Od samého počátku, co se zabývám situací Klokánků, které provozuje Fond ohrožených dětí, si kladu otázku, komu vlastně překážejí, že jsou tak cíleně, zdánlivě v mezích zákona, likvidovány. Proč se omezují počty dětí v zařízení, kde bydlí a hospodaří maximálně po čtyřech v samostatných bytech se svou tetou?
Proč když dítě v pátek odpoledne odejde k rodičům a vrátí se v neděli odpoledne, se odečtou tři dny výplaty příspěvku? Nebo když je dítě v nemocnici? Copak mezitím tam není ta teta? Copak se vypne topení, pronajme byt, kde dítě bydlí?
Proti tomu byl nastolen systém přechodné pěstounské péče, kde se nic neodečítá. Pěstoun dostává peníze na celý měsíc, bez ohledu na to, kolik dní o dítě pečuje. Může dokonce dítě odložit a vzít si dovolenou, opět placenou. Po odchodu dítěte z jeho péče může čerpat až dvouměsíční hrazenou dobu na zotavení.
Firma, která se o takového pěstouna stará, dostane za každého 48 tisíc Kč ročně, a to dopředu a bez ohledu na to, jestli poskytuje pěstounovi nějakou službu, a dokonce bez ohledu na to, jestli takový pěstoun dostane do péče vůbec nějaké dítě. Není tam podezřelý nepoměr? Ozvali se mi zástupci dětských domovů, které dnes již také fungují rodinným způsobem – děti jsou tam v oddělených bytech po osmi na jednu tetu.
Oni sice nemají početní omezení na jeden ústav a mají i částečný příspěvek na neobsazená lůžka, ale i oni cítí, že se celý systém mění v hon na čarodějnice proti tzv. ústavní péči.
Kdo a proč tedy na tom má zájem? Ti, co připravovali změnu zákona, jsou otevřeně vyznavači norského „barnevernetího“ systému. Tvůrci zákona se dokonce po odchodu z ministerstva práce vyskytují právě v jedné z největších firem, která žije z pěstounů. Jen pro představu, pěstounských rodin je více než deset tisíc, a tak mluvíme o půlmiliardovém kšeftu.
Takže komu Klokánky vadí? Ročně obsloužily až 1200 dětí a to je 1200 krát 48 000 Kč, tj. bezmála 58 miliónů korun, které se nedostanou našemu rodícímu se Barnevernetu.
Stát uvalil na Klokánky exekuci za to, že dluží 20 miliónů korun, a přitom Klokánkům stát dluží víc, a to za nevyplacené schválené dotace, které nedostanou, protože dluží, a dále za děti, které jim svěřil soud, ale nyní tvrdí, že byly přespočetné, a tak se o ně Klokánky staraly zadarmo.
Jediné, čeho se však bojí, je veřejnost. Děti v pasťáku a následné články o stovkách dětí bez potenciální péče úředníky zjevně vylekaly, a tak úředníci vymysleli, že Klokánky rozsekají na hromadu samostatných spolků. Jejich postupné upadání by pak asi mohlo proběhnout potichu a zdejší příznivci Barnevernetu si mnou ruce, že se zbaví konkurence. To vážně chceme?
Jan Bartošek, místopředseda KDU-ČSL