Pavel Bělobrádek
Dnešní smutné výročí je dnem, kdy bychom v první řadě měli vzpomenout stovek obětí invaze vojsk Varšavské smlouvy. A nesmíme zapomenout ani na to, že před 47 lety se náš národ nestal pouze obětí cizí agrese, ale i zrady vlastních politických elit. Zatímco lidé vojskům vedeným Moskvou vzdorovali, ti, kteří je měli vést, se už dávno vzdali a kolaborovali s okupanty. Se vzácnými výjimkami několika statečných, jako byl František Kriegel, jež jako jediný odmítl podepsat tzv. Moskevský protokol, který otevřel cestu normalizaci. Vzpomeňme rovněž Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se nesmířili se zradou politků a ve snaze vyburcovat národ k odporu obětovali vlastní život.
Dnes, 21. srpna 2015, se může zdát, že už nám nic podobného jako před 47 lety nehrozí, protože jsme členy NATO a EU. Ale nenechme se ukolébat falešným pocitem bezpečí. Svoboda není samozřejmá, musí se bránit. Nemůžeme přitom spoléhat pouze na naše spojence. Ani dnes svět není bezpečný. I dnes je třeba, aby politické elity projevily odvahu a rozvahu při hájení našich bezpečnostních zájmů, nepodceňovaly hrozby a zejména, aby v žádné podobě neopakovaly tehdejší moskevskou zradu.
KDU-ČSL na varování srpna 1968 nezapomene.