Evropský parlament se bude dnes a zítra věnovat hospodaření unijních institucí včetně decentralizovaných agentur, kterých se na území EU vyskytuje více jak 30 a které hrají klíčovou roli v posuzování rizik v oblasti bezpečnosti potravin, léků, letecké dopravy nebo třeba chemického průmyslu. V minulosti byly některé z těchto agentur kritizovány za možný střet zájmů u svých pracovníků, který se ale v kontextu toho, jak se k této problematice přistupuje v České republice, může mnoha českým čtenářům zdát zanedbatelný. Jaký je rozdíl mezi vnímáním střetu zájmů v Bruselu a České republice?
Rozdíl je velký, protože laťka je v EU postavena mnohem výše než v České republice. Česká společnost je v této otázce hodně benevolentní a nechá vysoce postavené činitele zajít velmi daleko. Důležitý je také přistup k řešení.

Česká republika by v každém případě měla začít brát problematiku velmi vážně, zvlášť v situaci, kdy si stavu, ve kterém jsme se octli, všímá i EU. Konkrétní členové naší vlády jsou kvůli jejich střetům zájmu ve výboru pro rozpočtovou kontrolu skloňování poměrně často. Předsedkyně výboru Ingeborg Grässleová dokonce ve své zprávě k absolutoriu Evropské komise varovala členské státy, aby tuto situaci změnily. V opačném případě nám hrozí, že přijdeme nejen o reputaci, ale především o evropské dotace.

Vraťme se k oněm evropským agenturám. Jak jsou pravidla pro střet zájmů nastavena tam?
Evropské decentralizované agentury jsou takovou špičkou ledovce. Vzhledem k tomu, že rozhodují o důležitých věcech a jsou přítomny v celé řadě států EU, jsou všem na očích, a musí se proto řídit přísnými regulemi. Vezměte si třeba Evropský policejní úřad (Europol). Tato agentura by přece nemohla řešit kriminalitu a daňové úniky v momentě, když by sama neměla daně a kontrakty, například personální, v naprostém pořádku.

Nebo Eurojust, což jsou státní zástupci. V případě jakéhokoliv přehmatu, například v podobě předražené zakázky, by okamžitě musel rezignovat její předseda a agentuře by byl výrazně přiškrcen rozpočet. Kdybychom něco podobného zavedli v České republice, velmi by nám to pomohlo.

Jak už bylo řečeno, evropské agentury, o kterých hovoříte, se ale se střety zájmů u svých pracovníků také potýkaly a některé z nich se potýkají dodnes. V minulosti na to upozorňovala řada neziskových organizací, Evropský účetní dvůr, ale i Evropský parlament. V čem podle Vás přetrvává největší problém?
Evropská komise předeslala vodítko, kterým se mohou agentury řídit v otázce střetu zájmů. Tato pravidla však nejsou jednoznačná a každá z dvaatřiceti agentur je implementuje rozdílně a s různým efektem.

Můžete uvést nějaký příklad?
Jde třeba o klíčovou otázku členů expertních panelů a skupin, kteří mají rozhodovací či poradní funkci, což se týká zejména agentur, které řeší potraviny či léky. Náboru lidí s možným střetem zájmů do těchto panelů by se mělo zabránit už při výběrovém řízení. Mnoho agentur však v současnosti řeší problém tak, že daného experta pouze vyloučí z jednání o konkrétní oblasti, ve které má potenciální střet zájmů, může se však účastnit všech ostatních jednání.

Co v tom zmůže Evropský parlament?
V rámci absolutoria, o kterém budeme hlasovat dnes na plénu, lze doporučit konkrétní kroky, kterými by se měly agentury i Komise řídit. Absolutorium lze také konkrétní agentuře pozdržet. Musíte si tyto evropské agentury představit jako jednu velkou síť, kde se všichni znají se všemi: jednotliví ředitelé a vysoce postavení manažeři spolu musí spolupracovat, několikrát do roka se společně scházejí a snaží se hledat společná řešení. V takovéto atmosféře úzké spolupráce je to velká hanba, když ředitel agentury nedostane od Evropského parlamentu absolutorium.

Vliv to má samozřejmě i na budoucnost těchto agentur. Rozpočet agentur se ztenčí, Evropský parlament může doporučit, aby se agentura sloučila s jinou agentura, nebo zcela zanikla.

Vidíte nějaké řešení?
Doporučili jsme členským státům, aby měly k dispozici seznam nezávislých expertů, které by mohly agentury pro tyto účely využívat. V současnosti má velký počet z nich problém nalézt odborníky, kteří by nebyli provázáni s průmyslem.

Důraz je také potřeba klást na transparentnost, která by měla spočívat v tom, že se budou hledat úplně jiné typy odborníků. Není například možné, aby nezávadnost potravin firmy posuzovali vysokoškolští učitelé, kteří od dané firmy dostali grant na svou vědeckou práci.

Nebude Evropa narážet na nedostatek takových lidí?
Jsem přesvědčen, že kvalitní lidé se najít dají. Jsou to například experti, kteří odešli z odvětví nebo daného výzkumu, ale svou odbornost si stále udržují, a to jak na akademické sféře, tak třeba psaním knížek či jiných publikací.

S tím souvisí i problém, na který jsem narážel, když jsem procházel hospodaření agentur. Zjišťoval jsem totiž, kolik v těchto agenturách pracuje Čechů a byl jsem výsledkem velmi zklamán. V řadě agentur není zaměstnán ani jeden, a pokud ano, tak je toto číslo nízké v porovnání se starými členskými státy. To je smutné a mělo by se to změnit.

Proč tomu tak je? Není třeba chyba v tom, že neumíme své lidi nabídnout?
Ano, odborníky máme, ale když vyběhne výběrové řízení, tak se vedoucí pracovníci obávají, že přijdou o nejlepší lidi a informace nepustí dál. Je to špatně, protože když se tito lidé vrátí zpátky, mají pro zemi neskutečně obrovskou přidanou hodnotu.