Situace začíná být opravdu neúnosná a Evropě teče do bot. Uprchlické tábory jsou přeplněné a nynější stav v Itálii, Francii, Řecku, Německu nebo Švédsku není už dále zvladatelný. Tvrzení, že jde o největší krizi od konce druhé světové války, nelze považovat za hyperbolu, ale za prostý popis skutečnosti.
Tak například v Řecku se na ostrově Lesbos bouří uprchlíci, kteří pro sebe žádají lepší podmínky a zrychlené vyřizování vlastních záležitostí. Jenže to by Řekové museli přijmout ještě dalších 1000 úředníků, na které nemají peníze.
Příval nezvládá ani Itálie, která hrozí, že udělí uprchlíkům krátkodobá víza do Schengenu. Rakousko přestalo vyřizovat žádosti o azyl, Maďarsko zvažuje uzavření hranic. Problémy mají i další země EU.
Bezradná je zkrátka celá Evropa, a to včetně zemí, které se se zvýšeným náporem migrantů nepotýkají, tedy včetně Česka. Uprchlíci by měli žádost o azyl podle nynějších pravidel podat v první zemi EU, v níž se ocitnou. Bohužel první na ráně volají po tom, aby část jejich břemena převzaly ostatní státy. Ale to jejich problém nevyřeší, protože v schengenském prostoru se lze svobodně pohybovat, a tak dojde k brzkému přesunu těchto lidí.
Na stole je návrh přerozdělit část uprchlíků mezi ostatní členské státy, který budí často až hysterické reakce u české veřejnosti, aniž by znala jeho podrobné znění. Kritika přerozdělovacích kvót na uprchlíky je přitom zcela na místě, nicméně málokdo je schopný říci, v čem spočívá hlavní problém návrhu Komise.
Kvóty nejsou a v žádném případě nemohou být přijatelným řešením, protože pouze přesunují problém s uprchlíky jinam a vůbec neřeší jeho podstatu.
Uprchlíci jsou největší současnou výzvou Evropy. Nejprve je třeba si přiznat, že dosavadní řešení selhala a nevíme, jak věc řešit. Například tím, že prostě většinu afrických uprchlíků, kteří se tváří jako uprchlíci a jsou ekonomickými imigranty, je potřeba odmítnout a vrátit je nekompromisně zpět. Ekonomické imigranty můžeme vrátit a není pravda, že by se na ně vztahovaly ženevské konvence.
Evropa nemůže zavírat oči nad věcmi za svými humny i mnohem dál. Nutnou podmínkou jakéhokoli smysluplného řešení je proto kvalitní angažmá v Sýrii, Afghánistánu, Eritreji, Libyi či Somálsku, což jsou hlavní krizové oblasti, z nichž lidé utíkají.
Tam musí Evropa směřovat hlavní pozornost společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Řečeno slovy anglického básníka Johna Donnea, neměli bychom se ptát, komu zvoní hrana, protože zvoní nám všem. A to hodně intenzivně.