Z rozhovoru s psychologem Jeronýmem Klimešem v MF DNES jsem smutný. Jeho názor, že když děti žijí od roku 2011 u pěstounů, tak tam mají zůstat, je pro mě nepřijatelný. Paní Evě Michalákové byly odebrány děti na základě falešného podezření ze sexuálního zneužívání, které policejní vyšetřování neprokázalo.
Nemůžeme přece legalizovat bezpráví jenom proto, že se stalo dávno. To je to samé, jako kdyby policie dopadla pachatele únosu dítěte, ale jelikož si už dítě na únosce zvyklo, tak mu je necháme, abychom je nestresovali. To je přece zvrácená logika!
Pro mě jsou nepřijatelné praktiky norského Barnevernetu, který jedná v rozporu s mezinárodním právem, respektive s úmluvou o právech dítěte, například tím, že zakazuje dětem mluvit s matkou v rodném jazyce. Kdybychom nyní rezignovali na požadavek vrácení děti rodiči, který se o ně chce starat, jako bychom řekli, že norská sociální péče jedná správně. A to si nemyslím. Osobně jsem se s paní Michalákovou v Norsku sešel a zjistil, že pracuje jako učitelka v mateřské škole, kde se stará o více dětí.
Kdyby s ní byly problémy, tak jí Norové tuhle práci jistě nesvěří! Ona o své děti velice stojí a jsem přesvědčen, že je schopna jim být dobrou matkou. Proto by jí měly být vráceny.