ale je to nutné, abychom vyslali jasný signál.

STANDARD: Jak hodnotíte aktuální vítězné tažení populistů v řadě zemí?
Bělobrádek: Informace se dnes často vnímají jen útržkovitě. Německo má s kancléřkou Angelou Merkelovou výhodu. Ona umí problém popsat v několika větách a umí říct, co si o tom myslí a jaké řešení navrhuje. Takových osobností však v euroatlantické politice moc není. Na politické scéně chybí jednoduchost a srozumitelnost. Právě to nahrává populistům, kteří nabízejí jednoduchá, avšak nepromyšlená řešení. 

Zdroj