Dlouhé týdny své spolustraníky napínal, zda v květnu nepůjde do souboje o post předsedy KDU-ČSL. V sobotu dokonce ministr zemědělství Marian Jurečka dostal na okresní konferenci na Přerovsku nominaci. Proti Pavlu Bělobrádkovi se však nakonec nepostaví.
* Andrej Babiš dostal ve volbě předsedy sto, Bohuslav Sobotka 85 procent hlasů. Kolik dostane v květnu na sjezdu nový předseda KDU-ČSL?

Rozhodně to nebude sto procent. Můj odhad je, že to bude někde nad pětasedmdesáti procenty.

* To je docela vysoké číslo. Lze z toho dedukovat, že nakonec proti Pavlu Bělobrádkovi kandidovat nebudete?

Po docela dlouhé úvaze jsem se rozhodl, že kandidovat nebudu. Především proto, že jako první místopředseda s Pavlem Bělobrádkem spolupracuji prakticky od roku 2011, předtím jsem byl řadovým místopředsedou. Jestliže má dnes KDU-ČSL oproti ostatním politickým stranám velkou exkluzivitu, spočívá v tom, že vedení je jednotné. Myslím, že byť každý můžeme mít nějaké výhrady vůči sobě či vůči okolí – nikdo nejsme dokonalý – tak nemám tak zásadní výhrady, abych přinesl nějaký úplně jiný způsob směřování KDU-ČSL. Abych měl důvod teď kandidovat a jít třeba do rizika, že tím začnu stranu nějakým způsobem štěpit a vytvářet partičky Bělobrádků a partičky Jurečků.

* Přesně o takovém dělení se v médiích spekuluje. Proč jste tedy o kandidatuře na předsedu vůbec mluvil?

Já jsem o tom uvažoval. Začalo to někdy před sjezdem v Olomouci (v roce 2013 – pozn. red.), kdy mě několik ne úplně nevýznamných lidí z členské základny oslovovalo, jestli bych to nezvážil a nekandidoval. Nějaké nominace jsem i dostal, ale přímo na sjezdu jsme se toho se Zuzanou Roithovou vzdali. Nicméně za poslední rok se tyto věci opět oživily. Já jsem to opravdu zvažoval – vše pro a proti, co by to znamenalo pro rodinu, pro mne, pro práci na ministerstvu. A nakonec jsem se rozhodl říct toto jasné stanovisko. I proto, že se rozběhnou okresní a krajské konference. Samozřejmě si budu vážit jakékoli nominace, ale chtěl jsem, aby toto věděli členové s předstihem a nedozvěděli se to až na sjezdu.
...
* Nekalkulujete trochu? Bělobrádek je jako předseda úspěšný, ale řekl, že letos kandiduje naposledy. Vám to tedy za dva roky spadne do klína. Zatímco kdybyste teď šel do boje a prohrál, mohlo by vás to ve straně poškodit a vaše šance by mohly poklesnout, ne?

Rozhodně nekalkuluji s tím, co bude za dva roky. Když jste přicházeli na rozhovor, seděla vedle mne ještě moje manželka. Možná by vám řekla svůj úhel pohledu na věc. Co bude, když se zadaří a dokončím toto volební období ve funkci ministra, je otázka. Jestli budu vůbec pokračovat v politice, to bude opravdu předmětem velké diskuse u nás doma. Navíc nevěřím na to, že je netaktické jednou prohrát, protože vám to může příště ublížit. Já jsem třeba v roce 2008 neuspěl na kandidátce do kraje, v roce 2010 do Sněmovny, zásadně jsem neuspěl jako lídr komunálních voleb u nás v Rokytnici. Ale to dál nic neznamená. Zrovna v politice, kde nevíte, co bude zítra, jsou takové kalkulace úplně zbytečné.
...

* Lidovcům se v posledních volbách hodně daří. Co byste dělal jinak než Bělobrádek, když už jste o kandidatuře na předsedu uvažoval?

Co se dá dělat jiného, je odvislé od toho, jaké má strana ambice a cíle. Já věřím tomu, že KDU-ČSL při vyvážené politice – já tomu říkám zdravý selský rozum – má ambice získat ve volbách do Sněmovny přes deset procent. Myslím, že na rozdíl od Pavla Bělobrádka mám asi jiný styl komunikace, byť se vzájemně dobře doplňujeme. Někdy jsem možná ostřejší. Občas to možná není úplně taktické, ale holt jsem takový a nic na tom měnit nehodlám. Možná v tom by to tedy bylo jiné. Možná by byla klidná síla o trochu důraznější nebo možná akčnější.
...
* Vraťme se zpět ke KDU-ČSL. Říkal jste, že byste chtěli ve volbách do Sněmovny získat přes 10 procent hlasů. Komu je chcete brát, na čí voliče se zaměříte?

Jsou tady čtyři politické strany, jejichž voliči by mohli uvažovat o volbě KDU-ČSL. Logicky to jsou nejvíce voliči ODS a TOP 09. Protože jak se poptávám, jsou dost znechuceni i způsobem vedení opoziční politiky těchto stran. Ale myslím, že je tedy i určitá skupina voličů ANO a ČSSD. U ANO je to, myslím, otázka chybějícího jakéhokoli hodnotového ukotvení. To se dramaticky projevuje především v otázce lidskoprávní a zahraniční politiky, kde ani žádnou politiku ANO nevidím. U ČSSD si myslím, že je to určité vyčerpání. My říkáme, že můžeme být solidární a mít velké sociální cítění, ale musí to být zodpovědné. To, co předvádí ČSSD, je někdy už za hranou zodpovědnosti ve vztahu k deficitu státního rozpočtu. Neměl bych rozdat víc, než vyberu. Což je boj, který vedeme i ve vládě.
...
* Mimochodem, kolik času trávíte na sociálních sítích, jako jsou Facebook a Twitter? Zdáte se pořád on-line.

Někdy je to do deseti minut, někdy do půl hodiny. Na sociálních sítích se snažím být v okamžiku, kdy nemohu čas smysluplně věnovat něčemu jinému.

* Právě že na sociální sítě občas píšete i z jednání vlády. Až si člověk říká, že se tam asi nic neděje, když máte čas psát na Facebook.

Takových jednání vlád bylo málo. Byla to hlavně předvánoční schůze. Někdy si holt někdo z kolegů vezme slovo, to slovo je dlouhé, pak už nekonkrétní a nikdo mu ho neodebere... Když jsme byli na společném zasedání české a izraelské vlády, tak premiér Netanjahu, když ministr po minutě a půl začal mluvit mimo téma, ho i před námi okamžitě utnul a dal slovo jinému.

Celé znění rozhovoru si můžete přečíst v MF Dnes s datem 17.3.2015.