Podle pravidel českého většinového odezdikezdismu je řešení jednoduché. Do „zlého Ruska“ se nejezdí, „hodní Američané“ s vojenskou technikou jsou vítáni!

Tak jednoduché to však není. Nežijeme v černobílém světě, abychom přistoupili na zkratkovitá laciná řešení.

S velkým zájmem jsem si znovu vyhledal a poslechl rozhovor Radiožurnálu (5. února) s Janem Petránkem, nestorem českého žurnalismu a naším předním komentátorem, ve kterém uvádí celou řadu zajímavých názorů.

Podle jeho mínění dnes většina Rusů nechápe, co to ten Západ dělá. Ptají se: „Porazil nás Napoleon? Ne! Porazil nás Hitler? Ne!“ A jestliže si podle této logiky pokládají další otázky, zda padlo ve 2. světové válce na 27 miliónů ruských vojáků a civilistů? Pak si sami zcela jednoznačně odpovídají ano!

Z tohoto úhlu pohledu jsou oslavy ukončení nejmasovějšího válečného konfliktu v historii Země, který skončil před 70. lety, namístě. Je také namístě, že se připomínky desítek miliónů (šedesáti!) zmařených životů účastní nejvyšší představitel České republiky.

Zdaleka něco jiného je pak jeho uvažovaná účast na ruské vojenské přehlídce. Tam, po boku pozvaného severokorejského diktátora Kim Čong-una, být nemá. Potažmo vzdávat hold tankům, které možná před nedávnem vraždily na Ukrajině.

Měli bychom tedy vždy citlivě oddělovat a vážit mezi historickými fakty a aktuálními zájmy světových mocností. Jak už jsem uvedl, jednoduché řešení dnešní politická situace nemá a nezná. Kdo je hlavním viníkem, kdo si začal a kdo má nést odpovědnost?

Jan Petránek také na Radiožurnálu říká, že Rusko s Putinem v čele „čeká na jakýkoli rozumný návrh ukončení konfliktu tak, aby si zachovalo tvář a hrdost“. Na druhou stranu také pan Petránek uvádí, že Putin v otázce Krymu neměl možnost zachovat se jinak než ho obsadit, protože hrozilo vyhnání ruské flotily z Černého moře, a to nemohl nechat dopustit. Kde jsou jednoduché pravdy a kde relevantní informace? Stejně tak nejednoznačná je otázka amerického konvoje, který vyrazil z Estonska, má projet Českou republikou a skončit po dvou tisících kilometrů na vojenské základně v Německu.

Jsme součástí NATO a z tohoto principu máme jako členská země své povinnosti. Není možné pouze brát a očekávat, že se naše bezpečí odehraje tak nějak „samo“.

Na druhé straně je ovšem výzvou, zda by nebylo lepší nasměrovat tento a další spojenecké konvoje na Blízký východ. Tam ve spolupráci s místními vládami a jejich armádami začít co nejaktivněji potírat nelidské řádění teroristů z Islámského státu. Jak už jsem ve svých předchozích komentářích uvedl – toto nebezpečí je reálné. Už se přímo dotýká i nás.