Vyhlášením referenda se britský premiér David Cameron zachoval jako šílenec, který si sirkou svítí do nádrže, aby zjistil, kolik je tam benzinu, říká předseda právního výboru Evropského parlamentu Pavel Svoboda.

* O čem čtvrteční referendum v Británii vlastně bude? Není vlastně o nás, tedy proti masivnímu přistěhovalectví z nových členských zemí, Polska, Pobaltí, ale také Česka?

Je to určitě jedno z těch velkých témat, třeba vedle strachu z teroristů. Jsou tam ale i úplné nesmysly, jako jedno z posledních témat „brexitářů“, kteří hrozí, že se Turecko stane členským státem EU. O vstupu Turecka by mimo jiné rozhodovala i Británie a bez jejího souhlasu by Ankara do Unie nevstoupila. Vystupovat kvůli Turecku z EU je proto nesmysl. A takových momentů je v kampani za vystoupení více.

* Není však to, že jsou dnes jen Poláků v Británii přes dva miliony, vlastně chyba Britů? Mohli vyhlásit podobně jako Němci po rozšíření EU sedmiletý zákaz přistěhovalectví a dnes by problém s Poláky neřešili?

Já si myslím, že přistěhovalectví z nových členských zemí je zástupné téma. Brexitáři Britům tvrdí, že pracovníci ze střední a východní Evropy jsou zátěž pro britský sociální systém, ale oni do něj víc přispívají, než berou. Referendum je o emocích a o tom, že určitá část britského politického spektra se snaží nahrabat si politické body. Cena, kterou za to Británie zaplatí, je jim lhostejná.

* Opravdu se Brusel ani vy v Evropském parlamentu ani trochu nepřipravujete na vystoupení Británie?

Formální kroky se nedělají, protože pro ně není žádný formální důvod. Z pohledu práva je nejdříve zapotřebí, aby proběhlo britské referendum. To referendum má však pouze právně nezávaznou povahu...

* Takže premiér David Cameron se jeho výsledkem nemusí řídit a přes „ano“ vystoupení by mohl prohlásit, že Británie v Unii zůstává?

Z právního pohledu teoreticky ano. Referendum má poradní povahu, a když se britská vláda k němu rozhodne nepřihlédnout a nevydá oficiální rozhodnutí o tom, že vystupuje z Unie, tak se nemá Brusel na co připravovat.

* To zřejmě v případě „ano“ pro brexit nenastane. Už na sobotu je svolán mimořádný summit EU, takže nějaké přípravy přece jen, minimálně v hlavách evropských politiků, už běží.

Samozřejmě. To by bylo nezodpovědné, kdybychom nebyli připraveni na obě alternativy. I v Evropském parlamentu nějaké přípravy běží. Třeba u nás v Evropské lidové straně máme pracovní skupinu, která se otázkami kolem referenda zabývá.

* Jste uznávaný mezinárodní právník. Jak by samotné vystoupení vypadalo a jak dlouho by vlastně Británie z Unie vystupovala?

Formálně to vypadá tak, že když britská vláda přijme rozhodnutí, že Británie vystupuje z Unie, tak se aktivuje článek 50 smlouvy o EU, který mluví o odchodu jednoho členského státu. Tento článek požaduje jednu jedinou věc – aby britská vláda doručila své rozhodnutí Evropské radě, tedy šéfům vlád členských států. Všechno ostatní už může probíhat různým způsobem.

* Jak to myslíte? Pak není vůbec dáno, co s vystupující zemí bude?

Článek 50 pouze stanoví, že vystupující stát ve lhůtě dvou let dohodne podmínky svých dalších vztahů s EU.

* Takže ať už referendum dopadne, jak chce, Velká Británie bude ještě dva roky členem Unie?

Přesně tak. Ono to může být i déle. Pokud se bude dohoda o odchodu Velké Británie vyjednávat, ale nepodaří se ji uzavřít v onom dvouletém termínu, tak hlavy unijních zemí mohou jednomyslně tuto lhůtu prodloužit. Ale stačí, když jeden stát řekne ne, a tím to celé skončí. Pak po dvou letech „od doručení dopisu“ přestane na území Spojeného království platit unijní právo.

* A do té doby? Bude Londýn členem se všemi právy a povinnostmi?

Ano, bude téměř plnoprávným členem Unie. Jediné, čeho se vystupující stát neúčastní, jsou jednání šéfů vlád a ministrů o vystoupení Británie z EU.

* To třeba v Evropském parlamentu budou ještě dva roky sedět a brát platy i ti britští europoslanci, kteří zařídili odchod Británie z Unie?

Ano, tak by to bylo. Ale i Británie by musela plnit povinnosti člena Unie.

* V sobotu se koná „krizový“ summit EU. To nechají v případě rozhodnutí o vystoupení Británie premiéra Camerona za dveřmi?

Záleží opět na tom, jestli v takovém případě britská vláda doručí do Bruselu zmíněný dopis s rozhodnutím o vystoupení. (smích) Když dopis nepošlou, tak se může summitu zúčastnit.

* Na druhou stranu, i kdyby referendum rozhodlo pro setrvání v Unii a britský premiér Cameron se prostě zbláznil a napsal dopis, že Británie vystupuje z Unie, tak by to stačilo?

Už se stalo. (smích) Zešílel už tím, že slíbil vyhlásit referendum o vystoupení a hned řekl, že chce, aby Británie v Unii zůstala. Připadá mi to jako ze slavné scénky komika Felixe Holzmanna, který si svítil sirkou do nádrže, aby se podíval, kolik tam má benzinu.

* Dobrá, teď vážně. Opravdu stačí pouhé rozhodnutí vlády členského státu o vystoupení a žádné referendum se ani konat nemusí?

Ne, podle smlouvy o EU nemusí. To záleží čistě na vnitrostátních ústavních poměrech v daném členském státu.

* A jak by to bylo u nás? Stačilo by, kdyby vystoupení z Unie oznámil třeba prezident Miloš Zeman?

Zajímavá představa, ale to ne. Musela by to oznámit česká vláda, protože tím, kdo zastupuje Česko v Evropské radě, je premiér.

* Pojďme zpět k Velké Británii. Kdyby si to Londýn během těch dalších dvou let nějakým způsobem rozmyslel, vznikla by třeba nová vláda, je možné ještě to rozhodnutí vzít zpět?

S tím článek 50 nepočítá. Ale umím si představit, že by se vymyslelo něco, aby to šlo. Z čistě právního hlediska by však Británie musela podat novou přihlášku do EU.

* V minulosti už vystoupila z Unie pouze část území jednoho členského státu. Třeba dánské Grónsko a také francouzský karibský ostrov Svatý Bartoloměj. Dánsko a Francie přitom zůstaly dál členy EU. Takže kdyby se Skotsko a Severní Irsko rozhodly oddělit od Londýna a zůstat v EU, tak by se to řešilo podobně?

Je to představitelná, ale poněkud těžko realizovatelná varianta. To by znamenalo, že by pod hlavičkou Spojené království zůstalo v EU Skotsko a Severní Irsko. Tím by se jen zmenšila „územní působnost“ unijního práva, z níž by se vyňala Anglie a případě Wales. Jak jste ale už zmínil, teoretické příklady už existují. Navíc v případě Dánska a Grónska se od EU oddělilo výrazně větší území. Obávám se ale, že v tomto případě se asi takto postupovat nebude.

* Jak by to tedy vypadalo?

V případě brexitu, stále doufejme, že k němu nedojde, by nejdříve přišlo skotské rozhodnutí o novém referendu o nezávislosti. To se dá očekávat, protože skotský parlament nedávno zcela drtivou většinou odhlasoval rezoluci vyzývající k setrvání Velké Británie v EU. Člověk nemusí mít věštecké schopnosti, aby si dovedl představit, jak by další skotské referendum o nezávislosti dopadlo. Po referendu by pak odstartovaly nějaké zrychlené vstupní rozhovory s Unií.

* A Severní Irsko?

V Severním Irsku jsou prounijní nálady ještě silnější než ve Skotsku. Zatímco ve Skotsku je poměr 2:1, v Severním Irsku 3:1. Takže i tam je to, jak by to dopadlo po brexitu, předvídatelné.

* Příznivci vystoupení Británie tvrdí, že přinejhorším dopadnou jako Norsko, které není v Unii, ale má přístup na evropský trh.

Možné to je. Nezastírejme si ale, že vystoupení je rozvod a rozvody bývají hnusné. Ostatně předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker už naznačil, že nebude hrát na smířlivou notu, když řekl, že v případě brexitu se bude s Brity jednat jako s odpadlíky.

* Jak se na to díváte vy?

S Británií by se v případě brexitu mělo jednat pragmaticky. Tak, aby z toho měly co nejvíce výhod obě strany. Emoce by měly zůstat stranou, protože to by nás mohlo poškodit všechny.

* Můžeme přinést nějaké rozvodové know-how ze svého česko-slovenského rozvodu?

Stále doufám, že k rozvodu s Británií nedojde. Ale pokud ano, mohli bychom skutečně přinést nějaké rozvodové know-how. Že to jde smířlivě a že to lze nastavit tak, aby i ten další vztah byl přátelský. Ostatně je suverénním rozhodnutím každého státu, zda chce být, či nebýt v nějaké partě.

* Jak to vypadá v té zbývající unijní partě? Nemůže referendum ve Velké Británii odstartovat sériovou reakci v podobě dalších referend?

Pokud by došlo k brexitu, bude se to výborně hodit jak euroskeptikům, tak těm, kteří evropské spolupráci nepřejí, se soudruhem Putinem na prvním místě. Na druhé straně by brexit mohl znamenat, jak je vidět na příkladu Skotska a Severního Irska, i zvýšení počtu členských států.

* Kdyby dnes o vystoupení z EU hlasovali Češi, jak by to dopadlo?

Průzkumy ukazují, že špatně. Ale důsledky vystoupení z EU by byly pro Česko ještě mnohem fatálnější než pro Británii. A kdo tvrdí opak, tak lže. Jsme ekonomicky závislí na Německu a bezpečnostně na NATO. Nejsme Velká Británie. Neměli bychom být dokonce ani v nějaké pomaleji se integrující části Evropy, ale v jejím jádře. I proto je třeba přijmout euro, nejen z ekonomického, ale hlavně z politického hlediska. Česko by v tomto jádru Unie nemělo chybět, bez ohledu na to, jak dopadne brexit.

***

Právník Pavel Svoboda (54), šéf právního výboru Evropského parlamentu, nejvýše postavený český europoslanec. Člen KDU-ČSL, docent evropského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 2007 až 2009 velvyslanec při Radě Evropy ve Štrasburku, pak ministr bez portfeje ve vládě premiéra Mirka Topolánka. Magazín Politico ho uvedl mezi nevlivnějšími členy europarlamentu.